Chlapi z Brna ve Slatině
kopírovat odkaz datum akce 9.2.2015 autor Zdeněk Michalec, 1.2.2015
Zatím jen ve stručnosti: jsem velmi vděčný za svědectví paní Věry, které jsme s ní mohli včera prožívat. Dovolila nám, abychom její slova nahráli - zde je záznam. Nepředávejte jej prosím dál. Martin
Tentokrát se
můžeme těšit na vzácného hosta, kterým bude paní Věra Sosnarová.
Budeme tak mít
příležitost vyslechnout její svědectví o 19 letech prožitých v sovětském
gulagu. Hostiteli tohoto setkání budou chlapi ze Slatiny.
Místem setkání
je přístavba Kostela Povýšení sv. Kříže v Brně-Slatině (zde).
Začínáme jako obvykle v 19:15 hod.
Věra Sosnarová se
narodila 5. května 1931 v Brně. Její matka Ljuba ve svých 14 letech emigrovala
po první světové válce ze SSSR. Když Rudá armáda v roce 1945 dorazila do Brna,
podle sovětských úřadů byla Věřina matka uprchlým sovětským občanem. Tato
skutečnost se ukázala osudnou pro celou rodinu. 17. května 1945 vojáci zatkli
Věru Sosnarovou, její mladší sestru Naďu, které bylo tehdy 9 let, i jejich
matku Ljubu. Otec byl již mrtvý. Vzápětí je v dobytčácích transportovali na
Sibiř. Už během cesty byly obě sestry opakovaně znásilněny mongolskými strážci.
Vlak dojel na místo určení kdesi na východě v září. Matka přežila jen tři
měsíce. Hlavní pracovní náplň představovalo kácení stromů. Pracovalo se 12
hodin denně. Obě sestry překonaly tyfus. Celkem strávily osm let v lesních
lágrech a dalších 12 let v různých dolech, továrnách a také na lodi na
zpracování ryb. V roce 1961 náhodou potkaly předsedu ruského kolchozu,
který měl kontakt s jedním JZD ve Znojmě. Po čtyřech letech se mu podařilo
dojednat povolení k návratu sester do Československa. Když Věra Sosnarová
po dvaceti letech přijela domů, bylo jí 34 let a vážila 37 kilogramů. Při
odjezdu ze SSSR musely obě sestry podepsat, že nikdy nebudou mluvit o tom, co
prožily a viděly. Totéž musely podepsat ihned po příjezdu do vlasti a také
odevzdat veškeré dokumenty. Vše o minulosti muselo zmizet. O své minulosti Věra
Sosnarová mlčela jako hrob. Její muž se až do smrti nedozvěděl víc, než že byla
v Rusku. Třicet let nic neřekla ze strachu, že bude poslána zpět na Sibiř,
ani svým dvěma synům. Za komunismu Věru Sosnarovou neustále sledovala tajná
policie. Až do roku 1974 se musela každý měsíc hlásit v Brně na policii,
kde musela opakovaně podepisovat, že bude o gulagu mlčet. Když parlament
v roce 2002 odhlasoval odškodnění obětem gulagu, Věra Sosnarová nebyla
schopna prokázat žádným oficiálním dokumentem, že v gulagu skutečně byla.
Úředníci po ní dokonce chtěli živého svědka, ale sestra Naďa, která emigrovala
do Itálie, odmítla navždy překročit hranice ČR. Když Věra Sosnarová navštívila
policejní stanici, kam musela až do poloviny 70. let chodit podepisovat
mlčenlivost, zjistila, že vše bylo skartováno. Měla by nárok asi na tři miliony
odškodného, ale nedostala nic.
Příběh paní Věry strhujícím způsobem popisuje kniha Jiřího Kupky Krvavé jahody
- viz odkaz
změny za den
2400465447/2010 nám pomáhají uskutečňovat naše programy pro vás i vaše blízké