YMCA Setkání - homepage YMCA Setkání - homepage

  změny za den   změny za týden   změny za měsíc   přihlásit se   přihlásit se emailem

YMCA Setkání - naše akce


Prohlédněte si seznam akcí které nabízíme, nebo těch které již proběhly. Pokud je k dispozici i kalendář, pak je zobrazen vepředu přede všemi akcemi. Akce lze třídit podle toho, komu jsou určeny - akce pro rodiny, manžele, chlapy, ženy či mládež. Akce pořádané v Domě Setkání v Krkonošských Albeřicích jsou také dostupné v menu 'Dům Setkání > Akce v Domě' nebo 'Dům Setkání > Prožili jsme'. Některé fotografie z akcí naleznete ve fotogalerii, více je pak dostupné na dalších webech z odkazů ve fotogalerii.


Archiv 78 akcí

x2007 - 3. neděle v mezidobí

kopírovat odkazautor Martin Šmídek, 18.1.2007

K přípravě biblických textů na nedělní liturgii
3. neděle v mezidobí - 21. ledna 2007

Neh 8,2-10 1 Kor 12,12-30 Lk 4,1-4; Lk 4,17-19

Důležité je dočíst 4. kapitolu Lukáše do konce. Trochu předběhnu i ke čtení z příští neděle.

K 1. čtení: Po návratu z babylonského zajetí si židé uvědomili, že příčinou jejich neštěstí bylo odvrácení se od Hospodina. Proto se k Hospodinu obrátili. Zpytovali si své svědomí podle Písma, větu po větě a vyznávali, v čem selhali.
Pokání takovéto poctivosti se ovšem v církvi často nekonají. (Kající pouť duchovenstva na Velehrad v r. 1990 si příklad z Nehemiášovy knihy nevzala. /1 )
Kdopak z nás lehce přiznává pravdu. Slova polských biskupů v pastýřském listu minulou neděli: „Církev se pravdy nebojí …,“ mohou ledaskoho jen dráždit. /2

Ježíš byl na začátku velice oblíben, předcházela ho veliká pověst.( Ale brzy proti němu začali tvrdě vystupovat náboženští přestavení.)
V Nazaretě začali být hrdí na svého krajana, o kterém se „tolik mluví“.
V synagóze se sešlo mnoho lidí (mohla z toho být veliká sláva, kdyby si to Ježíš nepokazil…).
Všichni se těšili, až jim Ježíš předvede, co umí. („Mesiáš je přede dveřmi, i Jan, syn Zachariášův, to říkal“.)
„Uvidíme, co z něj bude, třeba nás proslaví. Zatím nás – nazaretské – má kdekdo za hlupáky.“ (Nazaret měl pověst Kocourkova) /3

Pro kocourkovské je charakteristické, že se pokládají za výjimečné.
Jenže kocourkovští nikdy nepatří mezi přemýšlivé. Moudrost nahrazují něčím jiným (naparováním, zbožností, nebo „zásluhami“ podle dobové zakázky:
„Jsem v KSČ.“
„Nebyl jsem v KSČ.“
„Nechodím do kostela.“
„Chodili jsme do kostela. Ministroval jsem …“

Ježíš uzdravoval každého, kdo si o to řekl (jen ve velmi málo případech tomu tak nebylo). Nazaretští si mysleli, že mají u Ježíše nárok na protekci (Ježíšovu rodinu přeci před léty přijali do svého města a jsou zbožní), slušelo by se, aby jim Ježíš vyšel vstříc.
Navíc: „V našem městě je plný kostel, žádní herodiáni (málo komunistů)“.

Vybídli Ježíše, coby váženou osobnost, ke čtení a kázání. Čekali ocenění, ale Ježíš protekci nevede. „Začneme od začátku, nebudeme nic přeskakovat“ (věděl, jak to v namyšleném Nazaretě dopadne), „obraťte se, přiblížilo se království Boží, čas se naplnil“.

Židé v tom čase toužili po svobodě. Jenže svobodu si zaslouží ten, kdo ji přeje druhým. /4
Židé byli ve svých dějinách dost pronásledováni, ale:
1.) Neuměli si přiznat pravdu, že pronásledování bylo následkem jejich nevěrnosti.
2.) Sami byli nesnášenliví k jiným, i k prorokům (téměř všichni proroci byli zlikvidováni vlastními lidmi). Jen na Eliáše nemohli, ten se nedal /5

Prorok vždy ťal do živého, upozorňoval na chyby.
Takové lidi nesnášíme. /6

Až další generace, na kterou nedoléhá přímý prorokův hlas, uznává dřívější poroky a staví jim pomníky, ale! současného proroka se opět snaží zlikvidovat. (Dodneška nejsou proroci přijímáni. Dokud si to nepřiznáme, nikam se nehneme.)

Ježíš si vybral Izaiáše: „… Mesiáš vyhlásí propuštění zajatcům ...“
Ježíš by opravdu dal Izraeli politickou svobodu, kdyby jej přijali, kdyby přijali jeho nauku.
Židé si mysleli, že Mesiáš vyžene Římany, ale už si v Písmu nevšimli, že napřed sáhne do svědomí židů. /7

Židé stavěli Ježíšovi na začátku jeho působení slavobrány. V nazaretské synagóze byli nejprve jeho kázáním o brzké pomoci Mesiáše nadšeni … Ale …

Vzdělání židů bylo na vysoké úrovni, od třiceti let mohli kázat. Ježíš této možnosti využil. V Nazaretě jej samozřejmě znali jako tesaře. Ježíš neměl vyšší teologickou školu jako zákoníci (teologové, biblisté). Výše postavení v Nazaretě tesařem pohrdali: „Co ze sebe dělá?“
Když někdo pochválil jeho kázání, řada jiných kazatelů záviděla.
Jakmile Ježíš říkal: „Opravte své smýšlení, abyste se s Mesiášem nedostali do konfliktu, jako vaši otcové s proroky. V naší historie se opakovaně stává, že proroky nikdo nebere vážně. Vám hrozí stejné selhání“. (Ježíš jako jediný z kazatelů mohl používat 2. osobu čísla množného: „vy“).

(Pozor! V evangeliích jsou zapsány jen stěžejními body událostí, řečí a rozhovorů.)

„Na Mesiáše musíte být připraveni, jinak se vám žádného osvobození od Římanů nedostane. Podívejte se do dějin. Copak v Izraeli nebyly žádné vdovy za proroka Eliáše? A Bůh jej poslal jen k vdově do Sarepty. Ale upozorňuji, byla to pohanka.“
No, to byla pro židy urážka. (I když nikdo nemůže popřít, že se Bohu líbila. Jenže to zbožným nevysvětlíte, na „zbožné“ je Bůh krátký, Mesiáš s nimi nic nepořídí, slovo Boží je nepřesvědčí, oni vždy vědí od svých tatíků a svých duchovních vůdců, jak to je).
„Copak v Izrael nebyli za Elíši malomocní? Elíša ale uzdravil jen Námana Syrského (nejvyššího velitele okupačních vojsk).“
Ježíš upozorňoval nazaretské, že Bohu se líbili někteří pohané více než židé.
No, to si dal. Následoval obrovský výbuch vzteku a zášti.
Zkuste se opovážit zpochybnit zbožnost těch, kteří jsou přesvědčení, jak milují Pánaboha.
„A ze skály … a kameny do něj!“

„On však prošel jejich středem“. (Ježíš je paralyzoval, jako vojáky, kteří jej později zatýkali v Getsemanech.)
Jen cizinec, který neví, jak to u nás chodí, by si myslel, že se pak zbožní chytili za nos.

Vraťme se před naštvání nazaretských.
Ježíš rád pomáhá potřebným, proto přišel. Ale nepřichází jako dobrák. Chce nás přivést k Bohu, chce z nás vychovat dospělé a odpovědné lidi.
Ježíš touží dělat zázraky, ale pan starosta v Nazaretě chodil do kostela a byl na to pyšný. Přece se nebude doprošovat nějakého tesaře, který začíná učit náboženství.
Ježíš by měl přece přijít panu starostovi poděkovat za to, že jeho rodinu před dvaceti léty přijali do obce a zeptat se, jestli třeba nepotřebuje uzdravit babičku.

Stejně by měl Ježíš políbil ruku panu rabínovi a poděkovat mu za vyučování v základní židovské škole.
Jak by mohl jít rabín za tesařem? Učedník přece není nad „Mistra“.
Podobně si to mohli říkat jiní, kteří chodili do kostelíčka víc než Ježíš a modlili se v synagóze víc než celá Ježíšova rodina. „Nač bych se já šel doprošovat obyčejného tesaře?“
A to nemáme jediný příklad, že by se někdy Ježíš nad někoho povyšoval!

Víme, že Ježíš židům neříkal, že je Mesiáš (Samaritánce to řekl), ale chtěl lidi na setkání s Mesiášem připravit, aby nedošlo ke střetu.
(Uvidíme, jak jednou dopadneme my - Ježíš má jiné názory a jinou zbožnost než my.)
Jenže k ošklivému střetu v synagóze došlo už jen proto, že si je Ježíš dovolil upozornil na nebezpečí, v kterém neobstáli jejich otcové.
„Ty děláš z našich otců zločince!“ (Ne, zločincem se člověk stává spácháním zločinu).
„My se modlíme a postíme více než naši otcové, a mnohem více dodržujeme Zákon. Co si to dovoluješ o nás tvrdit?“

Připomeňme si první čtení. Po skončení babylonské nadvlády se Izraelité poctivě káli. Vrátili se ke slovu Božímu.
Po půl tisíciletí mluvil o nutnosti obrácení jak Jan, syn Zachariášův, tak i sám Ježíš: „Přece pohanská okupace je následkem odvrácení se od Hospodina. Jestli se vám má dostat svobody, potřebujete se obrátit k Hospodinu“.

Kdepak, neposlouchali.

Nelze mluvit k těm, kteří jsou o sobě přesvědčení, že oni vědí, jak to je dobře?
Nazaretští si mysleli, že přiznání pravdy, přiznání chyb a obrácení k Bohu, mohou nahradit nějakou „zbožností“ (množstvím modliteb, postů a sebezáporů).

Zametali pravdu pod koberec. Neuměli si přiznat pravdu. Neříkali dětem, že jejich dědeček donášel na proroka (většina proroků byla zavražděna vlastními lidmi). /8
Vnoučky vodili na hroby mučedníků, které jejich předkové zavraždili a na poutní místa, ale neříkali: „Děti, nesmíme být nesnášenliví, nikomu nesmíme ubližovat, Bůh nemá zapotřebí, aby byl někdo pronásledován nebo zabíjen kvůli náboženství. Je třeba, abyste byli moudřejší než my a nebyli fanatičtí jako než my.“

Stále se to opakuje. Na jiných chyby vidíme.
O nacistech víme, že se nekáli a svým dětem neříkali, kde za Hitlera stáli, v čem se spletli nebo selhali.

Komunisty kritizujeme, když dětem zatajují, že byli v KSČ, v milicích, u StB.
Ani v církvi nikdo nepřizná, že spolupracoval s StB.
„Za války bylo na Slovensku dobře“, říká pan arcibiskup Sokol.

Jak komu. Slovenská vláda Ježíšovy pokrevné bratry prodávala německé říši (prý nevěděli, že na jatka).

Tolikráte slyšíme: „V naší zemi je čím dál hůř, čím dál víc se krade!“ A přitom všichni tvrdíme, že jsme nevinní. Nikdo nekrade, nikdo netuneluje, někdo neměl s minulým režimem nic společného, nikdo nikomu neubližoval.

Ježíš přichází pomáhat hříšným - ale my jeho pomoc odmítáme, všichni máme čisté svědomí.

Židé se modlili za příchod Mesiáše, a když přišel, někde stačilo jedno kázání a zbožní už „věděli“, že je to podvodník.
My se modlíme za nová kněžská povolání, a když přijde nový kněz - už po jednom kázání - řada zbožných ví, že tenhle kněz je špatný.
Když pak umře nebo odejde z farnosti, někdy je vzat na milost, ale další kněz dopadne stejně. Na některých místech „neobstála“ celá řada kněží.
Stále se to opakuje. Z některých rodin se stále rekrutují lidé, kteří bez vzdělání všemu rozumí.

Ježíš byl lepší kazatel než Vacek a lidé tehdy nebyli o nic horší než my.
Kdyby tady stál Ježíš, situace by se opakovala - kdo s tím nepočítá, může nedobře dopadnout.
Je třeba se připravit na setkání s Ježíšem, dříve než budeme umírat.
Ne, že by nám Ježíš nechtěl pomoci. Ale on je jiný, než jakého si ho my líčíme.
Mesiáš byl jiný, než si ho představovali. Mesiáš je jiný, než si ho představujeme.

Pozdější hříchy „zbožných“ proti Mesiáši (od pomlouvání: je alkoholik, děvkař, nepřítel národa, svůdce, posedlý ďáblem … až po vraždu) vyrůstali ze sebejistoty o vlastní správné víře a lásce v Boha. V odmítnutí „obrácení“.
Čtěme pozorně Písmo, abychom byli připraveni.

Ti, co jsou v pekle, dodneška říkají: „Nechci, abys mne uzdravil.“
Ti, v „očistci“ – nedovedli říci: „Ano, děláme chyby, jak je to tak popsáno v Písmu.
Těm v „očistci“ není příjemně.

Můžeme se tomu vyhnout. Ježíš se o nás trpělivě uchází.

Poznámky:

/1 Na této pouti se církev „vyznávala“ ze svých chyb za komunistického režimu. Před týdnem mi říkal jeden starý kněz: „Z poděbradského a kutnohorského vikariátu jsme jeli dva (ti nekolaborovali, ale ti, co spolupracovali s StB, zůstali doma).

/2 Pastýřský list byl reakcí na skandál s popíráním spolupráce varšavského arcibiskupa Stanislawa Wielguse se státní bezpečností komunistického režimu.

/3 Filip vyhledal Natanaela a řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“
Natanael mu namítl: „Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?“
Filip mu odpoví: „Pojď a přesvědč se!“ (J 1,45-46)

/4 Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. ( Lk 6,38)

/5 Všimli jste si, že Mojžíš, Eliáš, Marie, Jan Miláček Páně, nebyli mučedníci? Proč si myslíme, že se nesmíme bránit? (K tomu ovšem potřebujeme vědět, jak vypadá novozákonní obrana proti násilí.)

/6 Nesnášenlivost vůči prorokům dodneška trvá. Nevztahujeme na sebe nepříjemná místa z Písma. Stále se opakuje to, co v nazaretské synagóze. Kdopak bere Ježíšova slova vážně?

/7 Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.
Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno. Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro. I budou patřit Hospodinu a spravedlivě přinášet obětní dary. (Mal 3,1a-3)

/8 I vám zákoníkům běda! Zatěžujete lidi břemeny, která nemohou unést, a sami se těch břemen nedotknete ani jediným prstem.
Běda vám! Stavíte pomníky prorokům, které zabili vaši otcové. Tak dosvědčujete a potvrzujete činy svých otců: oni proroky zabíjeli, vy jim budujete pomníky.
Proto také Moudrost Boží promluvila: Pošlu k nim proroky a apoštoly a oni je budou zabíjet a pronásledovat, aby tomuto pokolení byla připočtena vina za krev všech proroků prolitou od založení světa, od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a svatyní. Ano, pravím vám, tomuto pokolení bude přičtena vina. Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili . (Lk 11,46-52)

zatížení serveru