Cena svobody
kopírovat odkaz autor Pavel Hranáč, 30.6.2004
Drazí kamarádi.
Mezi kamarády je to trochu jiné než mezi známými. Je to skoro jako v manželství. Kamarádi se mohou navzájem nadchnout, ale také zranit. Proto vás všechny prosím za odpuštění všeho, co jsem komu špatného udělal. Pro případ, že bych se utopil v moři… Ale i tak.
Ještě před prázdninami a bouřlivou oslavou Martinových narozenin bych se s vámi rád podělil o jeden zvláštní zážitek z minulé neděle.
Jeli jsme s bráchou a s Anežkou z oslavy zlaté svatby rodičů. Zavezl jsem bráchu domů a ještě čekal před domem na sídliště, až mi doběhne pro slunečníky k moři. Vedle byly kontejnery na odpadky. Byla neděle kolem 18. hodiny. Ke kontejnerům zamířil hubený muž, tak kolem čtyřicítky a začal je prozkoumávat. Jeden po druhém a vybíral zbytky nedělních obědů, které na místě konzumoval. Nevšímal si ani mě ani pár kolemjdoucích, ani deště, který mu padal na záda. Uvědomil jsem si, že jedu z oslavy s výslužkou a že jsem se v poledne téměř přežral. Chvilku jsem bojoval s ostychem, ale pak jsem vystoupil z auta, otevřel kufr a odebral do sáčku dva kulaté koláče z výslužky, kterou babička posílala ostatním vnoučatům. Šel jsem k muži a se slovy: „Bratře, tady máš něco k jídlu,“ jsem mu sáček podal. Pěkně se na mě podíval, řekl děkuji a vyhrabával dál. Měl jsem v palici zmatek a už přicházel brácha. Přece jen jsem se trochu styděl.
Všechny další úvahy přišly až posléze. Uvědomil jsem si aktuálnost Ježíšových podobenství a realitu odpadků padajících ze stolu bohatších. Dále jsem si uvědomil, že jsem mu měl dát mnohem víc a ještě nějaké peníze na příští den - a zastyděl jsem se za svou skoupost a ostych. A pak jsem si uvědomil, že mu závidím. Že mu závidím absolutní svobodu, že jej nikdo a nic nemohlo odvrátit od vyhrabávání popelnic. Zřejmě podobně ztrácejí ostych nemohoucí staří rodiče, kteří se vydávají do rukou svých dětí. Někdo by možná mohl říct, že je to spíše ztráta lidské důstojnosti, ale na tom muži bylo vidět, že je svobodný. Těžko říct, jestli to byl Čech nebo cizinec, na jediném slově se to nedalo poznat. Nevím, odkud přišel a kam šel potom. Možná jej znají i jiní, možná se zjevil jen kvůli mně, abych si mnohé uvědomil.
Přeji vám všem
Dobrou chuť!
Pavel
Byl jsem Pavlem mailem požádán, abych vám to přečetl jako jeho příspěvek k pondělnímu setkání. Bohužel příspěvek zapadl do mé emailové popelnice, po týdenní dovolené přetékající nezkonzumovanými maily - až dnes jsem se dostal k oblíbenému prohrabávání. Jsem rád, že se mi mezi tou spoustou nestravitelných zbytečností neztratila tato dobrůtka. Martin
P.S: Pavle, dík za tvoji SMS s odleskem slunce zapadajího do Egejského moře - ta zněla do příboje špuntů vyletujících z baterie šampaňského ...
změny za den
. Protože nevím, jak budu v tomto požehnaném věku pohyblivý, netroufám si dorazit až na Cejl a proto vás zvu k nám domů. Občerstvení zajistím, program je na vás :-)
2400465447/2010 nám pomáhají uskutečňovat naše programy pro vás i vaše blízké