Podněty k zamyšlení
kopírovat odkaz autor Jiří Buček, 18.3.2010
Tématem našeho setkání by mělo být společné hledání odpovědí na otázku, jak skloubit ve svém životě požadavky, které na nás klade zaměstnání, s naším rodinným a manželským životem. K tomu by nám mohly posloužit i následující podněty k zamyšlení:
Čím je pro mě moje zaměstnání? Věřím, že moje práce má smysl? Chodím rád do práce? Co bych doopravdy toužil dělat?
Co pro mě znamená moje rodina? Jak ovlivňuje můj život? Jsem rád, když přicházím domů?
Kolik času denně trávím se svou rodinou (s jejími jednotlivými členy) a kolik u TV, novin a počítače? Využívám dobře čas, který mám? Co mi ho odebírá? Jak by asi manželka a děti hodnotily moji angažovanost a chování v rodině? Co mohu změnit, abych žil doma i v práci radostněji?
Na setkání se těší
Jirka
Na našem setkání 22.3. jsem slíbil, že vyvěsím rozšířenou osnovu svého povídání spolu s citacemi z uvedených knih. Omlouvám se, ale dostal jsem se k tomu až dnes. Třeba nám to ale i takto pomůže srovnat si myšlenky před následujícím děleným setkáním, kde bychom chtěli v tomto tématu pokračovat.
Práce a rodina
Často si stěžujeme, že nemáme čas, práce nás ubíjí, nevěnujeme se dostatečně naší manželce a dětem, obviňujeme se, že se nám obojí vymyká z rukou.
Práce
Dnes práce často představuje oddělenou součást života. Je to něco, co tolerujeme, abychom si koupili spokojený život. Takže ten „skutečný“ život žijeme jen v tom čase, který nám zbyl, když nepracujeme. A tak se stalo, že většina lidí dnes dělá práci, která je moc netěší.
Steve Biddulph: Mužství
„Musíte si najít práci, v kterou můžete věřit, abyste tak čas a energii svého profesního života vkládali tam, kde je i vaše srdce. Nestačí jen vydělávat na živobytí. Skutečným úkolem mužů je podporovat a chránit život a snažit se vytvářet lepší svět. Nevěříte-li ve svou vlastní práci, pak vás její vnitřní rozpory začnou pomalu zabíjet. Nejspolehlivějším ukazatelem pro předpověď délky života muže je zjištění, zda má rád svou práci.“
Mnohdy jde jen o to, abychom si oblíbili tu práci, kterou děláme – stačilo by možná jen změnit pohled, přístup.
Tento rok máme téma „umění stárnout“ – bylo by dobré podívat se na své zaměstnání i pod tímto zorným úhlem: Kde jsem? Dělám, co mě baví ? Kam ta má práce směřuje?
Odchod do důchodu:
Steve Biddulph: Mužství
„Australští domorodci – odchod do důchodu kmenového vůdce – musí vyšplhat na vrchol vztyčeného sloupu. Jednoho roku řekne, že už to nedokáže a stává se z něho tzv. „manuál“ pro nového vůdce. Je cenný svými životně důležitými zkušenostmi.
Proto je důležité najít způsob, jak své „stařešinství“ převést do další fáze. V té době můžeme být nejvíce užiteční, i když třeba jen nenápadně.“
Rodina
Každý jsme v jiné situaci - svobodní, mladí manželé, manželé s malými dětmi, většími děti, děti již jsou mimo domov, manželka je doma nebo pracuje, atd.
Měli bychom se pokusit trochu poodstoupit a říct si, co to je vlastně moje rodina, koho do toho zahrnuji. Jak mě to ovlivňuje. Navíc to může být v každém období jiné. Např. v situaci, kdy je potřeba se postarat o rodiče, rozšiřujeme ten rodinný okruh, naopak péče o malé děti nás koncentruje do úzkého kruhu.
Řada z nás chlapů jezdí na „manželáky“ – mnohé z témat se silně dotýkají rodiny.
Louis Evely: Láska a manželství
„Nikde se nenaučíme dokonaleji milovat, projevovat lásku do všech podrobností a všude ji uplatňovat než v rodinném a manželském životě“.
Jenom je potřeba dát tomu rodinnému a manželskému životu šanci, dát mu ten prostor a čas.
Rodina x zaměstnání
Robert Bly
„Pokud je otec doma pouze hodinu nebo dvě večer, pak se matčiny hodnoty, jakkoli úžasné, mnohdy stanou jedinými hodnotami v domě. To, co děti vnímají od pracovně vytíženého otce, není jeho spokojenost, ani zkušenosti, ani smysl jeho práce, ale pouze jeho nálada. A v sedm hodin večer v ní většinou převládají podrážděnost a únava.“
Scott Peck: Nevyšlapanou cestou
„Děti usuzují na svou cenu v očích rodičů podle času, který jim rodiče věnují, a podle jeho kvality…. Vědomí vlastní ceny je nezbytné pro duševní zdraví…. Pokud si děti díky lásce svých rodičů uvědomily, že mají svou cenu, stěží je zlomí střídavé štěstí v dospělosti.“
Earl R. Henslin: Otec a syn
Když muž závislý na práci přijde domů, jeho rodina nemusí být štěstím bez sebe, že ho vidí. Pod povrchem se může skrývat nedůvěra, hněv, zášť a pocit opuštěnosti, protože je tak často pryč. Zanedlouho se dostane do sporu se ženou nebo dětmi a řekne: „Tak dost!“ Pak je mnohem snazší vrátit se do kanceláře, kde se nemusí potýkat s takovými konflikty. Kdybyste se ho zeptali, zda je pro něj rodina důležitá, řekl by: „Ano! Samozřejmě, že je rodina pro mě důležitá. Podívejte se, jak těžce pro ně pracuji. Podívejte se, co jim kupuji. Všichni mají pěkná auta, dobré vzdělání a finančně zajištěnou budoucnost.“ Smutné je, že jeho děti nechtějí od svého otce zrovna tyto věci. Mnohem raději by měly jeho čas a jeho fyzickou přítomnost.“
Jak to ale udělat? Jak skloubit požadavky v práci, mnohdy velmi tvrdé, nelítostné, s naší angažovaností v rodině tak, aby to bylo vyvážené?
Kromě objektivních příčin (délka pracovní doby, přesun do zaměstnání, služební cesty, povinnosti doma – dům, zahrada, dostatečný spánek, …) mohou existovat i jiné osobní motivy, proč jsme v práci někdy déle, než je nutné.
- Jsme citově nenaplnění, to potřebné naplnění nenacházíme v rodině a tak se vrháme do práce. Tím pádem máme méně času pro rodinu – začarovaný kruh. Klíč má v ruce často naše manželka – ta o tom ale neví a nebo ho neumí použít.
- Máme malé sebevědomí, toužíme po pochvale – hodně pracujeme, aby nás lidé pochválili, protože doma nás nikdo nepochválí.
- Máme v sobě nepokoj a místo toho, abychom se nad tím zamysleli, tak to překrýváme horečnatou činností. Nedokážeme být v tichu.
- V práci nám to jde, rozumíme tomu, jsme odborníci. Při příchodu domů nás tam ale často čekají hádky dětí, nevrlá manželka, nervozita, a tak jsme v práci dlouho, abychom tomu unikli a oháníme se tím, že přece musíme uživit rodinu.
Existují i různá pokušení, která obecně nejsou špatná, ale v naší konkrétní situaci mohou být překážkou a mohou se stávat ničiteli správné symbiózy mého zaměstnání a rodiny. Ale pozor, u někoho to může platit a u někoho je tomu právě obráceně.
- „Jen já tu práci umím udělat nejlíp“ - nedokážu nebo nemám odvahu ji delegovat na druhé. Jsem tím pádem v práci déle, než bych jinak musel. Chci mít věci pod kontrolou.
- Snaha mít v práci všechno na 100%, obava z toho, že budu pokárán, že mi někdo něco vytkne.
- Zájem o informace - televizní zprávy, internet, noviny, sportovní přenosy, chlapská konference, náboženský tisk, atd. Je to v mé situaci nutné nebo se bez toho obejdu?
- Vlastní záliby – např. sport – možné řešení: pokusit se individuální sport nahradit rodinným, abych já sám nebyl pryč, ale abych sportoval s někým z rodiny. Asi je dobré v době malých dětí přehodnotit svoje koníčky.
- Zajímavá práce, která slouží lidem mimo rodinu, nebo účast na nějaké akci – např. práce ve farnosti, pro „manželáky“, účast na chlapském setkání, zajímavá přednáška, atd. Někdy je hrozně těžké rozpoznat, co je správné. Kdy říct ano a kdy usoudit, že i když by mě to bavilo a byl bych potřebný, tak je správnější říct ne. Je dobře, když rodina pocítí, že jsem ochoten se pro ni něčeho vzdát – nějaké aktivity, nějakého setkání. Na druhou stranu, daná aktivita mě může obohatit a já to rodině nepřímo vrátím zpět – u každého to může být jinak.
Jsou období, kdy musíme zabrat v práci a musíme „šidit“ rodinu. Rozbíhá se firma nebo naopak zachraňujeme firmu, týká se to i např. práce doma - stavba. Mělo by to ale být jen přechodné období, které bychom měli s rodinou prodiskutovat.
Někdy je to zase obráceně, kdy je nutno potlačit práci a výrazně dát prostor rodině – otázka je, zda to zaměstnavatel toleruje nebo jestli je nutno si kvůli tomu hledat nějaké jiné zaměstnání.
Další věc je, zda přijímán svou odpovědnost za finanční zajištění rodiny – nemusím vydělávat víc než manželka, ale je třeba, abych se o to staral, abych to vedl v patrnosti. Snaha mít více peněz je mnohdy vykoupena snížením počtu hodin strávených s rodinou – a tu míru „zda nám to stojí za to“ je také nutno pečlivě zvážit.
Anselm Grün: Umění stárnout
„Vzdát se můžeme jen toho, co jsme přijali. Svůj život můžeme odevzdat pouze v případě, že jsme ho s radostí žili.“
Tzn. na svém stáří musíme pracovat už nyní. A tak zkusme žít radostně jak v práci, tak doma, aby se z nás stali moudří starci.
změny za den
2400465447/2010 nám pomáhají uskutečňovat naše programy pro vás i vaše blízké