kopírovat odkaz autor Zdeněk Michalec, 23.7.2004
Zápis ze setkání chlapů v Brně
Datum a místo: 19.7.2004 Výjezdní zasedání v Bystrci
Přítomni: Mirek Benešovský, Zdeněk Loučka, Zdeněk Michalec, Roberto Scavino, Petr Schnirch, Martin Šmídek, Franta Švestka
Když jsem čtvrt hodiny po proponovaném začátku setkání seděl sám samojediný na terase restaurace A3, uvažoval jsem, že využiji nabídky své ženy, která mi před odchodem řekla: „Pokud by nikdo nepřišel, zavolej a já si přijdu dát pivo s tebou.“ Pak se však ukázalo, že jsem byl, jako už mnohokrát předtím, malověrný. Jako první se přihlásil Jirka Bůček, byť pouze s mobilní omluvou, podloženou zdravotní indispozicí. Pak v rychlém sledu následovali jednotliví opozdilci. Budiž jim ke cti, že nikdo neopisoval a každý měl připravenou nějakou pěknou omluvu. Zvítězil Roberto s nervem trhaným zaživa ze čtyřky (vpravo nahoře?), následován prasklou záchodovou mísou Martina Šmídka. Nutno podotknout, že čím kdo přišel později, tím měl lepší vysvětlení. Asi proto, že na přípravu měl více času.
Program večera nebyl pozdními příchody nijak vážně narušen. K vrcholům patřilo pečené koleno a žebra. Kvalita piva byla odpovídající a diskuse velmi různorodá. Protože jsme díky době prázdnin nebyli zatíženi odpovědností za duchovní hloubku naší konverzace, mohli jsme se projevit ve své pravé podobě. Vyvrcholením vzpomínek z dob našeho raného mládí byly samozřejmě hrdinské příběhy ze služby ve zbrani.
V průběhu večera jsme byli přítelem Benem opakovaně vyzýváni k návštěvě blízkého baru Tanika. Před rokem byl totiž coby řidič ochuzen o konzumaci některého z nabízených 120 koktajlů a toto trauma stále ještě intenzivně prožíval. Protože ho máme rádi, vyhověli jsme mu. Je pravda, že jsme se až tak nemuseli přemáhat. Poté, co o půl dvanácté část skupiny odjela autem řízeným Benovou ženou, s Robertem jsme v Tanice pokračovali v diskusi a v konzumaci. Nedlouho po půlnoci nás vyrušil personál zdvořilou, leč nesmlouvavou prosbou, abychom opustili prostory baru, protože zavírají. Připadal jsem si jako v Anglii. Mužské přátelství se však nedá takovou překážkou narušit a tak naše povídání pokračovalo pod širým nebem. Jako obvykle se potvrdilo, že pokud má být sdílení opravdu důvěrné, chce to čas a co nejmíň lidí. Dva jsou ten ideální počet.
Rána jsem se trochu obával. Naštěstí se potvrdila má dlouholetá zkušenost, že pokud jsou nápoje kvalitní, mohou se míchat v libovolném pořadí a množství.
Mrzí mě, že jsem nemohl pořídit aktuální fotodokumentaci průběhu večera. Dospívající synové si totiž půjčují nejen kravaty, ale i foťáky. Připojuji tedy alespoň záběry z loňského setkání. Tváře jsou stejné, pouze pokrmy doznaly změn.
Zapsal Zdenek Michalec
změny za den
2400465447/2010 nám pomáhají uskutečňovat naše programy pro vás i vaše blízké