Pár dojmů
kopírovat odkaz autor Martin Šmídek, 21.5.2004
Den -365 na Svatém Hostýně
Den nula
Před rokem jsme se setkali na Hostýně, abychom si popovídali o radostech (i starostech) s organizavání Manželských setkání v různých koutech naší země. Byli tam přátelé ze Slovenska, Čech, Slezska a Moravy.
Jednou z radostí, kterou tehdy zažil kroměřížský kurs byl dům v Albeřicích, který nám pro nači činnost darovaly Sestry kongregace Nejsvětější svátosti. Dohodli jsme se tehdy, že pokud se vše podaří, bude setkání vedoucích kursů v roce 2004 právě tam.
A tak jsme tedy - nejprve jen Marie, Miloš, Gitka a (fotografující) Martin - přijeli trochu dříve abychom (se na) setkání připravili.
Večer jsme provedli inventuru okolních luk a lesů a přesvědčili se, že lze bezpečně obejít pasoucí se krávy.
Zjistili jsme přitom to co vždycky: večery v Albeřicích jsou kouzelné. Tiše jsme se dívali, jak zapadající slunce barví louky do tajemných odstínů a obmalovává panorama hřebene Sněžky.
Vše je na svém místě, přátelé - můžete přijet.
Dny 1 a 2
V pátek se tedy v Albeřicích sešli zástupci dvou moravských, dvou slovenských a jednoho českého kurzu Manželských setkání.
Klubovna se zaplnila fotografiemi, osvědčeními, kronikami a dobrými nápady ze všech kurzů. Bylo opravdu co prohlížet a nad čím přemýšlet.
Prohlédli jsme si slovenské značky sloužící bezpečnému provozu v manželství. Tahle třeba říká: "Buď trpělivý! Bůh na mně ještě pracuje."
Večer byl věnován seznámení se, společné modlitbě a také exkurzi po Domě setkání.
Pozvání na setkání přijal otec Jaroslav, který s námi v sobotu sloužil mši svatou.
Homílie se již pomalu dotýkala přednášky, která po mši následovala. Zaujal mě názorem, že se česká společnost podobá společenství prvnotních křesťanů. Na první pohled podivné prohlášení - vždyť žijeme v Evropě XXI století, postavené na křesťanských kořenech! Ale je svět kolem nás opravdu křesťanský? Otec Jaroslav je Polák a tak si může dovolit malý průzkum veřejného mínění pod rouškou doplňování jazykové zásoby. Jeden rozhovor proběhl loňského podzimu v podkrkonošském květinářství - kromě květin zde byly dekorace, především čerti a Mikulášové. "Co je to za panáčka?" ptá se otec Jaroslav. Prodavačka hleděla, jako kdyby spadl z višně: "No Ježíšek, přece!". "Kdo?". Prodavačka znejistěla a řekla: "No vlastně je to Santa Klaus ..." Někteří kolegové otce Jaroslava slouží v afrických misiích - prostředí je tam prý křesťanství podstatně nakloněnější.
Úvahy nad evangelizací v takto porušené společnosti pokračovaly i v následné přednášce. Otec představil hnutí OIKOS, které se soustřeďuje na evangelizaci, která začíná u našich nejbližších. Materiál "bomba" vypadal docela zajímavě právě pro Manželská setkání.
K pojmu
oikos pár úryvků z Písma:
Lk5,27-32 - Ježíš prosí Leviho aby stal jeho učedníkem (a on pozval celé oikos aby se setkali s Ježíšem) Lk19,9 Zacheus přijal Ježíše a celý oikos přijal spásu. Šimon patřil do oikos Ondřeje. J1,41-45 Filip přivede Nathanaela ze svého oikos. J4,50-53 Říman prosí a potom celý jeho oikos uvěří. (Že to však není vždy jednoduché nám Ježíš ukázal sám na sobě, když ho oikos chtěli svrhnout ze skály Lk4,29, nebo když si oikos mysleli, že se zbláznil a ctěli ho násilím přivést domů. Stejně tak nám Ježíš i na kříži ukázal jak je těžké plnit vůli Otce ... bez projití jeho Cestou však není Vzkříšení a nemůžeme přijmout Ducha svatého.)
Odpoledne jsme šli na výlet do okolí. Cesta nás vedla na konec albeřického údolí a potom zpátky podél hranice. 
Mimochodem nikdo nevěděl jak to teď s těmi hranicemi uvnitř EU vlastně je. Problém trápil zejména slovenské přátele.
Cestou jsme se vyfotografovali ve staré vápence. Tak nějak to asi vypadalo v té peci, ve které byl Daniel se svými přáteli ...
Cestou se hodně povídalo a jako obvykle ženy vedly:
Před sestupem do údolí by byla škoda se nezastavit a nepokochat se Sněžkou (všimněte si, že sněhem na úbočí dělá čest svému jménu - kéž by se tak dařilo i nám křesťanům být viditelně Kristovi :-)
Čas po návratu patřil svědectví jednotlivých kurzů. Mluvilo se o tom co se daří ale také o problémech, které musíme překonávat. Myslím, že jsme také všichni navzájem načerpali z pokladnic svých nápadů a že to bude k dobru účastníků všech kurzů.
(Petr dobře ví, že Dům setkání čeká pořádná rekonstrukce a tak je připraven!)
Večer byl dlouhý - kromě vášnivých diskusí nás čekalo i příjemné překvapení.
Někteří z nás totiž letos procházejí významným výročím. Nebudu pochopitelně říkat kolik je komu let - vím, že ženám by to nemuselo být příjemné. Jen naznačím, že dohromady jsme slavili 200 let a byli jsme na to rovným dílem čtyři: Gitka s Marií a Miloš s Martinem.
Dárků bylo plno, šampaňské teklo proudem a "živijó" jistě poplašilo všechny srnce a kamzíky v dolině.
Ale všeho s mírou - Martin s Marií musejí být ráno na pouti Radia Proglas na Svatém Hostýně a tak je čas končit.
Pisatel těchto řádků tak činí v klidné důvěře, že den poslední některý z účastníků rád doplní.
Dobrou noc!
změny za den
2400465447/2010 nám pomáhají uskutečňovat naše programy pro vás i vaše blízké