YMCA Setkání - homepage YMCA Setkání - homepage

  změny za den   změny za týden   změny za měsíc   přihlásit se   přihlásit se emailem

YMCA Setkání - naše akce


Prohlédněte si seznam akcí které nabízíme, nebo těch které již proběhly. Pokud je k dispozici i kalendář, pak je zobrazen vepředu přede všemi akcemi. Akce lze třídit podle toho, komu jsou určeny - akce pro rodiny, manžele, chlapy, ženy či mládež. Akce pořádané v Domě Setkání v Krkonošských Albeřicích jsou také dostupné v menu 'Dům Setkání > Akce v Domě' nebo 'Dům Setkání > Prožili jsme'. Některé fotografie z akcí naleznete ve fotogalerii, více je pak dostupné na dalších webech z odkazů ve fotogalerii.


Archiv 52 akcí

Chlapi z Brna ve Slatině

kopírovat odkazdatum akce 9.2.2015 autor Zdeněk Michalec, 1.2.2015

Zatím jen ve stručnosti: jsem velmi vděčný za svědectví paní Věry, které jsme s ní mohli včera prožívat. Dovolila nám, abychom její slova nahráli - zde je záznam. Nepředávejte jej prosím dál. Martin

Tentokrát se můžeme těšit na vzácného hosta, kterým bude paní Věra Sosnarová.
Budeme tak mít příležitost vyslechnout její svědectví o 19 letech prožitých v sovětském gulagu. Hostiteli tohoto setkání budou chlapi ze Slatiny.

Místem setkání je přístavba Kostela Povýšení sv. Kříže v Brně-Slatině (zde).
Začínáme jako obvykle v 19:15 hod.

Věra Sosnarová se narodila 5. května 1931 v Brně. Její matka Ljuba ve svých 14 letech emigrovala po první světové válce ze SSSR. Když Rudá armáda v roce 1945 dorazila do Brna, podle sovětských úřadů byla Věřina matka uprchlým sovětským občanem. Tato skutečnost se ukázala osudnou pro celou rodinu. 17. května 1945 vojáci zatkli Věru Sosnarovou, její mladší sestru Naďu, které bylo tehdy 9 let, i jejich matku Ljubu. Otec byl již mrtvý. Vzápětí je v dobytčácích transportovali na Sibiř. Už během cesty byly obě sestry opakovaně znásilněny mongolskými strážci. Vlak dojel na místo určení kdesi na východě v září. Matka přežila jen tři měsíce. Hlavní pracovní náplň představovalo kácení stromů. Pracovalo se 12 hodin denně. Obě sestry překonaly tyfus. Celkem strávily osm let v lesních lágrech a dalších 12 let v různých dolech, továrnách a také na lodi na zpracování ryb. V roce 1961 náhodou potkaly předsedu ruského kolchozu, který měl kontakt s jedním JZD ve Znojmě. Po čtyřech letech se mu podařilo dojednat povolení k návratu sester do Československa. Když Věra Sosnarová po dvaceti letech přijela domů, bylo jí 34 let a vážila 37 kilogramů. Při odjezdu ze SSSR musely obě sestry podepsat, že nikdy nebudou mluvit o tom, co prožily a viděly. Totéž musely podepsat ihned po příjezdu do vlasti a také odevzdat veškeré dokumenty. Vše o minulosti muselo zmizet. O své minulosti Věra Sosnarová mlčela jako hrob. Její muž se až do smrti nedozvěděl víc, než že byla v Rusku. Třicet let nic neřekla ze strachu, že bude poslána zpět na Sibiř, ani svým dvěma synům. Za komunismu Věru Sosnarovou neustále sledovala tajná policie. Až do roku 1974 se musela každý měsíc hlásit v Brně na policii, kde musela opakovaně podepisovat, že bude o gulagu mlčet. Když parlament v roce 2002 odhlasoval odškodnění obětem gulagu, Věra Sosnarová nebyla schopna prokázat žádným oficiálním dokumentem, že v gulagu skutečně byla. Úředníci po ní dokonce chtěli živého svědka, ale sestra Naďa, která emigrovala do Itálie, odmítla navždy překročit hranice ČR. Když Věra Sosnarová navštívila policejní stanici, kam musela až do poloviny 70. let chodit podepisovat mlčenlivost, zjistila, že vše bylo skartováno. Měla by nárok asi na tři miliony odškodného, ale nedostala nic.

Příběh paní Věry strhujícím způsobem popisuje kniha Jiřího Kupky Krvavé jahody
- viz 
odkaz

Několik fotografií

kopírovat odkazautor Luboš Imramovský, 10.2.2015



Pokud žádnou fotku nevidíte, použijte prosím následující odkaz:
https://plus.google.com/u/0/photos/+LubosImramovsky/albums/6114308327906706465 
zatížení serveru