YMCA Setkání - naše akce

33. neděle v mezidobí

K přípravě biblických textů na nedělní liturgii
33. neděle v mezidobí 19. listopadu 2006

Da 12,1-3 Žd 10,11-18  Mk 13,24-32

Kdybychom se ptali lidí, o čem mluví tento úryvek evangelia, běžně by odpovídali, že o Posledním soudu.
Ano nebo ne?!

Snadno řekneme, no, ten Poslední soud ještě nebude. Sice jednou bude, ale nevíme kdy, jenže teď to nebude.
Hotovo. Konec řeči. Jsme bez práce.

Některé křesťanské církve mají pečlivě spočítané, kdy Ježíš znovu přijde. Předpovídali to v dějinách několikrát a pak se ukázalo, že svět stojí dál. („Takoví ale my nejsme, my jsme přece lepší.“)

Na otázku o Posledním soudu nemá smysl odpovídat tím, kdy to bude („Ani Syn to nezná, ani andělé v nebi“). Samozřejmě by bylo velice ubohé se dnešním textem nezabývat.
Ježíš nám ovšem něco chce říci. Něco sem vsunu a dám to do poznámky /1
Co znamená věta: „Až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je to blízko, přede dveřmi“?

Proč se nezajímat, jak vypadá nový typ auta naší oblíbené značky? Nebo, co politikové vyvádějí. Každý den hledám nějaký dobrý článek v novinách. Denně si vychutnávám dobré jídlo.
Měsíce se raduji z nového počítače, z nového auta …
Ale zajímají mě také Ježíšova slova?
Nemám za zlé lidem, že nerozumějí Bibli, je mi ale divné, že mnoho nepodniknou k jejímu porozumění. Kdo si čtete tyto poznámky, možná uznáte, že třeba za rok (za 50 hodin), se už něco z Písma otvírá, že je to zajímavé a praktické do života. (Vidíte, že se tady nepokouším o kázání, neříkám žádnou svou moudrost, jen se snažím trochu poodkrýt, co v Božím slovu je.)

Co znamenají slova: „je blízko, přede dveřmi“? Mluví se zde jen o posledním setkání s Ježíšem?
Co znamenají slova „blízko“, a „přede dveřmi“?
Jak blízko je pro mne a pro tebe, před mými nebo tvými dveřmi, před kterými?

Vzpomeňte si na vyprávění o Enšpíglovi, na rozmluvu s pocestným, který se ptal, za jak dlouho přijde do Magdeburku .
„Jdi!“
„Copak já vím, jak rychle jdeš?“
Kdy se já setkám s Ježíšem? (Ty to máš podobně.) Kdy budu stát „před soudem“?
Na to nemůžeme odpovědět, jen tak lehce. (Mimochodem, nabízí se otázka, zda se na to těšíme.)

Kdyby se mně někdo zeptal, zda-li tehdy a tehdy bude Poslední soud, klidně odpovím, ne. Jakékoliv výpočty nejsou správné!! Proč? Pro své tvrzení mám důvody („Ani Syn to nezná, ani andělé v nebi“).
Kdyby mně někdo řekl: „Tak teda máme klidně čas“, odpovím: „To já nevím, to si nedovoluji říci“. Nevím ani zda dopíšu tyto řádky. (Každý víme o ohroženosti našeho života, to jen když někoho něco takového potká, ostatní koukají jako spadlí z měsíce.)

Ježíš říká: „Nikdo nevíte, kdy budete stát před soudem“. To je základní, veledůležitá a rozhodující informace.
Ježíš nám připomíná: „Koukej se dát do pořádku, protože, když umřeš s určitým způsobem myšlení, může se stát, že zůstaneš s tím typem myšlení až do Posledního soudu a mohlo by se stát, že i po soudu“.

Někdo si opraví své myšlení během pozemského života (Jan Křtitel, Ježíšovi učedníci, Zacheus …)
Někteří lidé si opraví svůj postoj vůči Ježíši ve chvíli umírání (lotr po pravici ...). Jiní až po delším „očistném utrpení“, někteří až na Posledním soudu, až Bůh vytáhne proti nim ten nejtěžší kalibr, aby člověka přiměl přemýšlet. A některým nepomohou ani ty nejtěžší kalibry.
Jak bych to chtěl já, jak ty? Co by kdo chtěl?

Čili, potřebujeme se na setkání s Ježíšem připravit. Kdy bude poslední soud, nevíme. Ale, naštěstí na setkání s Ježíšem nemusíme čekat až do Posledním soudu. Setkávám se s ním, kdykoliv beru do ruky evangelium.
Pozor, ne zbožnou knížku. Ta není božím slovem. /2

Máme výhodu, že si můžeme zvykat na Ježíše, na jeho názory, porovnávat si je se svými, častěji si říkáme, že si už teď můžeme ověřit, zda se s jeho názory sneseme, nebo ne.
Na dnešním úryvku si opět mohu lehce ověřit, jaký mám vůči evangeliu vztah, zda mu rozumím, zda nepřeskakuji nesrozumitelné nebo nepříjemné pasáže, zda si dokážu třeba říct: „Tak tomuhle nerozumím, na to si musím posvítit, případně se musím poptat.“

Jenže, kolikrát jsem se i ptal a hledal, ale nikde jsem nic nenašel a nikdo mi mnoho neporadil.
Kolikrát jsem s druhými říkal: „Slyšeli jsme slovo Boží“, ale pak jsem raději sáhl po novinách nebo jiném spisovateli, třeba po nějaké zbožné knížce.
Každému invalidovi umíme poradit, aby cvičil, namáhal se, trénoval – protože – přece jen tak něco dokáže.
Na zbohatlících postrádáme noblesu, víme, že se nedá získat penězi.
Pozorujeme očekávání novomanželských párů a uměli bychom jim doporučit, ať se neleknou slz a potu, které je čekají.
Víme, že cenné věci bývají pracné. Naučit se cizí jazyk nebo vyrůst v přítele je pracné.
Kdo to ví, pochopí, že i porozumění Božímu slovu je pracnější než bychom si třeba přáli.
Ale – my máme výhodu. Máme skvělého učitele.

Nedávno jsem v autě poslouchal v rozhlase rozhovor s jedním naším špičkovým hudebníkem. Studoval u jednoho z nejlepších profesorů. Redaktor se ho ptal, zda byl profesor přísný.
„Ne, skvělý, laskavý, všechno mi vysvětlil, na hodiny s ním jsem se vždy těšil, jsem mu nesmírně vděčný za to, jak se mi věnoval. Většinou mě po hodině ještě pozval do hospůdky a tam mě u vína odkrýval dalších krásy muziky.“
To je úplně podobenství. Ježíš se nám skvěle věnuje a pak nás zve také na „víno“.

Ježíšovo slovo mi pomáhá, abych nesklouzl do povrchnosti: „Poslední soud ještě dlouho nebude, mám čas“.
Ježíš nade mnou bdí, abych se nestal „schizofrenikem“, když říkám: „Slyšeli jsme slovo Boží“ a pak raději myslím na dobrý oběd („hlavně aby to netrvalo zase v kostele dlouho“) a doma si pak pustím jen „Otázky Václava Moravce“ nebo „Ordinaci v růžové zahradě“ (slyšel jsem v nemocnici, jak to lidé chválí).
Ale, abych, když tomu říkám Slovo Boží, abych se jím zabýval, protože jsem schopen porozumění a Ježíš je skvělý učitel.
Samozřejmě mohu číst i jiné knížky než jen Písmo svaté, ale potřebuji evangeliu rozumět, a ne abych si vybral jen pár úryvků. /3

My můžeme (díky svému učiteli) časem porozumět celému Novému Zákonu. S ním se nám dostane poznání, jaké nám žádná univerzita není schopna poskytnout.
Podívejme se, jak nás Ježíšovo slovo učí.
- Ubezpečuje nás, že jednou budeme konečně stát před jeho „soudem“ (slovo „soud“ by potřebovalo „přeložit“ – stručně - Ježíš přitaká všemu dobrému, ocení každý dobrý úmysl, zastane se nás, obhájí nás, veřejně se přihlásí ke všemu dobrého z našeho života, ano také řada věci neobstojí před jeho názorem – to je dobře! Konečně spravedlnost, konečně se zjeví pravda, konečně osvobození).
- Ježíš nám dodává sebevědomí. Přijde-li někdo a bude se dušovat, že soud bude tehdy a tehdy a že musím přestoupit do jeho církve, nemusím se zneklidňovat, od Ježíše mohu vědět víc než od člověka, který straší koncem světa v nejbližší době. A klidně – bez povyšování - odpovím, milý kamaráde, poslouchej, ty tu Bibli neznáš. /4
- Ježíš nám poskytuje skvělé informace a možnosti. Sláva, poslední slovo bude mít Ježíš.
Na to se nejen těším, na to se chci připravit. I proto, abych se nemusel znepokojovat, že budu třeba zaskočen Ježíšovými názory. Nemusím mít strach, že se s Ježíšem minu. /5

„Poučte se z přirovnání o fíkovníku.“ /6
Jinde zase Ježíš říká: „Bděte a modlete se v každé době, abyste mohli obstát před Synem člověka.“ (Srov. Lk 21, 36 – Colův překlad.)
(Je třeba ovšem vědět, co znamená podle Ježíše „bdít“ a co podle něj znamená „modlit se“. Nemá smysl si tam dosazovat své představy. Nedají se míchat hrušky a jablka.

Pro mně je důležitá otázka, obstojím-li před Ježíšem. Nikdo nemůže zaručit komukoliv z nás, že zítra budeme na živu. „Bdít“ neznamená „sedět u hrobu a koukat na lebku“ – jak to někdy vidíme na obrazech s Maří Magdalénou - ale připravovat se na krásné setkání s Ježíšem a konečné prozření k porozumění s Bohem.
Mohu se těšit a připravit se na setkání s Ježíšem mnohem dříve. A - dovednost připravit se na setkání s Ježíšem - není věcí konce života, ale začátku křesťanství tady na zemi!

Dokud se nedovedu setkat s Ježíšem a dokud mu nerozumím, nemůže k setkání s ním dojít.
A nejsem na to setkání ani připraven.
Pokud ale nejsem připraven, pak by přechod do věčnosti, pro mne nemusel být „pobytem v lázních“.
Pro někoho může být pobyt v „očistci“ pobytem v lázních (např. pro Jana Předchůdce Páně), pro jiného může být ale velikým a velikým trápením.

Navíc, dokud nebudu připraven na setkání s Ježíšem, moje modlitby jdou naprázdno.
A ať se budu sebevíc zapírat, sebevíc postit, Ježíš může říci, „tebe neznám“. Srov. Mt 7,21-24 /7
(Nedávno jsem říkal, co v Bibli znamená slovo „poznat“).

Naším pozváním a prvořadým úkolem je porozumět a ladit s Ježíšem.
Jen tak můžeme patřit do božího království (co to je b. k. jsme si už trochu říkali – uspořádání sebe, a vztahů s druhými podle Boha), jen tehdy budeme pro boží království použitelní, jen tak se budeme snášet s Ježíšem. (K řízku podáváme brambory a ne knedlík. Víno a pivo se pije v určitém pořadí, ředění kyseliny sírové vodou lze provádět jen jedním pořadím.)

Na setkání s Ježíšem je tedy třeba se připravit, abychom se s ním mohli vnitřně snést. A jestli se s ním vnitřně snášíme, o tom nerozhoduje to, s jakou chutí jdeme do kostela, a je omyl, jestli si myslím, že to poznám ve chvíli po sv. přijímání, zda se mi rozlije v srdci teplo nebo ne.
To poznám jen a jen tím, jak budu číst evangelia. Jestli budu všemu rozumět a jestli za vším v evangeliu půjdu, jestli ve všem budu mít jasno. Srov. Mt 7,25-29 /8

Jakmile si ovšem začnu vyďobávat z evangelia jen něco, už jsem čumil (v evangeliu je to „lid“ nebo „zástup“, - dav, stádo). Lidé tam oslavovali Ježíše a pak klidně křičeli: „Ukřižuj!“ Měli svůj hotový názor na Mesiáše. Navíc byli chvilkoví, jednou křičeli v nadšení: „Ať žije Ježíš“ (a v srdci cítili povznášející teplo) a pak se stejným zápalem („pravověrných“) řvali: „Krev jeho na nás a naše děti“.

Dokud nemám celé evangelium zažité a s celým evangeliem nesouhlasím, pak nemohu říct „já mám odzkoušeno, že se s Ježíšem snesu.“ (Jidáš došel hodně daleko a vysoko s Ježíšem (výš než já) a přece se zřítil, rozešel se s Ježíšem, nesnesl se s ním.)

Proč tak zdůrazňuji to evangelium? Uvědomme si, že Ježíš přišel jako neznámý tesař z Nazareta a chtěl, aby se lidé zamysleli nad slovem tesaře z Nazareta. Těm, kteří pochopili slovo tesaře z Nazareta, těm pak „došlo“, kým tesař Ježíš je.

Apoštolové došli k poznání, že Ježíš je Mesiáš a přitom to nesměli nikomu jinému říct. Každý musel začít od tesaře z Nazareta. Potřebuje začít od nazaretského tesaře.
Až se my naučíme číst celé evangelium pořádně, budeme vědět, zdali je to kniha od Boha nebo ne. (Všimněme si kolik lidí odchází od „rozečteného“ evangelia jinam, k jiným zdrojům.)

Dokud si myslíme, že nepotřebujeme číst a rozumět Bibli, a místo toho sháníme důvody pro víru někde jinde, i kdyby to byl Katechismus), tak je to předem prohrané.
Pak jsme jako ten dav (lid). Vzpomeňme na Ježíšovu otázku: „Za koho lidé považují lidé Syna člověka“? a na všelijaké názory davu, o kterém učedníci vyprávějí: „Ty lidi to nemají v hlavě vůbec srovnaný“.
Proto potřebuji číst celé evangelium a pořádně se zamyslet nad tím, jak mu já osobně rozumím, zda dokáži mít vnitřně stejné názory s Ježíšovými názory, jestli evangeliu dávám za pravdu nebo ne.

Kdyby si někdo řekl: „Tohle je na mě moc těžké, ale tomu já musím věřit“, tak ten člověk by si měl přiznat, že evangelium ještě nezná, že se ho potřebuje naučit číst.

Jenže, bohužel, si lidé neříkají: „Potřebuji se naučit číst evangelium“, a raději shání různé zbožné knížky nebo nějaká jiná soukromá „zjevení“, nebo jiná učení a myslí si, že poznání o Bohu se jim dostane lehčeji jinde.
Jenže, co jestli nám evangelium (a celá Bible) nabízí nejlepší poznání, které je k mání?
Každý se můžeme přesvědčit, v čem je Ježíš jedinečný.
Mohu si s ním porozumět víc než s panem režisérem Špátou.

Poznámky:

/1 Byl jsem v nemocnici. Jedna paní vyprávěla, jak jezdí do Medžugorie a tam prý každý den P. Maria mluví s vizionáři. Mnoho lidí přijíždí, modlí se růženec a jak přijde ta chvíle - všichni zmlknou a pozorují vizionářku.
To k nám mluví Bůh kdykoliv, když čteme nebo slyšíme Bibli. Kdykoliv si uděláme čas a poctivě nasloucháme Bibli, můžeme se dozvědět úžasné věci.
Jen kroutím hlavou co s námi je. Jdeme-li na koncert, někdy tleskáme, aby přidali. Od televize se nemůžeme utrhnout, z hospody nebo ze setkání s přítelem se nám nechce …. Ale kolikrát jste zažili, že si někdo přál, aby kazatel pokračoval? Dobrého jídla si přidáváme, na mši hlídáme hodinky…
Je to církví, liturgií, faráři, Bohem, lidmi (těmi druhými nebo snad i námi), že nikdo neřekne, ještě něco pověz ?
Kdyby přišel dnes Ježíš v rouchu papeže, tak by se lidé nacpali dopředu a poslouchali by. Pokud by přišel v montérkách místní firmy, kdo z nás by vylezl na strom jako Zacheus?
Jak to ježíš snáší, co si o nás myslí, když mu říkáme: „Nepochybuj, že tě miluji nadevše“?

/2 Mnohé zbožné knížky byly kdysi slavné (např. Následování Krista) a dneska na ně koukáme jako na nekvalitní. Na druhé straně spisy jiných lidí (kteří třeba měli v době svého života potíže se současníky), jsou dnes uznávány (např. Theilard de Chardin je pro velký počet vědců autoritou). - Ale ani jejich knihy nejsou setkáním s Ježíšem.
Kdo se pořádně zamyslí nad Biblí, těžko neřekne, je to hloupost. Zbožné knihy tuto úroveň – pochopitelně – nemají.

/3 Nejen z útržků různých náboženství si mohu sestavit jakékoliv náboženství, ale i z jednotlivých slov Písma si mohu sestavit libovolnou básničku.

/4 Zásadně se nepovyšuji nad Svědky Jehovovy, neuměl bych stát každý týden s náboženským časopisem na nádraží. Ale stačí jim položit pár otázek (samozřejmě ne povýšeně, to bychom byli jako zákoníci, kteří pokoušeli Ježíše) a hned vidíte, že Bibli neznají. (Stejně se nad ně povyšujeme: „Nechoďte k nám, my jsme katolíci“, ale odpovědět neumíme ani svým dětem, natož cizím.)
/5 Letos zemřel pan režisér Špáta. Oplakal jsem ho. Viděl jsem několik jeho dokumentů a filmový medailon o něm. Byl jsem na jedné besedě s ním a četl jsem knihu rozhovorů s ním. Mám pocit, že si rozumíme, že jsme přátelé. Přijal jsem jej do „své smečky“ (kdo jsem já?, ale vzhlížím k němu, k jeho krásnému lidství a ušlechtilosti). Těším se na setkání s ním a doufám, že mě třeba on vezme do své smečky.

/6 Fíkovník je jediným stromem v Izraeli, který na zimu shazuje listí. Proto Ježíš říká: „Když raší, každý vidíte, že přichází jaro. Podle toho, co vám říkám, poznáte druhý příchod Mesiáše“.
Ale – pozor – podle slov tesaře z Nazareta a jejich naplnění lehce poznáme i příchod prvního Mesiáše! (K tomu nedošli dosud Židé. A ledaskdo z nás – podle nazaretského tesaře nestačí říkat: „Pane, Pane“ a chodit do kostelíčka.) Bez rozpoznání prvního příchodu Mesiáše nepoznám jeho druhý příchod. (Kdo nechodí na angličtinu, nerozluští ani anglické noviny.)
Nedávno jsme říkali, že je na každém, zda v Ježíši rozpozná Mesiáše, nebo pouze někoho s „menším“ významem. Ten, kdo rozpoznává v Ježíšově nabídce nové jaro lidstva, už nežije ve tmě a v zimě.
Takový se může zařídit a zařídí se. Je připraven na setkání s Bohem. Řekli jsme si, že nejde jen o „Poslední soud“, ale o naše setkání s Ježíšem (nebo minutí se) v pozemském životě.

/7 Ne každý, kdo mi říká… „Pane, Pane“, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
Mnozí mi řeknou v onen den: „Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?“ A tehdy já prohlásím: „Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.“
A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Mt 7,21-24

/8 Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.
Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením; neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci. Mt 7,25-29