Z hanáckých Benátek k Baltickému moři
kopírovat odkaz autor Martin Šmídek, 10.7.2005
Nejprve se musíme rozloučit s přáteli na kroměřížském kurzu Manželských setkání. Odjíždíme totiž v jeho plném běhu, je nám to dost líto, ale cesta na sever bude daleká. Na fotografii vidíte, že nálada posádky je přesto výborná. Loučíme se s vysokohorským prostředím (všimněte si horského orla na ukazateli) a vyrážíme k moři.
Vyrážíme na Sever
Přespáváme u Gitky a Miloše a ráno po čtvrté vyjíždíme z Krnova. Za okny je černá tma - jak za pár dnů máme poznat není to pro tuto hodinu všude samozřejmostí. V dešti strkáme věci do auta a vyráříme za Ivou a Honzou. Před osmou hodinou překračujeme první hranice mezi Českým a polským Těšínem. Silnice je v rekonstrukci ale záhy se mění na slušnou dálnici po které uháníme do Czestochowe. Nemáme čas na zastávku tak alespoň pozorně sledujeme okolí cesty. To nám prozrazuje, že
- Poláci mají po vstupu do EU velké problémy s narkomany, tabulky s nabídkou "Pomoc drogowa" se zde podél silnice objevují podezřele často
- zájem Čechů o ojetá polská vozidla způsobil vznik specializovaných autobazarů - Auto czesci. Auta jsou převážně nižší cenové kategorie
Máme hlad, žízeň a zkřížené nohy a tak zastavujeme na polní cestě. Natrhali jsme kytičku lesních jahod, vytahujeme jídlo a pití a prožíváme chvíli bez drncání. Dojídáme fantstickou vánočku Gitčiny maminky a řidiči dostávají namazané rohlíky (Martin-neřidič pak rohlík suchý, inu kdo nepracuje ať nejí).
Polsko
Projíždíme Varšavou a přitom opouštíme hlavní tah s pohodlnou dálnicí. Seznamujeme ss varšavskou dopravní specialitou: interval spínání semaforů je spočítán tak, aby se těsně před příjezdem na další křižovatku změnila barva na červenou. Když si všimneme této zákonitosti (vzbuzuje to značné veselí v podpalubí) zkouší Miloš měnit rychlost. Ale ať už se blíží k zeleně zářící křižovatce čtyřicítkou nebo devadesátkou, světla neošálí. Deset metrů před křižovatkou neomylně přepnou na červenou a podpalubí opět burácí ssmíchem.
Krajina ubíhá za okny naší Karavely a my sledujeme volně se popásající krávy, Boží muka opletená dlouhými barevnými pentlemi, nekonečné borovicové lesy vyrůstající z řídké písčité půdy. Taky rozlehlé hřbitovy se sobě si podobnými náhrobky. Kříže s čerstvými květinami jsou často i podél naší teď již úzké cesty; vlastně jedeme hřbitovem.
Lesy jsou na severu šťavnatější a smrky svědčí, že jsme opustili vyprahlé písčiny středního Polska. Dlouhé úseky bez osídlení zpestřené osamělými farmami jsou ozářené šikmými sluneční paprsky. Míjíme větrné mlýny a když jedeme chvíli za traktorem sleduji motýla letícího naším směrem. Po krátké spršce, kterou zaplaší stěrače, se na obloze objevuje duha. Bylo by krásné jít do Finska pěšky, uvažuji, nechat k sobě hovořit krajinu. Nebo jet na koni a cítit vítr a vůni trav. Náhle se mi mění perspektiva a jsem součástí té celé širé krajiny kolem. Už nejedu autem krajinou ale krajina prochází mou myslí - jsem součástí kosmosu... Pak si Miloš s Honzou pustí rádio aby neusnuli a opět jsme malým klimatizovaným mikrokosmem řítícím se polskou krajinou.
(pokračování příště)
změny za den
2400465447/2010 nám pomáhají uskutečňovat naše programy pro vás i vaše blízké