YMCA Setkání - naše akce

24. neděle v mezidobí

K přípravě biblických textů na nedělní liturgii
24. neděle v mezidobí - 17. září 2006

Iz 50,5-9a Jak 2,14-18 Mk 8,27-35

Vícekrát jsme nad událostí z dnešního čtení evangelia uvažovali. Přesto znovu platí, kdo se svěří slovům evangelia, bude osvícen.
Nenechme se odradit pocitem, že to už známe. Ošidili bychom se. 

V dnešním úryvku jsou popsány dvě události Přímo spolu nesouvisejí, ale navazují na sebe.
Ježíš je úmyslně vyvolal po sobě. Hned uvidíme proč.

V první události se Ježíš nejprve ptal, za koho jej pokládají lidé, pak položil stejnou otázku  učedníkům.
Ve druhé říká, Syn člověka bude muset mnoho trpět, bude zabit, vstane z  mrtvých.

Bylo by škoda si nevšimnout promyšlenosti Ježíšova vyučování. Ježíš je vyjímečně schopným učitelem. Pozor, nemá smysl to lacině odkývat.
Je-li to pravda, proč tedy raději učíme z katechismů?
V čem je Ježíš vyjímečným učitelem? Za chvíli nám to třeba dojde.
 
Ježíš nikdy sám neřekl, já jsem Boží syn. Nikdy před lidmi neřekl, já jsem Mesiáš. Dobře víme, jak to Ježíš zlým duchům zakazoval šířit. Pokud někdo z jeho blízkých objevil, kým Ježíš je,  přikývl mu, ale nepřál si, aby tuto informaci šířil. Na veřejnosti Ježíš přitakal, že je Mesiášem,  pouze na konci života, před veleradou, na zapřísahání Kaifáše.   

Když Ježíš začal učit, dělali si na Ježíše lidé svůj názor nejen jeho posluchači, ale i ti, kteří jej nikdy neslyšeli. Jenže povrchně - jak už to bývá.
Dobře to znám. Občas zaslechnu, co o mě tvrdí lidé, kteří mě neznají.
Ježíšovi učedníci se o tesaře z Nazareta začali zajímat poctivě a důkladněji. Proto dospěli k správnému závěru, že Ježíš je Mesiáš.

Názory některých Ježíšových současníků na Ježíše tu máme popsány a lehko si představíme, jak asi vznikaly.
Do vesnice přišli dva učedníci (tak byli Ježíšem vysláni) a mluvili o Ježíši z Nazareta. Jenže místní rozumbrada „u piva v hospodě“ prohlásil: „To je nesmysl, to žádný Ježíš z Nazareta není. „Ježíš z Nazareta“, je krycí jméno, ve skutečnosti je to Jan Křtitel“. A ostatní menší rozumbradové ochotně přizvukovali. Někdo z nich třeba Jana viděl nebo možná o něm pouze slyšel, ale o Ježíši jim bylo „vše jasné“.
V jiné vesnici byl „písmák“, který si čítával v Písmu. Tvrdil: „Je psáno, že před příchodem Mesiáše má přijít prorok Eliáš, který přece nezemřel, ale byl vzat ohnivým vozem na nebe. Ježíš je zakulený Eliáš.“  I tomuto „sečtělému“ mnozí lidé přitakali: „Aha, Eliáš přišel“.
V další obci žil člověk jezdící po poutních místech. Byl velikým ctitelem proroka Elíši. Ten byl přesvědčen: „Takové zázraky nemůže dělat nikdo jiný, než prorok Elíša“. A i jemu řada lidí dala za pravdu.
Jiný zase zdobil místní hrob jiného proroka, a také měl své rozumy, které šířil okolo sebe.
Každý podle svého vkusu neuváženě tvrdil, že Ježíš je ten a ten.

Okamžitě bychom mohli popisovat, jak je to s námi. 
Někdo byl rodiči nucen chodit do kostela. Vzdělání žádné, pak viděl film „Šifra Mistra Leonarda“ a už mu je jasné, že Ježíš byl ženatý s Maří Magdalénou a církev zfalšovala Bibli.
Potkal jsem řadu ateistů, kteří si přečetli Bibli a myslí si, že jí rozumí.
Potkáváme „věřící“ katolíky, kteří Písmo v ruce nikdy neměli, ale všemu rozumí.
Potkáváme pravidelné návštěvníky bohoslužeb, kteří jsou navíc zapojeni do několika zbožných „aktivit“, a i ti všemu velmi rozumí.
Já bych si nedovolil říci, že rozumím Bibli. Snažím se porozumět.

Nápadně se podobáme lidem okolo Ježíše
My si také často neuvědomujeme, že jednáme, jako bychom byli chytřejší než Ježíš. Oslovujeme jej všelijakými tituly (o které nestojí), ale jednáme podle svého, ne podle jeho slov.  
Mohl bych vyprávět, jak lidé, dole nebo nahoře, reagovali na Antonína Mandla, Bonaventuru Boušeho, Josefa Zvěřinu, na teology II. Vatikánského koncilu, Hanse Künga, atd. Lidé, kteří těmto osobnostem nesahají ani po kolena.

Kampak my saháme Ježíšovi?
Jednáme někdy ovšem jako ti, kteří ledacos „vědí lépe“. Jsme stejní jako lidé před dvěma tisíci lety.

Vracím se k textu.
Ježíš úmyslně vedl rozhovor tímto směrem. Nekladl otázku apoštolům, aby se dozvěděl, co si o něm lidé myslí. S přesným úmyslem položil otázku: „Za koho mě lidé poklají“.  Nejprve nechal apoštoly zažít, jak nelze poučit někoho, kdo nehledá, kdo si myslí, že to ví správně.
Teď se sami apoštolové rozčilovali: „Ježíši, to bylo hrozné, my jsme těm zabedněncům nemohli vysvětlit, že nejsi ani Jan, ani Eliáš, ale že ty jsi ty. Vykládali jsme jim, že jsme chodili nejprve s Janem a teď chodíme s tebou. Říkali jsme jim, kde se každý z vás narodil a jak se jmenují vaši rodiče. Jak ses s Janem setkal u Jordánu a my byli u toho. Nebylo to nic platné, nedali si nic vysvětlit. Ti rozumbradové vedli svou a že nepotřebují, aby jim někdo něco vykládal a nejhorší - celá vesnice jim věřila.“
Pak si spolu - Ježíš s učedníky - povídali, jak jsou lidé naivní, jak mají povrchní, nedomyšlené a neuvážené mínění v náboženských věcech, postavené na pocitech a na předsudcích.

Pak Ježíš položil apoštolům otázku: „A co si o mně myslíte vy?“
Petr první řekl: „Ty jsi Mesiáš. Ježíš ho za to chválí (srov. Mt 16,17),  ale hned apoštolům vysvětloval: „O Mesiáši koluje mnoho nesmyslných řečí, které nepocházejí jen od všelijakým nevzdělaných chytrolínů, ale i páni rabíni vykládají o Mesiášovi nesmysly. Mesiáš podle nich má přijít o velikonocích, zjevit se na střeše chrámu,  /1  vyhlásí mobilizaci a svatou válku proti  Římanům. 
Podle proroků ovšem bude Mesiáš nejprve soudit židy. Jenže páni rabíni si s tím nelámou hlavu, opakují to, co slyšeli od svých učitelů. Písmo čtou povrchně, názory, které slyšeli v náboženství jsou pro ně „hezčí“. Vůbec je nenapadne kvůli čemu by měl Mesiáš nejprve soudit židy. Jsou přesvědčení, že jsou zbožnější než jejich předkové.
Jo, jo, pro studovaného teologa nebo funkcionáře není jednoduché přiznat, že nerozumí Písmu.
Jenže jejich zbožnost je nebezpečná. Vůči božímu království - protože mnoho věci zkreslili, i vůči Mesiáši. Nejzbožnější lidé, kteří se tolik na příchod Mesiáše „připravují“, jej zavraždí.“

Učedníci byli pečlivější než ti, kteří si zbrkle Ježíše zařadili podle svého. Ale i apoštolové, snažící se porozumět Ježíšovi, si někdy mysleli, že některé věci vědí lépe než Ježíš. 
Neuvědomovali si to, ale jednali tak. Mohli si toho všimnout, ale nevšimli si.

Z vlastní zkušenosti si lehko představíme, jak mohla vypadat Petrova řeč. „Ježíši, nejsi poslední dobou nějaký rozrušený nebo přepracovaný nebo naštvaný, proč na tebe chodí takové myšlenky, proč si myslíš o naších představených tak hrozné věci? Já vím, že nejsou ideální, kdopak z nás nejsme hříšníci. Ale Bůh přece stojí za svým Synem, k čemu by byla dobrá jeho smrt? Nemáš pravdu.“
Petr to říká naprosto přesvědčeně a rázně.

Znovu se opakuje nemožnost vysvětlit něco lidem přesvědčeným o své pravdě (o pravdě náboženské teprve). Tentokráte jsou ovšem umanutí svatí apoštolové. Ježíš se marně pokoušel vysvětlit apoštolům, že to, co říkají rabíni, je špatně čtená Bible.
A apoštolové, místo toho, aby řekli: „Počkej Ježíši, řekni nám, kde to je v Písmu psáno jinak“  – místo toho - tvrdí: „Kdepak, takhle to není.“

Často tvrdíme co jsme se „učili v náboženství“! A když někdo tvrdí něco jiného, nejme zvyklí srovnávat si naše vzájemné názory podle Písma. Chyba je vždy u toho druhého, co opovážlivě bourá naši svatou víru.
Tenkrát odporovali samotnému Mesiáši. Tento úryvek Písma nás ale varuje, abychom si prověřili, zda dnes MY v něčem neodporujeme samotnému Mesiáši.

Petr i my někdy jednáme, jako bychom řekli: „A co má Mesiáš vlastně mluvit do naší víry!“ Od něj chceme něco jiného.  Třeba aby nás zbavil hříchů.
Petr si neuvědomil, že jedná s Mesiášem jako s malým klukem?

Proč apoštolové neřekli: „Ježíši, dokaž, že máš pravdu ty a ne naši učitelé náboženství.“
Ježíš by jim řekl: Najdi si to a to slovo u Izajáše,  a tam a tam u Jeremiáše, Malachiáše.

Proč Petr neřekl: „Ježíši, jestli se neobhájíš, musím jít od tebe“.
Jenže tohle Petra ani ve snu nenapadlo. Petr by nikdy neřekl: „Ježíši, já půjdu od tebe.“ Místo toho tvrdil: „Ale ne, takhle to, Ježíši, není.“
Zdá se to divné, ale kdyby Petr měl jasně formulovaný postoj k hledání pravdy, řekl by: „Ježíši, jestli se neobhájíš, půjdu od tebe a budu hledat jiného učitele“.
Ježíš by se neurazil, vyzval by Petra: Přečti se třeba Mal 3,1-5a.

Možná by Petr poslechl, zašel do synagógy, poprosil pana rabína, aby mu rozkulil svitek s Malachiášem. Možná by se přitom pana rabína zeptal, co na doporučené místo říká on. 
Je možné, že by za pár dní přišel a řekl: „Ježíši, já se ti jdu omluvit, já jsem si myslel, že nemáš pravdu, ale rabín je zrovna takový rozumbrada (v náboženském slova smyslu ) jako ti strejci, co houby znají a nechtěli nám věřit, že nejsi Jan, syn Zachariášův. Já jsme se přesvědčil, že naši rabíni neznají Písmo. Ty znáš Písmo mnohem lépe.“
Ale, to se nestalo, tak Petr nejednal, ale naopak řekl : „Kdepak, to se ti nestane“.
Ježíš chtěl zdůraznit, že tady jde o velice závažnou věc, a proto použil silná slova: „Jdi mi z očí satane“.
Už jsme si říkali, že jde o hrozné označení, zařazení. Nejde o nadávku - to by byla nejhorší možná urážka.

Petr zůstává u Ježíše dál, dál věří, že je Mesiášem, Petr dál miluje Ježíše.
Později se Ježíš znovu a znovu vrací nejen k otázce vraždy Mesiáše, na otázku vzkříšení vůbec nedojde.
Ať Ježíš vykládá, jak vykládá, nepovede se mu rozbourat některé falešné náboženské představy svých apoštolů. Ti zůstávají u svých zkreslených představ o Mesiáši.

Proto „MUSÍ“ být Mesiáš popraven předními muži „starozákonní církve“. Až ukřižování otřese
názory učedníků.
Simeon Ježíšovým rodičům prorokoval: „Mesiáš jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat - aby vyšlo najevo smyšlení mnohých srdcí." Srov. Lk 2,34-35  („Smýšlení srdce“ u židů je totéž, jako u nás poznání.)
Při Ježíšově zatčení se ukázalo  smýšlení srdcí apoštolů, když prohlásili: „Ježíš není Mesiáš  /2 (v náboženství jsme se učili, že Mesiáš bude silnější než Samson a toho nikdo nebyl schopen svázat).“ Srov. Lk 24,19-27  

V otázce Mesiáše se apoštolové vrátili k rabínské nauce.
Po Ježíšově zmrtvýchvstání pokládají Ježíše za strašidlo.

Uvědomme si, že právě proto Ježíš svými otázkami vyvolal ty dvě události těsně po sobě, aby se  podobně ukázal stejně vadný postoj vesnických rozumbradů (co si mysleli, jak rozumějí náboženským otázkám), rabínů („vzdělaných“v teologii) a dokonce i apoštolů.
Ježíš chce, aby Petr přemýšlel, ale Petr nepřemýšlí, Petr „věří“ a chce dát dohromady to, co říká pan rabín s tím, co říká Ježíš. (Srov. Lk 5,36-39)    /3

Kdo si toto uvědomí, může být otřesen. Je to pro nás nejen velice nepříjemné, ale dokonce nebezpečné. Co kdybychom se pak ptali, zda i nám hrozí, že se budeme vzpírat znamení, které nám v Ježíši bylo dáno? Co jestli se na našich postojích ukáže podobné smýšlení našich srdcí? Že by Simonova slova dosahovala až k nám?

A co jestli se Ježíš i nás ptá, za koho mě pokládáš ty?
Nakolikpak si my necháváme Ježíšem vysvětlit jak to vše je?
Rádi jsme přijali za svou modlitbu: „Tvé slovo, Pane, je pravda, posvěť nás svou pravou.“ (Srov. J 17,17b) Jak nás má Ježíš osvítit svou pravdou, když mu pořádně nenasloucháme? Jak to má udělat?

Jednou řekl: „Proč mne oslovujete `Pane, Pane´, a nečiníte, co říkám? „ (Srov. Lk 6,46-49)       /4  

Před týdnem jsem říkal, kdo chce upřímně rozpoznat, zda se nerozchází s Ježíšem, ať si podívá na Mt 5,15-48  a  kapitoly 6.,  7. a 23.  (Není to delší než střední článek v novinách.)

Spousta lidí si myslí, co všechno o Bohu zná, ale Bibli pořádně nečtou, o Bibli nepřemýšlí, zato  mají „své přesvědčení“ a vše jim je „jasné“. Opírají se o své náboženské zážitky, Ježíše tak moc nepotřebují.

Otázka, co si myslíš o Ježíši, je klíčová.
Apoštolové nás povzbuzují, polož si otázku, zda o Ježíši dobře přemýšlíš.

Přemýšlení a poznání nenahradíme jinými zbožnými akcemi. V manželství nestačí, aby mužský přinesl manželce drahý dárek, místo aby si s ní povídal. Pak přijde jiný, který je ochotný si s manželkou povídat, a nedivme se, že mu dá přednost.
Jestli táta, protože má špatné svědomí, koupí klukovi drahou hračku, ať se nediví, že si s klukem nebude rozumět ani v patnácti letech ani ve dvaceti.

Až ukřižování otřáslo „vírou“ těch poctivějších. Kvůli našemu prohlédnutí se Ježíš nechal umučit. My ovšem raději tvrdíme, že Ježíšovo utrpení smylo naše hříchy.

Poznámky:

/1    S tím souzní: „Ďábel vzal Ježíše do svatého města, postavil jej na vrcholek chrámu a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: `Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen´!"   Srov. Mt 4,5-6

/2   Učedníci odcházející do Emauz říkají „pocestnému“: „Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho.  A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo.  Některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu  a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ.  Někteří z nás pak odešli ke hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli."
A on jim řekl: Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci!  Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a vejít do slávy?"  Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.  Lk 24,19-27  

/3    Řekl jim i podobenství: "Nikdo neutrhne kus látky z nového šatu a nezalátá jím starý šat; jinak bude mít díru v novém a ke starému se se záplata z nového nehodí.  A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno roztrhne měchy a vyteče a měchy přijdou nazmar.
Nové víno se musí dát do nových měchů. Kdo se napije starého, nechce nové; řekne: `Staré je lepší.´" Lk 5,36-39

/4  „Proč mne oslovujete `Pane, Pane´, a nečiníte, co říkám?
 Víte, komu se podobá ten, kdo slyší tato má slova a plní je? Je jako člověk, který stavěl dům: kopal, hloubil, až položil základy na skálu. Když přišla povodeň, přivalil se proud na ten dům, ale nemohl jím pohnout, protože byl dobře postaven.
Kdo však uslyšel má slova a nejednal podle nich, je jako člověk, který vystavěl dům na zemi bez základů. Když se na něj proud přivalil, hned se zřítil; a zkáza toho domu byla veliká."
Lk 6,46- 49

/5    Proč mne oslovujete `Pane, Pane´, a nečiníte, co říkám?
 Víte, komu se podobá ten, kdo slyší tato má slova a plní je?  Je jako člověk, který stavěl dům: kopal, hloubil, až položil základy na skálu. Když přišla povodeň, přivalil se proud na ten dům, ale nemohl jím pohnout, protože byl dobře postaven.
Kdo však uslyšel má slova a nejednal podle nich, je jako člověk, který vystavěl dům na zemi bez základů. Když se na něj proud přivalil, hned se zřítil; a zkáza toho domu byla veliká." Lk 6,46-49