Můj kamarád Eda Adámek byl za války uvězněn pro činnost nepřátelskou Říši. Jeho dívka toužila, aby přežil a vrátil se jí. Neohroženě se k němu hlásila, psala mu povolené lístky a doufala, že přece jen některý dostane a potěší ho to. Po válce se vrátil a radost byla veliká. Eda si ještě skočil do USA dokončit svá studia a vrátil se jako komerční inženýr. Vrátil se ale v nepravý čas. Politické klima věštilo bouři, ale on myslel na svou dívku. Čekala na něho trpělivě; než se však mohli připravit ke svatbě, na milého Edu spadla klec; byl odsouzen jako americký špion. Odseděl plných 10 let v nejtvrdších kriminálech a vrátil se konečně na amnestii v květnu 1960. Jediná možnost práce pro něho byla ve stavebnictví. Začal s lopatou u Pozemních staveb a skončil v panelárně Prefy v Brně. Tam jsme spolu pracovali 6 roků. Konečně tedy po rovných 20 letech se mohla slavit skromná svatba. Eda své ženě oplácel velikou láskou to, že mu byla v tolika těžkých zkouškách oporou, že nepodlehla nátlaku StB, aby se s ním rozešla, že mu zachovala čistou duši i tělo a dala mu posléze i děťátko. Určitě u té Nejvyšší Poroty získala ocenění Královny lásky.
(květen 2001)