YMCA Setkání - naše akce

Žena a krize středního věku

Každá z nás se občas cítí mizerně a někdy ještě hůř. Zvláště vy, které máte doma dorůstající děti.

Je to neuvěřitelné, co z těch úžasných voňavých boubelatých miminek vyrostlo! Je toho všude plno, dělá to rámus a nepořádek (slušně řečeno), je to drzé, poďobané, často je to cítit dřív než vidět a je to většinou “v pohodě” (na rozdíl od nás). Na matku si to vzpomene jen když má hlad nebo nemůže najít čisté ponožky.

Je to neuvěřitelné, co se vyklubalo z toho pohledného milého zamilovaného mládence, kterého jsme si před lety braly. Málokterá z nás má to štěstí, že jí zůstal oporou. Naše “opory” jsou většinou unavené z práce (v tom lepším případě pracují) a musí hlavně odpočívat. To jim ovšem nebrání v tom, aby nám vždycky dobře poradily a upozornily nás na naši neschopnost.

Je to neuvěřitelné, co zbylo z nás. Byly jsme přece docela pohledné kočky. Měly jsme rády společnost a legraci. A ty plány do budoucna! (Raději nevzpomínat.)

Tak a podobně jsem nedávno uvažovala. K čemu tu vlastně sem? Nebude dlouho trvat a děti vylétnou z hnízda (docela fajn přirovnání – to naše vypadá jako vrabčí). Manžel taky pomalu startuje. Jsem tak utahaná, že nevím jestli ulehnout do postele nebo raději rovnou do rakve. A v tomto rozpoložení mi bylo nabídnuto stéblo. Jak známo – tonoucí se stébla chytá, a tak jsem se chytla. Tím stéblem byla pozvánka. V záhlaví stálo:

Žena a krize středního věku
Víkend na Velehradě 26.-28. září 2003.
Lektoři: MUDr. Jitka Krausová – psychiatr (tak to potřebuji nejvíc)
Pavla Dvořáková – židovské tance (?!?)
Ing. Gita Vyleťalová (ta už asi ví, jak na to)
Pořádá: YMCA Setkání ve spolupráci s Centrem pro rodinu Zlín

Nakonec proč bych nejela. Nemám, co ztratit. Když nic, tak se alespoň pořádně vyspím a pokecám s kolegyněmi (vůbec na sebe nemáme čas). Doma jsem oznámila odjezd a dokonce se ani nenamáhala nachystat těm sirotkům jídlo. (Člověk vydrží bez jídla 60 dní a voda nám teče z kohoutku.)

A tak jsme vyrazily. Nevím, jak kolegyně, ale já bez očekávání. (Je to prevence, jak se nezklamat.)

První dojem – super: útulný pokojík, nadýchané peřiny a chutná večeře. Kdyby už nic, tak to stálo za to. Trochu mě zarazilo to množství žen. Bylo nás v krizi kolem padesáti! Zajímavé bylo, že ty ostatní vůbec kriticky nevypadaly, ale ono to bude asi tím, že se umíme bezvadně přetvařovat. Po večeři přišla první přednáška. Na první pohled mě paní doktorka nijak nezaujala. (To mám nejraději, takové ty přemoudřelé teoretičky!) No uvidíme, co z ní vypadne! A vypadlo a stálo to za to i další den i další! Myslím, že nejenom já jsem naslouchala málem s otevřenou pusou. Je to s podivem, ale někteří lidé jsou dokonce moudřejší než my sami. A tak jen pár postřehů k úvahám:

Špetka utrpení, které nám pošle Pán, má stokrát větší cenu než hora, kterou jsme si vymysleli sami.
Dnešní doba je posedlá štěstím: Normální je být v pohodě, zdravý, spokojený. (Kdo je tedy normální?)
Člověk dosáhne štěstí jedině, když o něj neusiluje.
Život je jako kyvadlo, nemůže být stále vychýleno na jednu stranu. Čím víc ho násilím tlačíme do extrémní pozice, tím více se zhoupne na druhou stranu.
Nejvíce se bojíme setkat sami se sebou a s Bohem.
Láska v níž není bolest není láskou.
Srovnávání je prostředek ďáblův – vede k depresi nebo pýše.
Těm, kdo Boha milují, všechno napomáhá k dobrému – i hřích!!!
Odpuštění – je jako vyčištění rány od hnisu. Bolí dál, ale uzdravuje se.
Atd. atd….

Milé ženy středního věku. Nechejte se i vy pozvat na podobnou akci, nebudete litovat. A jak prohlásila má kolegyně:

Je lépe doma chybět než zavazet!

Všechny zdraví

Záznam přednášek

Pokud ve vás tento zápis vzbudil zájem a chtěly byste se hlouběji seznámit s průběhem našeho setkání připravili jsme pro vás tři zvukové záznamy:

• sobotní dopolední přednáška ve formátu MP3 (14.7 MB)
• sobotní odpolední přednáška ve formátu MP3 (9.2 MB)
• nedělní přednáška ve formátu MP3 (13.9 MB)

Příjemný poslech - a příště možná nashledanou!