Vánoční radovánky v Jeseníkách
kopírovat odkaz datum akce 27.- 29.12.2005 autor Petr Častulík, 3.1.2006
Koncem roku 2005, přesně od 27. do 29.12., se uskutečnila další výprava tatínků a dětí do pusté lesní chaty – Mlýnky v Jeseníkách. Pro ty z vás, které zajímá, jak jsme se měli, třeba proto, aby jste příště mohli jet s námi, tady máme krátký popis celého výletu.
Celkem se výletu zúčastnilo pět tatínků a devět dětí. Nejmladšímu Matouškovi byly necelé čtyři a nejstaršímu Františkovi bylo 10. Na chatu jsme se sjížděli celé odpoledne. Ti první to měli nejhorší, protože kolem chaty bylo sněhu po kolena (to měřeno největším tatínkem – pro některé menší děti tedy po pás - foto č.1 a č.2)
Poté co jsme vyšlapali ty nejdůležitější cestičky (foto č. 3), pořádně roztopili dvoje kamna, rozbalili všechny spacáky a vytáhli všechny dobroty, co nám nabalily maminky, jsme si dali první večeři.(foto č.4)
Před večeří jsme si zazpívali s doprovodem kytary několik písniček a pak už se pustili do jídla.
Po večeři jsme se všichni společně seznámili a začali se připravovat na večerní program. Dva kapitáni určeni z dětí si pomocí losování vytvořili skupiny, které se připravily na plnění náročného úkolu. Losem si vybraly tři z následujících šesti biblických příběhů:
První hřích (Gn 31-7), (foto č.5)
zboření hradeb Jericha (Jz 6,1-20),
souboj Davida s Goliášem (1 Sam. 17,40-52),
proměnění vody ve víno (Jan 2,1-10),
uzdravení Lazara (Jan 11,1,-34), (foto č.6)
zázračný rybolov ( Jan 21,1,-6)
Po vylosování za dohledu tatínků se děti s příběhy seznámily a pečlivě si je nastudovaly. Poté je v rámci pantomimy sehrály a cílem obou skupin bylo uhádnout, o jaký z příběhů jde. Po nervy drásajícím zápase však výsledek skončil nerozhodně, a proto si obě skupiny mohly rozdělit talíř cukroví společně.
Po nutné hygieně a urovnání sporu, která skupina dětí bude spát na velké patrové posteli dole a která nahoře, se děti s tatínky pomodlily (foto č. 7) a šly spát. I když by si to tatínci přáli, tak však nespali, a to i přes úpornou snahu udolat je četbou pohádek střídajících se tatínků. Když se to nakonec podařilo, měli tatínci chvilku pro sebe, zahřáli se svařákem, upřesnili si program na další den a potom povídali o „chlapských věcech“
Ráno začalo rozcvičkou, po které následovala snídaně. Při snídani byly děti seznámeny s úkolem dne. Tak jako izraelité putovali po poušti, tak se děti i tatínci měli připravit na putování do země zaslíbené. Místo písku a slunce však v poušti sněhové a ledové. Před odchodem se však bylo potřeba ještě připravit. Děti si vybraly jeden z dvanácti izraelských kmenů, za který se rozhodly putovat. Jméno kmene si poznamenaly na vlaječku, kterou měly při celém putování při sobě. Jako starší svých kmenů si dále na papírky poznamenaly jména svých kamarádů, rodičů a všech, které chtěly mít ve svém kmeni. Papírky se jmény potom vložily do plastových láhví, které musely po celém putování opatrovat. Poté jsme si ještě namalovali společnou vlajku (foto č.8) a vyrazili do sněhové pustiny. Při putování se mimo úkolů daných již na chatě ( chránit svůj kmen v láhvi), musely vyrovnat s dalšími překážkami. Musely prokázat schopnost vést i další obyvatele kmenů, včetně jejich starších poté, co náhle osleply.(foto č.9) Stejně jako izraelité, i děti při putován reptaly. Jejich reptání Hospodin vyslyšel a prostřednictví tatínků jim seslal manu (pěnové pusinky) pramen vody (čaj v termosce, kterou si ve sněhu musely najít) a křepelky (šunkové chipsy). Při putování svedly několik bitev s okolními národy, které reprezentovaly tatínci, a jako národ vyvolený vždy zvítězily. Po velkém pochodu dorazily do země zaslíbené, kterou se stala vyhřátá chata a daly si dobrý a zasloužený oběd.
Po jídle se většina tatínků pokoušela u dětí prosadit návrh odpoledního klidu. Tento však byl velkou dětskou většinou odmítnut. Podvečer si děti vyzdobily chatu, částečně také sebe (foto č. 10) zatančily si u pohádkových písniček, zazpívaly si u kytary, zahrály si společenské hry a na dobrou noc předvedly tatínkům večerníček.
Po večeři se tatínkům unavené děti podařilo za předčítání pohádek podstatně rychleji uložit a uspat, sami si toto vítězství však moc neužili a ulehli také.
Třetí den již byl dnem úklidovým. Po snídani se chata uklidila, děti se rozloučily a rozjely se domů. Myslíme, že všem se na chatě moc líbilo.
Pokud se vám náš výlet líbil, rádi vás mezi sebou příště přivítáme.
Další chatu plánujeme na jaře 2006.
změny za den
2400465447/2010 nám pomáhají uskutečňovat naše programy pro vás i vaše blízké