YMCA Setkání - homepage YMCA Setkání - homepage

  změny za den   změny za týden   změny za měsíc   přihlásit se   přihlásit se emailem

YMCA Setkání - naše akce


Prohlédněte si seznam akcí které nabízíme, nebo těch které již proběhly. Pokud je k dispozici i kalendář, pak je zobrazen vepředu přede všemi akcemi. Akce lze třídit podle toho, komu jsou určeny - akce pro rodiny, manžele, chlapy, ženy či mládež. Akce pořádané v Domě Setkání v Krkonošských Albeřicích jsou také dostupné v menu 'Dům Setkání > Akce v Domě' nebo 'Dům Setkání > Prožili jsme'. Některé fotografie z akcí naleznete ve fotogalerii, více je pak dostupné na dalších webech z odkazů ve fotogalerii.


Archiv 82 akcí

30. neděle v mezidobí

kopírovat odkazautor Václav Vacek, 5.11.2006

K přípravě biblických textů na nedělní liturgii
30. neděle v mezidobí - 29. října 2006

Jer 31,7-9 Žd 5,1-6 Mk 10,46-52

Na první pohled nic zvláštního, ale syn Timaiův je jeden z mála lidí Ježíšem pochválený za víru. A Ježíš s pochvalou za víru zrovna neplýtvá. Trochu si na slepce posvítíme.

Čím vynikal nad ostatní lidi? (Jakým způsobem se asi dopracoval své víry? Jakým způsobem předběhl třeba, možná, v některých oblastech i apoštoly? – To by bylo zajímavé prozkoumat.)
Všimněme si Ježíšovy otázky: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“
Představte si člověka přejetého vlakem, a pan doktor se ho zeptá, poslyš, a co vlastně po mně chceš? Nebyla by to od lékaře zbytečná otázka?
Proč se tedy Ježíš ptá, co by si slepec přál? Copak neviděl, že ten člověk je slepý? Toho by si přece všiml každý, natož Ježíš, který navíc vidí do člověka jako nikdo jiný.

Ježíšova otázka není banální.
Velmi často chceme po Ježíšovi pomoc, ale přitom pořádně nevíme, co po něm chceme. Neuvědomujeme si to.
„Co? Že bych nevěděl co chci? Vždyť chci být zdráv“.
Když vaše dítě píše úkol z násobilky, nadiktujete mu výsledky?
„Tatí, kolik je třikrát devět?“
„Tatí, co to je alibismus?“
„Běž se podívat do slovníku“, odpoví moudrý rodič.

„Pane faráři, jak může Bůh dopustit války?“ Kolik je 3 x 9 ?
Na faře se stavili přátelé. Dětem je třeba se věnovat, ukazoval jsem jim proto několik rébusů. Kluci byli ochotní se poddat, ale rodiče řekli, ne, pokusíme se to doma vyřešit.
Někdy nás tlačí nějaká „náboženská“ otázka, chceme na ni odpovědět a přitom vůbec neuvažujeme, že vlastně na tu otázku bychom si měli odpovědět sami. A že jsme schopní dojít k řešení, pokud se necháme Ježíšem vzdělat.
Když jsem se učil řemeslo, měli jsme učitele, který byl „uspavač hadů“, při písemce nadiktoval otázky a odešel ze třídy. Výborně lyžoval a byl na lyžařském kurzu vtipným společníkem … Byl „hodný“, ale nic nenaučil. Ředitel byl skvělý učitel, naučil, vyžadoval a nebyl žádný pes. Každý, kdo se zajímal o řemeslo, na něj vděčně vzpomíná.

My třeba klidně říkáme „víra“ tomu, že jsem ochoten se bít v prsa a říkat, já věřím, já jsem v pravé církvi. Přitom nám vůbec nevadí, že nevíme, co Ježíš říká a co po nás chce.
Kolik lidí si klade otázku, co si vlastně Ježíš pod slovem „víra“ představuje?

Kdo by si nepřál uzdravení od Ježíše? Ale Ježíš není felčar.
„Co chceš?“
„Chceš-li vyléčit, běž za lékařem.“
Chodíme za lékaři nebo léčiteli.
Ježíš nabízí především království Boží. /1
„Kdo o něj stojí a hledá jej, tomu bude přidáno vše ostatní“, říká Ježíš.
Když budeme mít štěstí (dobrou kondici, dobré lékaře a nikdo nás nezabije), dožijeme se třeba 120 let. To by nebylo špatné. Kdo z nás by tím opovrhl?
Kdo si přeje něco jiného …?
Vícero pohádek nás učí neuspěchat odpověď na tři přání.

Ježíše už trochu známe. Myslíte, že kdyby slepec chtěl jen uzdravení tělesného zraku, že by jej Ježíš chválil: „Jdi, tvá víra tě zachránila“?
Proč neřekl: „…tvá víra tě uzdravila“?

Použijme to, co jsme se už naučili. V Nazaretě chtěli, aby je Ježíš uzdravil z nemocí. A Ježíš byl znechucen (mírní lidé nechť si dosadí – „byl smuten“), že tam nemohl uzdravit dost lidí. Jenom pár lidí se nechalo uzdravit. Ostatní sice uzdravení chtěli, ale nebyli schopni si dát do pořádku svoje názory na boží království a na svou víru. „Co si to ten tesař dovoluje, zpochybňovat naší víru!“

Někteří studenti se vymlouvají, já to vím, ale nemohu si vzpomenout. Nemluvím teď o trémistech, Ježíš, prosím, nikoho netrémoval a netrémuje.
Je nespravedlivé, když člověk, který není ochoten dát do pořádku svoje názory, bude marně čekat od Boha pomoc?
Bůh potřebuje lidi ke spolupráci. Nejsme tu na výkrmu. Nebe není zaopatřovací ústav. Co s člověkem, který nerozumí své práci, životnímu poslání? Co s ním? Kolik je platný svým dětem, partnerovi, obci, společnosti, boží věci ve světě?
Každý národ má příběhy o nějakých kocourkovských ….
Napoleon nebyl žádný velký mudrc, řekl: „Největší nemravnost je, když někdo přijme úkol, na který nemá“. Zřejmě měl svou zkušenost s hloupými důstojníky. Dnes naříkáme třeba nad mnoha politiky….
Ale my chceme uvažovat o sobě.

Těch základních vědomostí a návyků, které potřebujeme k pochopení Ježíšovi, není mnoho. Ale všechny musí být v pořádku.
„Co si přeješ“, ptá se Ježíš?

„Milí nazaretští rodáci, vím, že byste si přáli, abych vám uzdravil nemocné, když jsem uzdravil marody v Kafarnau. Ale já mohu uzdravit jen ty, kteří hledají boží království.“
„Proč nás podezříváš, že my nehledáme boží království? Copak jsme méně zbožní než ti z Kafarnaa?“
„Urážíš nás a naše zbožné předky“. Co z nás děláš, co?“
Co si to dovoluješ, ty neznabohu? Lidi, zavřete mu někdo tu jeho nevymáchanou hubu!!“
Řada lidí si přeje přísného zpovědníka. Ale nepřeje si dobrého učitele náboženství. „V kostele se má hladit“, tvrdí. Proto ty „krásné a líbezné“ svaté obrázky 19. století, které se dodnes tak dobře prodávají. I ukřižování bylo malováno “sladce“, aby vzbudilo soucit, ale moc neprovokovalo.
Tak to malovali lidé, kteří nevěděli o Ježíši nic, ale rozuměli obchodu.

Copak je Ježíš na někoho „pes“? Je tvrdý učitel? Nesmilovává se nad kdejakým zločincem? Neprojevuje snad někomu z nás při každé mši lásku až do krajnosti?
Evangelia nejsou napsána růžovým inkoustem, ale Ježíšovou krví. Slzy, pot a krev. A otevřená náruč pro všechny.

Kdo není slepý, vidí.
A kdo má srdce, neskrblí vděčností.

Co bychom odpověděli lidem, kteří by se nás ptali, proč Ježíš některé lidi neuzdravil?
Co si o tom myslíme my? Jakým klíčem se odemyká boží pomoc? .
Co mám říci člověku, když mi říká, prosím Boha o pomoc?
Často mlčím, komu mohu říci, zkuste si přečíst to a to z Písma.
Co říkáte takovým lidem vy?

„Slepče, co si ode mne přeješ?“ není nepromyšlená otázka.
„Václave, Vladimíre, Josefe, Marie, Olino, Jano, … co si ode mne přeješ?“ /2

„A stal se Ježíšovým učedníkem.“ /3

Poznámky:

/1 Svět se uzdraví a změní jen tehdy, přijme-li království boží – to znamená tehdy, když budou lidé ochotni a schopni spolupracovat s Bohem. Svévoli nespravedlnosti a násilí je třeba nahradit královstvím dokonalosti a pokoje. (Dobře něco vykonat ovšem mohu pouze tehdy, pokud dobře porozumím tomu, co mám vykonat, pokud poznám, jak to má vypadat.)

/2 Vše co je okolo nás můžeme vidět na dvojí úrovni. První je patrná leckomu. Druhou vidí jen někdo. První zakoušíme svými smysly, druhá je „za(naším)zrakem prvního vidění. Na první úrovni našeho vnímání je nám chléb prostředkem výživy a slunce zdrojem tepla a světla. Na další úrovni je pro nás vše pozorností od Stvořitele, obdarováním milujícího. Když Izraelité sbírali na poušti něco jemně šupinatého, jemného jako jíní, ptali se: „Co to je?“ A Mojžíš jim řekl: „To je chléb, který vám dal Hospodin“.
Tak objevujeme svět a ukazujeme svým dětem: „Děti, svět je plný krásných překvapení od někoho, kdo nás má rád“.
Pes „rozumí“ jen několika lidským slovům, navíc z naší řeči vyčte naši „náladu“. Cukroví mu chutná. Roční dítě z naší řeči a z dortu vyčte víc než pes. Desetileté dítě nám rozumí „stokrát víc“. Kdo „není slepý“, kdo zakouší lásku, vyčte z jednoho gesta milujícího tisíckráte víc …

Jako nově vidoucí, vnímající přízeň a osobní vztah Boha k nám, přicházíme do kostela společně děkovat Dárci. Z vnitřní potřeby, z radosti a vděčnosti Boha chválíme, děkujeme mu, vyprávíme o něm, zpíváme. Skrze slova lidské řeči vnímáme Moudrost. Za „oplatkou (chlebem) a vínem“ vidíme Otcovo a Ježíšovo přátelství - nevypověditelné lidským slovem, ale celým Ježíšovým životem. Z kostela odcházíme s potřebou dávat – tak se zázrak dovršuje.

Lidským zrakem vidíme nanejvýše dvě strany budovy. Poznání od Boha nám umožňuje nové vidění, nový nadhled, nový zážitek, nové chvění srdce, nové – bytostné „poznání“.
Když Bible říká, „muž poznal svou ženu“, neznamená to, že poznal, kdo přichází, ale má na mysli „objetí muže a ženy“. Ale to není jen sex, muž nemůže „poznat“ prostitutku. Je řeč o bytostném setkání a porozumění muže a ženy (směřujícímu k tomu stávat se jednou bytostí k obrazu božímu).

/3 Braill vymyslel písmo pro slepce až v 19. stol. Navíc slepce tenkrát považovala lidová víra za potrestané hříšníky. Přečtěme si J 9,1-41.
„Kdybyste byli slepí , hřích byste neměli. Vy však říkáte: ,Vidíme´. A tak zůstáváte v hříchu“.
Bartimaios byl velice znevýhodněn v poznávání oproti ostatním lidem. Budu se dětí v kostele ptát, jak přišel na to, že by mu Ježíš mohl pomoci. Proč někteří invalidé dosáhnou pozoruhodných výkonů? Čím to je? Čím vynikají nad mnohé jiné?

„Nepřišel Ježíš v nesprávnou dobu? Takhle to vypadá, že lidé na něj nebyli dostatečně připravení“, vyslovila myšlenku jedna přemýšlivá paní. Jak to, že slepec - dnes by dostal invalidní podporu – porozumět dokázal. Je chyba v boží režii?
zatížení serveru