Pravidelné setkání brněnských chlapů bude tentokrát na Lesné ( viz http://www.setkani.org/index.php?id=271&case=445#act ).
Kvůli zkoušce místního sboru začínáme tentokrát až v 19:45 hod. V případě dřívějšího příchodu počkejte prosím venku.
Téma "Rodina x zaměstnání" si pro nás připravil Jirka Buček.
Tématem našeho setkání by mělo být společné hledání odpovědí na otázku, jak skloubit ve svém životě požadavky, které na nás klade zaměstnání, s naším rodinným a manželským životem. K tomu by nám mohly posloužit i následující podněty k zamyšlení:
Na setkání se těší
Jirka
Na našem setkání 22.3. jsem slíbil, že vyvěsím rozšířenou osnovu svého povídání spolu s citacemi z uvedených knih. Omlouvám se, ale dostal jsem se k tomu až dnes. Třeba nám to ale i takto pomůže srovnat si myšlenky před následujícím děleným setkáním, kde bychom chtěli v tomto tématu pokračovat.
Práce a rodina
Často si stěžujeme, že nemáme čas, práce nás ubíjí, nevěnujeme se dostatečně naší manželce a dětem, obviňujeme se, že se nám obojí vymyká z rukou.
Práce
Dnes práce často představuje oddělenou součást života. Je to něco, co tolerujeme, abychom si koupili spokojený život. Takže ten „skutečný“ život žijeme jen v tom čase, který nám zbyl, když nepracujeme. A tak se stalo, že většina lidí dnes dělá práci, která je moc netěší.
Steve Biddulph: Mužství
„Musíte si najít práci, v kterou můžete věřit, abyste tak čas a energii svého profesního života vkládali tam, kde je i vaše srdce. Nestačí jen vydělávat na živobytí. Skutečným úkolem mužů je podporovat a chránit život a snažit se vytvářet lepší svět. Nevěříte-li ve svou vlastní práci, pak vás její vnitřní rozpory začnou pomalu zabíjet. Nejspolehlivějším ukazatelem pro předpověď délky života muže je zjištění, zda má rád svou práci.“
Mnohdy jde jen o to, abychom si oblíbili tu práci, kterou děláme – stačilo by možná jen změnit pohled, přístup.
Tento rok máme téma „umění stárnout“ – bylo by dobré podívat se na své zaměstnání i pod tímto zorným úhlem: Kde jsem? Dělám, co mě baví ? Kam ta má práce směřuje?
Odchod do důchodu:
Steve Biddulph: Mužství
„Australští domorodci – odchod do důchodu kmenového vůdce – musí vyšplhat na vrchol vztyčeného sloupu. Jednoho roku řekne, že už to nedokáže a stává se z něho tzv. „manuál“ pro nového vůdce. Je cenný svými životně důležitými zkušenostmi.
Proto je důležité najít způsob, jak své „stařešinství“ převést do další fáze. V té době můžeme být nejvíce užiteční, i když třeba jen nenápadně.“
Rodina
Každý jsme v jiné situaci - svobodní, mladí manželé, manželé s malými dětmi, většími děti, děti již jsou mimo domov, manželka je doma nebo pracuje, atd.
Měli bychom se pokusit trochu poodstoupit a říct si, co to je vlastně moje rodina, koho do toho zahrnuji. Jak mě to ovlivňuje. Navíc to může být v každém období jiné. Např. v situaci, kdy je potřeba se postarat o rodiče, rozšiřujeme ten rodinný okruh, naopak péče o malé děti nás koncentruje do úzkého kruhu.
Řada z nás chlapů jezdí na „manželáky“ – mnohé z témat se silně dotýkají rodiny.
Louis Evely: Láska a manželství
„Nikde se nenaučíme dokonaleji milovat, projevovat lásku do všech podrobností a všude ji uplatňovat než v rodinném a manželském životě“.
Jenom je potřeba dát tomu rodinnému a manželskému životu šanci, dát mu ten prostor a čas.
Rodina x zaměstnání
Robert Bly
„Pokud je otec doma pouze hodinu nebo dvě večer, pak se matčiny hodnoty, jakkoli úžasné, mnohdy stanou jedinými hodnotami v domě. To, co děti vnímají od pracovně vytíženého otce, není jeho spokojenost, ani zkušenosti, ani smysl jeho práce, ale pouze jeho nálada. A v sedm hodin večer v ní většinou převládají podrážděnost a únava.“
Scott Peck: Nevyšlapanou cestou
„Děti usuzují na svou cenu v očích rodičů podle času, který jim rodiče věnují, a podle jeho kvality…. Vědomí vlastní ceny je nezbytné pro duševní zdraví…. Pokud si děti díky lásce svých rodičů uvědomily, že mají svou cenu, stěží je zlomí střídavé štěstí v dospělosti.“
Earl R. Henslin: Otec a syn
Když muž závislý na práci přijde domů, jeho rodina nemusí být štěstím bez sebe, že ho vidí. Pod povrchem se může skrývat nedůvěra, hněv, zášť a pocit opuštěnosti, protože je tak často pryč. Zanedlouho se dostane do sporu se ženou nebo dětmi a řekne: „Tak dost!“ Pak je mnohem snazší vrátit se do kanceláře, kde se nemusí potýkat s takovými konflikty. Kdybyste se ho zeptali, zda je pro něj rodina důležitá, řekl by: „Ano! Samozřejmě, že je rodina pro mě důležitá. Podívejte se, jak těžce pro ně pracuji. Podívejte se, co jim kupuji. Všichni mají pěkná auta, dobré vzdělání a finančně zajištěnou budoucnost.“ Smutné je, že jeho děti nechtějí od svého otce zrovna tyto věci. Mnohem raději by měly jeho čas a jeho fyzickou přítomnost.“
Jak to ale udělat? Jak skloubit požadavky v práci, mnohdy velmi tvrdé, nelítostné, s naší angažovaností v rodině tak, aby to bylo vyvážené?
Kromě objektivních příčin (délka pracovní doby, přesun do zaměstnání, služební cesty, povinnosti doma – dům, zahrada, dostatečný spánek, …) mohou existovat i jiné osobní motivy, proč jsme v práci někdy déle, než je nutné.
- Jsme citově nenaplnění, to potřebné naplnění nenacházíme v rodině a tak se vrháme do práce. Tím pádem máme méně času pro rodinu – začarovaný kruh. Klíč má v ruce často naše manželka – ta o tom ale neví a nebo ho neumí použít.
- Máme malé sebevědomí, toužíme po pochvale – hodně pracujeme, aby nás lidé pochválili, protože doma nás nikdo nepochválí.
- Máme v sobě nepokoj a místo toho, abychom se nad tím zamysleli, tak to překrýváme horečnatou činností. Nedokážeme být v tichu.
- V práci nám to jde, rozumíme tomu, jsme odborníci. Při příchodu domů nás tam ale často čekají hádky dětí, nevrlá manželka, nervozita, a tak jsme v práci dlouho, abychom tomu unikli a oháníme se tím, že přece musíme uživit rodinu.
Existují i různá pokušení, která obecně nejsou špatná, ale v naší konkrétní situaci mohou být překážkou a mohou se stávat ničiteli správné symbiózy mého zaměstnání a rodiny. Ale pozor, u někoho to může platit a u někoho je tomu právě obráceně.
Jsou období, kdy musíme zabrat v práci a musíme „šidit“ rodinu. Rozbíhá se firma nebo naopak zachraňujeme firmu, týká se to i např. práce doma - stavba. Mělo by to ale být jen přechodné období, které bychom měli s rodinou prodiskutovat.
Někdy je to zase obráceně, kdy je nutno potlačit práci a výrazně dát prostor rodině – otázka je, zda to zaměstnavatel toleruje nebo jestli je nutno si kvůli tomu hledat nějaké jiné zaměstnání.
Další věc je, zda přijímán svou odpovědnost za finanční zajištění rodiny – nemusím vydělávat víc než manželka, ale je třeba, abych se o to staral, abych to vedl v patrnosti. Snaha mít více peněz je mnohdy vykoupena snížením počtu hodin strávených s rodinou – a tu míru „zda nám to stojí za to“ je také nutno pečlivě zvážit.
Anselm Grün: Umění stárnout
„Vzdát se můžeme jen toho, co jsme přijali. Svůj život můžeme odevzdat pouze v případě, že jsme ho s radostí žili.“
Tzn. na svém stáří musíme pracovat už nyní. A tak zkusme žít radostně jak v práci, tak doma, aby se z nás stali moudří starci.