YMCA Setkání - naše akce

x2007 - 5. neděle v mezidobí

K přípravě biblických textů na nedělní liturgii
5. neděle v mezidobí - 4. února 2007

O povolání Izajáše ke službě proroka a rybářů ke službě záchranářů.

Jak Izajáš „viděl Boha“? /1

Izajáš se Boha „bojí“: „Běda mně, je se mnou konec“.

Co to znamená? Má strach? Nebo trému? Co to je?

Bůh je krásný a dokonalý. Zatím nejsme schopni „vidět Boha“, jeho úroveň by nám totiž sebrala veškerou odvahu žít (pozvraceli bychom se ze sebe, neměli bychom odvahu žít, vzdali bychom své ubohé pokusy se někam doškrábat). Ani Mojžíš nemohl vidět Boha. /2

S tím souvisí zákaz zobrazení Boha. /3

Zatím nemůžeme vidět Boha, nemáme „oči“, kterými bychom jej mohli vidět. Udělám-li si představu Boha na základě toho, jak vidím svět kolem sebe, pak Boha zkresluji.

Chci-li mluvit o Bohu, musím bezpodmínečně počítat s tím, že jsem slepec, nemohu Boha vidět a potřebuji se vyloženě vžít do postavení slepců. /4

Mluvíme-li o Bohu, nesmíme si jej představovat podle ztvárnění malířů. (Je nehorázné, že si někdo dovolil překročit jasný zákaz zobrazení Boha.)

Mluvím-li o Bohu, máme si být vědomi, že o něm lze mluvit jen přibližně; jsme slepí. (Jakpak si slepci představují moře, hory, slunce a jak měsíc? My můžeme Boha chápat ještě méně. To neznamená, že nemůžeme, ale přiznejme si své omezené možnosti.)

Proroci a podobně učedníci Ježíšovi se zajímali o názory Boha.

Představme si malého kluka ve společnosti dospělých mužů. Jak se mu tam bude líbit? Podobně se nebude dobře cítit hlupák mezi chytrými lidmi, neodborník mezi odborníky, netanečník mezi tanečníky, atd. Neovládám-li cizí řeč, budu mezi druhými cizincem. Zrovna tak, nebudu-li duchovně vyvinut, nebudu na patřičné úrovni, pak je otázkou, zda pro mě bude Boží společnost přitažlivá.

Nebudu-li rozvinut, pak nebudu „příjemným“ partnerem pro Boha, ale také Bůh nebude příjemným partnerem pro mně. Nebudu mu mít co říci a je otázkou, zda mě bude bavit to, co nám bude Bůh sdělovat. Zjednodušeně řečeno, záleží na naší intelektuální úrovni, abychom si měli s Bohem co říct. A pochopitelně nejde jen o intelektuální úroveň, ale také o morální úroveň povahových
vlastností.

V nebi bude dobrá parta, tam si lidé budou mít co s Bohem říkat.

Myslíte si, že vrcholem štěstí v nebi je pouze hledění na Boží krásu? Boha by vůbec nebavilo, kdyby nám předváděl nějakou nádhernou podívanou a my mu na to říkali: „Svatý, svatý, svatý …“, celou věčnost.

Úroveň kontaktu s Bohem závisí od toho, jací jsme my. Ježíšova matka si měla o čem s Ježíšem
povídat …

Na to, abych mohl Boha vidět, potřebuji dostat jiné vidění, novou výbavu, nové „oči“.

Komu se to zdá primitivní, ať si myslí své.

Ten, kdo o věci něco ví, pro toho je tato věta dostatečná, kdo přemýšlí, může si to rozvinout dál. Otázka osvícení, nového vidění, , „nových očí“ souvisí s naším vývojem, růstem a souvisí také s otázkou mé ušlechtilosti (morální úrovně, aby se mi líbilo, jak Bůh „myslí“, „mluví“, jak se „chová“, jaký má „vkus“), abych se v nebi nenudil. Aby pro mě nebylo nebe moc „nóbl“. Aby se mi nestýskalo po bulváru, po televizních seriálech. Abychom si s Bohem rozuměli. V nebi není žádná povinnost, tam není musíš, nesmíš.

Někdo si s tím vůbec nedělá starosti. Je otázkou, zda je to rozumné, ale to je jeho věc.

Říkali jsme si, že někteří zamilovaní si rádi povídají a pak se nezřídka v soužití ukáže, že si spolu vůbec nerozumějí. /5

Podobně má někdo pocit, jak mnoho Boha miluje a rád se modlí, ale časem se ukáže, zda má stejné názory jako Bůh. (V jednom kostele bývají různí lidé, do nazaretského kostela chodila Marie i zbožní, kteří už, už Ježíše mordovali.)

Pozná-li někdo Boha, může se na něho těšit.

K setkání s Bohem můžeme vnitřně dozrát, dostali jsme tu možnost. To je velice důležité poznání! Jinak dopadneme jako děcko mezi dospělými.

Proto Izajáš říká: „Běda mě, jsem člověk nečistých rtů …“

Co to znamená?

My se často zaměřujeme jen odstranění hříchů. Jestliže odstraním všechny možné hříchy, to ještě neznamená, že jsem v nebi a že v nebi budu šťasten. Nestačí být hodný a jen se na druhé usmívat. Co umíš? Čím druhého pohostíš, obdaruješ, jak si s ním porozumíš?

Chudák, kdo nepochopí vtip, všichni se smějí, on třeba také, ale neví čemu.

Nestačí nehřešit. Hřích je projevem toho, že náš rozvoj je poškozen, je deformován.

Hřích (dokonce každá chyba) nás varuje, že v nebi to bude jinak. Nejen, že se tam nekrade, ale spolupráce s Bohem vyžaduje např.: umění vyslechnout, nebát se zeptat, pochopit – abych vědět, co se po mě chce. Vyžaduje soustředění, pečlivost, odpovědnost, přiznání chyby atd.

Izajáš se děsí, že viděl Boha, děsí se toho, že on sám je nekvalitní: „Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidmi nečistých rtů bydlím ...“.

Přichází anděl, očišťuje ho … (Jedním úkonem je zde popsána Boží nabídka i pomoc – což je vždy procesem, vyžadujícím spolupráci – představme si za tím třeba vystudováni školy. Vzdělání, poznání, nás očišťuje od nevědomosti a zkreslených představ.)

Po procesu „očistění“ se Bůh ptá: „Koho mám poslat?“ a Izajáš se hlásí k prorocké službě.

Než se může lékař hlásit do služby, učitel k vyučování, mluvčí ke své práci, prorok ke zvěstování Božích názorů musí napřed něco poznat, naučit se, něco si musí odzkoušet a musí být vyzkoušen …

To si můžeme každý doma domyslet sám …

Znamená to, že náš život je přípravou na setkání s Bohem a na život v nebi.

V tom je smysl pozemského života.

Z tohoto pohledu pak pochopíme otázku hříchu (hřích hlásí „poruchu“), pochopíme smysl četby Bible (k čemu nám má posloužit) a vůbec všeho, co ve svém životě děláme (i třeba hry).

„Ježíš stál u Genezaretského jezera a lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo.“ (Lk 5,1) /6

„Tolikrát jsme o zázračném rybolovu slyšeli. Co se z toho dá ještě vylovit? Je to jasné!“

No, budeme-li tento úryvek číst vytrženě, mnoho se nedovíme. Copak předcházelo? Je to první setkání Petra s Ježíšem?

Pokud přečteme jen Lukášovo evangelium, nezvíme všechno. Jakpak Jan líčí postupná setkání učedníků s Ježíšem?

Zázračný rybolov u Jana je jiný. Ten byl až po zmrtvýchvstání. Když se nad tím zamyslíme, uvidíme nutnost přečíst si nejen celé evangelium, ale všechna evangelia.

Potřebujeme pochopit Ježíšův způsob vyučování, co na co navazuje, myšlení apoštolů, jejich pokroky a chyby. Potřebujeme se na příkladu učedníků něco naučit. /7

Událost o rybolovu nám k tomu má co říct.

My si mnoho nevšímáme, jak vypadala cesta učedníků k Ježíšovi.

Nám od malinka říkali: „Pán Ježíš je Boží Syn, který nás vykoupil“.

Od dětství slyšíme v kostele: „Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa“. A je to.

„Nemáme s tím problém“ (moderní floskule).

„Jak to, že někdo může vůbec mít nějaké pochybnosti?“ – divíme se na adresu jiných.

Co to je mít pochybnosti? (Ve zpovědních zrcadlech stálo: „Pochyboval jsem o víře?“)

Divíme se: „Jak může mít někdo pochybnosti o víře? To je stejné, jako kdybych měl pochybnosti, zda lze krást. Jak může někdo krást?“

(Nechápeme „nevíru“ jiných a o své „víře“ máme naivní představy.)

Jak se dostali učedníci k Ježíšovi, jak začali Ježíši důvěřovat? Při čtení Písma vidíme, že učedníci prošli dlouhým procesem, ve kterém se dopustili i všelijaké chyb (falešná očekávání od Mesiáše, nedůvěra v některé Ježíšovy názory, lpění na svých představách o Bohu, atd.), tak to v životě bývá. Apoštolům dalo dlouhou práci, než dali Ježíšovo za pravdu. My si myslíme, že my už Ježíšovi věříme, že máme už jen problém s vymýcením hříchů. TO JE VELIKÝ OMYL. Potřebujeme začít z opačné strany, OBRÁTIT postup. /8

Petr, Jakub, Jan a další byli rybáři. Ježíš po skončeném kázaní říká: „Zajeďte na hlubinu a hoďte sítě“. Petr: „Za celou noc nic jsme nechytili“. Možná si myslí: „Ježíš je tesař, možná chce vidět, jak vypadá naše práce, tak mu tu radost udělám“ (mohla v tom být určitá úcta). Když spustili sítě, rybářsky řečeno, v naprosto nevhodnou dobu, zjišťují neuvěřitelné - mají obrovský úlovek, sítě se jim trhají a volají druhou loďku na pomoc, aby to stačili pobrat.

Proč padá Petr Ježíšovi k nohám a říká: „Pane, odejdi ode mne, jsem člověk hříšný“?

Odpověď není těžká, ale musíme trochu vydržet u textu evangelia.

A porovnat si všechny kroky, všechna postupná setkání učedníků s Ježíšem.

Jan syn Zachariášův poslal své nejlepší učedníky přímo za Ježíšem. Šli. Pak byli s Ježíšem na svatbě. Byli okouzleni jeho osobností, vědomostmi a názory. Mezi Ježíšem a učedníky se vytvořila uvolněná, přátelská atmosféra, ne jako mezi rabínem a rabínskými učedníky, protože Ježíš byl nesmírně přátelský, na ničem si povýšeně nezakládal. Jeho vyučování bylo diskuzí, kladením otázek a hledáním odpovědí. (Dnes to je nový objev v pedagogice, říká se tomu problémová výuka. Na některých školách to už začalo. Ježíš takto učil.)

Proto měl i Petr velice přátelský a uvolněný vztah vůči Ježíšovi. Po zázraku s rybolovem si uvědomil, že jedná s Ježíšem jako s kamarádem, ale „On je to někdo, kdo dělá zázraky a já jsem si to pořádně neuvědomil.“ /9

Učedníci, zkušení rybáři nechytli ani mřenku, a Ježíš „poprvé na lodi“, a takovýhle úlovek.

Petr se omluvil za svou familiárnost. „Promiň, já jsem hříšník, obyčejný člověk, plebejec“ („am hárec“, tenkrát říkali).

„Neboj se, kamaráde, neboj, od nynějška z tebe bude záchranář (já tě naučím, jak vylovit z moře zla člověka, který tam spadl).

Líbíš se mi, že se neděláš lepší. Jsi upřímný, na nic si nehraješ. Nasloucháš a přemýšlíš, s tebou se dá pracovat. Ty se chceš naučit něčemu novému. Tebe zajímá, co Bůh nabízí ve svém království už tady na zemi.“

A Petr s ještě větší úctou a obdivem a s novou chutí Ježíši naslouchá, nechá se učit správně přemýšlet a hledat odpovědi na nové otázky. Přebírá od Ježíše jeho názory a postoje.

Řada poctivých a slušných lidí se hned pouští do odstraňování hříchů, ale nečte pozorně Písmo.

Chytneme se jedné vety a už se ženeme horlivě do práce. (Představte si nějakého nadšeného člověka, který vám chce pomoci ve vaší náročné práci a je nekvalifikovaný. Myslí si, že mu stačí nadšení. Žene se do práce a neumí dostatečně pozorovat, naslouchat.

Třeba si za příklad vezměme malé děti, které vám chtějí pomáhat a mohou nadělat spoustu škod než užitku (bylo by chybou je nepustit k práci, ale rodiče jim musí vše vysvětlovat a děcko nesmí být zbrklé, jinak „vše hoří“).

Podobně je to v Božím království. Může v nás už začínat: „Království Boží je mezi vámi!“ (Srov. Lk 17,21b), ale potřebujeme zjistit, jak si jej Bůh představuje, co vše obnáší a co si potřebujeme osvojit. (Opakovací otázka: Co je Boží království?)

Ježíš totiž říká: „Kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.“ ( Mt 12,30b) 

My se velmi často snažíme jednat správně, snažíme polepšit své jednání, ale zapomínáme na spolupráci s Ježíšem. Zapomínáme na to, že Ježíš by napřed dal přednost jinému úkolu, než který si vybereme my. /10

Ježíšova slova: „Kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje,“ má i tento význam.

Cílem člověka je rozvoj osobnosti. Ten vzniká spoluprací s Ježíšem.

Hřích nám signalizuje, že ve spolupráci s Ježíšem něco nehraje, jenže na to my zapomínáme. /11

My si musíme spolupráci s Ježíšem rozdělit. Co je jeho práce a úloha – a co naše.

Bohužel, tragédie našich dobrých úmyslů je, že chceme se polepšit v tom, co my pociťujeme za nutné, v tom co nás subjektivně tlačí a chceme to uždímat buď svými silami, nebo žádáme Boha, aby nám zatlačil. Ale už se nezamýšlíme nad tím, že takto se vlastně s Bohem míjíme. (Chce si to sednout a dosadit si tam příklad určité práce, třeba práci na stavbě nebo u sporáku a děcko a sebe sama. Možná si vzpomenete na příklad, kdy se vám s někým nevede spolupráce.)

Otázka spolupráce vypadá jednoduše, ale úplně jednoduché to není.

Zde však trčí jedna z nejčastějších příčin našich duchovních neúspěchů, protože si pleteme to, co má dělat Ježíš a co nemůžeme dělat my, a naopak to, co máme dělat my a co Ježíš neudělá za nás.

Odkýváme z evangelia rybolov: „Jó, to byl zázrak,“ a tím to skončí.

Odkýváme, že Ježíš učinil zázrak,

ale už si nevšimneme („co bychom si měli v kostele co všímat?“, tak se ohrazujeme), že zázračný rybolov byl úspěšný právě proto, že došlo ke spolupráci učedníků s Ježíšem a neodvodíme si, jak má vypadat naše spolupráce s Ježíšem. /12

Ježíš pomohl rybářům v každodenní práci. Až se naučíme spolupracovat s Ježíšem, bude se i nám více dařit v naší práci. Ježíš se o ni zajímá, jeho ochotu k pomoci můžeme využít.

Až přijmeme svou práci (dokonce i zábavu), jako trénink pro nebe,
jako spolupráci s božím královstvím,
jako přípravu na Ježíšův druhý příchod a nebeské království
– až nebudeme Ježíši překážet (ale to by nestačilo),
až po Ježíši nebudeme chtít to, co máme udělat sami,
až z Ježíše nebudeme dělat pomocníka a dárce „zázraků“,
až sami sestoupíme na pozici učedníka
a jeho skutečně přijmeme coby Mistra,
- pak bude ledacos jiné.

Rybolov ať je nám připomínkou, abychom nechtěli po Ježíšovi to, co máme udělat my.

A to, co má dělat Ježíš se nepokoušejme dělat sami.

Je třeba číst celé evangelium, úryvek nestačí, snadno bychom došli ke zkreslenému názoru.

Otázka: Co je boží království?

Odpověď: Boží království je uspořádáni sebe sama a vztahů s druhými, včetně Boha. (Samozřejmě podle Ježíše, dostatečně jej můžeme poznávat.)

Poznámky:

/1 Všimněme si, každý prorok „vidí“ Boha poněkud jinak, než ostatní proroci. Izajáš jinak než např. Jonáš. Vlastně to jsou dost veliké rozdíly. Podobně je to v případě soudců. (Obdobně jinak vidí Ježíše apoštol Jan a jinak Pavel.)
Bůh respektuje velikou individualitu člověka, bere ohled na dobu, ve které kdo žije, ponechává každému z proroků jeho vlastní způsob života a dobové názory, vychází mu vstříc, mluví s ním „jeho řečí“, srovnává si s člověkem krok (nakolik to je možné).

/2 To až ujdeme kus cesty s Ježíšem, až mu budeme důvěřovat a vložíme svou ruku do jeho, až se zbavíme mindráků a falešného sebevědomí (v tom je vykoupení), až se od Ježíše něčemu naučíme, pak nás Ježíš přivede před Tvář boží a my se s ním odvážíme, nezhroutíme se hrůzou ani nás neochromí strach z vlastní malosti a vin.

/3 „Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující.“ Ex 20,4-5a (Za porušení kteréhokoliv přikázání Desatera byl trest smrti.)
To je velice moudré nařízení.
Můžeme zobrazit Marii, Ježíše, apoštoly, ale v případě Boha by naše lidské zobrazení bylo nesmírným zkreslením, svedením z cesty (trestuhodnou dezinformací).

/4 Je velice zajímavé pozorovat slepce, jak se vyrovnávají se svým životem. Např. mají dokonalý pořádek, jinak by nic nenašli, počítají se svým omezením.

/5 Je rozdíl mezi zamilovaností a láskyplným soužitím. Manželství se může vydařit, jestli se partneři mají o čem bavit, jestli spolu dokáží pracovat a trávit volný čas.
Někdo se těší do manželství a pak se může ukázat, že žil iluzí. Chození snoubenců má mít svůj program. Nepoznám-li druhého, čeká mě rozčarování až poznám, že ten druhý je úplně jiný, než jsem si jej vysnil.

/6 Chtěli slyšet něco o Bohu. A Ježíš toho neříkal mnoho, ale vysvětlovat Boží názory. Mluvil o nutnosti obrácení se k Bohu a změně názorů na Boha podle proroků (to bylo první kázání na kterémkoliv místě).

/7 Zásadní chybou je, když si něco vytrhneme a pokoušíme se to realizovat. Na tom ztroskotává úsilí mnoha poctivých lidí dobré vůle.
Řekneme-li si např.: „Musím milovat své nepřátele“ a pak se o to snažím a snažím – a úspěch se nedostaví. Proč? Protože jsem si nepřečetl celé evangelium. Nevím, co tím Ježíš myslí a co to znamená. Jak to Ježíš myslí.
Před padesáti léty se mluvilo jenom o hříchu. Pak přišla móda mluvit „o lásce“, móda „milovat svého bližního“.
Mluví se o tom, jakoby to byl příkaz Ježíšův a jakoby to byl smysl celého Nového zákona.
Ale to už byl přece příkaz starozákonní. Nový zákon nám toho přináší daleko víc. Omezit Nový zákon pouze na „lásku k bližnímu“ je úplné zmrzačení křesťanství. 

/8 Už jsme si říkali, že Ježíš tenkráte tajil, že je Mesiášem. Dobrá, ale dnes už není co prozrazovat, na celém světě se prodávají Katechismy a Nové zákony. Myslíme si, jak my už dobře věříme. Tak proč nám tedy nefunguje důvěra v Ježíše?
Jak to, že např. někteří duchovní podepsali spolupráci s StB? Copak neslyšeli, že jim Pán Ježíš, Syn Boží!, říká… „Nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, ale duši …“, „Kdo si chce život zachránit, ten o něj přijde …“ atd.
Kde byla naše víra a naše statečnost za komunistů?
Jak to, že selháváme ostatními hříchy? Hřích jako hřích.
Zeptal-li by se někdo těch, co selhali, nebo nás, kteří v čemkoliv selháváme: „Věříš, že Ježíš je Spasitel a Vykupitel“?
„Ale ano, každou neděli vyznáváme celé „Věřím v Boha“.
Jak to, že tedy hřeším? Co znamená víra?
Neříkejme tedy, že věřím, povězme, že tak mnoho nevěřím.
Proč opakujeme po jiných: „Já v tebe věřím, doufám a nade všechno tě miluji“? Má smysl opakovat po druhých něco, co neodpovídá našemu stavu víry v Boha?
Také netvrdíme, že se domluvíme anglicky, nebo že jezdíme s nákladním autem, pokud to není pravda. To by o nás řekli, že se vytahujeme nebo lžeme.
Jak to, že tenkráte Ježíš konal zázraky skoro na běžícím pásu a dnes ne? Došly mu síly nebo vyčerpal grant? My už zázraky nepotřebujeme? Nám už nikdo předčasně neumírá? 

/9 Zažil sice svatbu v Káně, ale to s rybami v poledne zřejmě ocenil jakožto člověk „od fochu“ víc.

/10 Např. chceme se polepšit z hříchu X, ale Ježíš by vůbec nezačínal u hříchu X, ale začínal by s úplně s něčím jiným.
Jenže my si vybereme ten hřích, který chceme odstranit, jdeme za Ježíšem, aby nám Ježíš pomohl podle našeho vkusu.
Měli bychom se měli ptát : „Ježíši, jak ty si představuješ moje polepšení?“
A ne: „Já se chci polepšit v tomhle a ty mi Ježíši pomoz“.
Mnohokrát jsme mluvili o důležitosti spolupráce. Ta má svá pravidla, bez kterých nemůže ke spolupráci dojít (každý si to může sám promyslet). 

/11 My nemáme pořádnou představu o funkci eucharistie. (Sjednocení s Ježíšem a ne posila proti hříchům jako nějaké multivitamíny.) Máme mlhavé představy, že Ježíš je v nás a myslíme si, že to vystihuje celý obsah Ježíšova hostiny.
Sjednocení s Ježíšem vypadá úplně jinak. Ve sjednocení s Ježíšem nás čeká závažný úkol (ne jen zbožné polknutí a klečení). Když to neznáme a nekonáme, nedivme se, že ke sjednocení a ke spolupráci nedochází. Proč? Inu, si vedeme („zbožně“) svou.
Představme si člověka, který si chce stavět chatu a bude shánět kamarády, kteří mu mají pomoci. Jak ta pomoc bude vypadat ? Když mi bude chtít někdo pomoci, kdo se v té práci nevyzná, a já se vyznám, tak já mu budu říkat, co má dělat. Např. dovez mi písek, namíchej maltu, podej hřebíky …
Když bude u té stavby odborník, pak jeho pomoc bude v tom, že on řekne mně, co mám já – neodborník - dělat.
Jenže my nezřídka nechceme od Ježíše radu, co máme dělat my. S Ježíšem zacházíme jako s nějakým laikem, který se v tom nevyzná a řekneme mu jako nějakému poskokovi: „Ježíši, hele, podej mi cihly“. (Poněkud to vyhrocuji, aby nás to uhodilo do očí, ale kdo je poctivý, uzná to - zhrozí se jako Izajáš a Petr – a bude mít možnost uzdravení!)
Tohle si ovšem málokdo připustí, že to takto dělá. (Vůbec nás to nenapadne, pěstujeme si svou zbožnost.)
Co však jiného je, prohlásím-li: „Já si umiňuji, že se polepším v těchto hříších“?
Tuto chybu děláme častěji než si myslíme.
Ježíš je přece tady od toho, aby on řekl mě, co mám dělat, a ne abych já jemu zadával úkoly.
(Samozřejmě jsou určité věci, které musím udělat já, ale Ježíš mi řekne, co mám dělat a jak dělat.)

/12 Ježíš řekl rozhodující informaci rybářům: „Támhle spusťte sítě“.
Nebylo to opačně, že by učedníci vnořili sítě do vody a prosili Ježíše o zázrak.
Kdyby nebylo Ježíše vyjeli by k lovu zase až v noci.
My místo toho, abychom prosili o pomoc k pochopení slova Božího a ke správnému přemýšlení, místo toho rádi užíváme slov: „Zajeď na hlubinu“, jako náboženskou frázi, která nás má dovést k větší duchovní úrovni (většinou se tím myslí „horlivější plnění náboženských povinností“).