Náplň společenství bývá proměnlivá, ale vždy je pro opravdové křesťanské chlapy, což tentokrát dokumentujeme fotografií z poslední výpravy na Provodov s názvem „staří kozáci v mrazivém ránu“. Příští setkání je na dobrodružnou notu. Myslíte, že je možné se jen tak sebrat, nasednout na autobus a vyrazit do světa? Jak se potom vede křesťanovi v muslimské zemi? Nevíte? Přijďte a uvidíte.
Zbyněk Domanský
A jak to dopadlo?
Na lednovém setkání se nás u kamenného kříže sešlo deset. Přivítali jsme mezi sebou i některé nové sympatické tváře a pak se přesunuli do Katakomb v suterénu kláštera.
Zahájili jsme jako obvykle společnou modlitbou a pak jsme se již věnovali hlavnímu tématu večera, které znělo „Jak jsem zcestoval kus světa“. V následujícím čase jsme se stali posluchači velmi poutavého vyprávění JUDr. Pavla Sedláčka o cestě do Íránu, kterou podnikl se svým kamarádem v říjnu 2003. Cestovali tam čtyři dny autobusem přes Sofii, Istanbul až do Teheránu. Během své přednášky nám Pavel promítal fotografie a doprovázel je svými vzpomínkami. Byli jsme zcela vtaženi do děje obzvlášť ve chvíli, kdy nám vyprávěl o jejich čtyřdenním výstupu na horu Damávand (5 771 m n.m.), ležící v pohoří Elbroz na severním pobřeží Kaspického moře. Poslední stovky metrů výstupu byly provázeny problémy s dýcháním, způsobené jednak nadmořskou výškou, jednak zápachem dusivých plynů, vycházejících z kráteru této vyhasínající sopky.
Po občerstvovací přestávce jsme potom Pavla zahrnuli mnoha dotazy na které nám trpělivě odpovídal a dověděli jsme se, že cestování do oblasti Malé Asie, Blízkého a Středního východu patří k jeho zálibám a věnuje se mu již řadu let.
Setkání jsme uzavřeli modlitbou desátku růžence.
Tomáš Jakubiček