kalendář akce texty zápisky audio setkani   U.S.   knihy odkazy
	Na změnu obsahu tohoto situ tě upozorní krátký mail.

Jákobova cesta k novému jménu
Příprava na setkání 30.9.2002

Královským způsobem vyjadřování Bible je příběh.

Ten příběh bývá i o nás …

V Krkonoších loňského roku jsme si četli z 1. knihy Mojžíšovy, o praotci Jákobovi, coby typu bojovníka. Máte-li zájem zopakovat si čtení o Jákobovi, nabízím Vám svoje poznámky k textu Gn 25,19 nn.

Toto je rodopis Abrahamova syna Izáka: Abraham zplodil Izáka. Izákovi bylo čtyřicet let, když si vzal za ženu Rebeku, dceru Aramejce Betúela z Rovin aramských, sestru Aramejce Lábana. Izák prosil Hospodina za svou ženu, protože byla neplodná. Hospodin jeho prosby přijal, a jeho žena Rebeka otěhotněla. Děti se však začaly v jejím těle strkat. Tu řekla: "Je-li tomu tak, co mě čeká?" A šla se dotázat Hospodina. Hospodin jí řekl: "Ve tvém životě jsou dva pronárody. Oba národy se rozejdou, jen co z tebe vyjdou. Jeden národ bude zdatnější než druhý, bezpočetný bude sloužit počtem skrovnějšímu." Potom se naplnily dny, kdy měla rodit. A hle, v jejím životě byla dvojčata. První vyšel celý červenohnědý a chlupatý jako kožíšek; toho pojmenovali Ezau. Potom vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu; ten dostal jméno Jákob. Při jejich narození bylo Izákovi šedesát let. Když chlapci dospěli, stal se Ezau mužem znalým lovu, mužem pole, kdežto Jákob byl muž bezúhonný a sídlil ve stanech. Izák miloval Ezaua, protože z lovu měl co do úst, kdežto Rebeka milovala Jákoba. Jákob jednou připravil krmi. Tu přišel Ezau z pole znavený a řekl Jákobovi: "Dej mi zhltnout trochu toho červeného, toho krvavého, jsem znaven k smrti." Proto se jmenuje Edóm (to je Červený). Jákob však řekl: "Prodej mi dnes své prvorozenství!" Ezau na to odvětil: "Stejně mám blízko k smrti, k čemu je mi prvorozenství!" Jákob řekl: "Odpřisáhni mi to dnes." A on mu to odpřisáhl, a tak své prvorozenství prodal Jákobovi. Jákob dal pak Ezauovi chléb a čočkovou krmi. Ten pojedl, napil se, vstal a odešel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.
[Gn 25,19-34]

V biblické řeči, mluvě, mají některá slova svůj význam:
Pastýř je v Izraeli typem člověka statečného a odpovědného hospodáře, poutníka, spoléhajícího se na Hospodina.
Lovec ničí a hubí.
Člověk pole – stýká se s pohany, těmi, kteří jsou závislí na poli (Kanánci i Egypťané, vyznávali božstva plodnosti).
Izák si potrpí na zvěřinu, mlčí k jednání prvorozeného, nevychová dobře své děti. Táhne za jiný provaz než manželka.
Jákob bydlí ve stanu – má smysl pro rodinu, společenství, myslí na budoucnost – má domov, kde žije a kam se člověk vrací, má co nabídnout jiným.

Když se jednou Esau po nezdařilém lovu vrací hladový jako vlk, prodá své prvorozenectví. Je člověkem, který chce dosáhnout uspokojení tedˇ hned. Pohrdá vírou, která je základem života, přátelstvím a vztahem Hospodina. Nezáleží mu na životě, na budoucnosti a možnosti dávat jiným, žije pro sebe. Jákob naopak stojí o prvorozenectví, o vztah a přízeň Boha. Jákob získává prvorozenectví “za babku”, ale obchod je legální.

[Gn 26 kap.]

Ke 25. a 26. kap. Gn jen stručně řeknu: Izák opakuje stejnou chybu jako jeho táta, (což se nám často stává, neumíme se poučit z chyb svých předků), když se nedokáže spolehnout na solidnost Božích příslibů (Gn 26,3n) a manželku v cizí zemi vydává za svou sestru. Kluci jsou svědky věrnosti Hospodina vůči Izákovi a jeho rodině. Bůh je s Izákem, i když Izák nejedná vždy s Bohem slušně.

[Gn 27 kap.]

Izák chce předat dědictví a požehnat staršímu synovi – to je obřad závažný a náboženský, ale klidně posílá Esaua na lov (řekli jsme si negativní výpověď o lovu v biblické řeči, pole je místem, kde se obětuje krutým pohanským božstvům). Izák si moc nepotrpí na pravidla zbožnosti (solidního jednání s Hospodinem). Izákova slepota je viditelným obrazem jiné slepoty, je slepý v lásce k nejstaršímu synovi, nevidí chyby vlastní, ani své rodiny. Jákobovi jde o prvorozenectví. To je víc než jen dědictví hmotných statků, nebo výsadní postavení v rodu, ale především v zachovávání a střežení duchovních bohatství. Jákob získal právo na prvorozenectví legálně. Ale neumí se spolehnout na právo a na Hospodina jako ručitele práva. Má strach, neboť svět okolo něho není poctivý. Přistoupí na podvod, který vymyslela jeho máma. Rebeka je z rodiny lišáků a nepoctivých (je sestrou Lábana). Po ní je lstivý i Jákob.

Esau je pohoršen nesolidností bratra, najednou mu jde o prvorozenectví. Obviní Jákoba z nepoctivosti, lstivosti a úskočnosti.

[Gn 28 kap.]

Jákob poslechne rodiče, odchází z domu, vybrat si ženu podle přání svých rodičů. Manželku ochotnou poslouchat Hospodina. S takovou ženou může splnit poslání svěřené prvorozenému.

Tátovo požehnání na cestu je závažným příslibem Hospodinovy přízně.

Esau jde svou cestou, na nic nedbá. Je už ženatý s pohanskými chetejkami a tedˇse žení s další pohankou.

Hospodin se zavazuje Jákobovi skvělou přízní. Jákob je ochotný si vyzkoušet nabídku Hospodina.

TO JE DŮLEŽITÉ !! BERME HOSPODINOVO SLOVO VÁŽNĚ !! Splní-li se příslib, rád bude Jákob Hospodinu patřit. Mít takového Pána je příjemné a výhodné. NEPOHORŠUJME SE !! Bůh nám nabízí výhody. Má nám co nabídnout. Kéž bychom my brali Boha vážně.

[Gn 29 kap.]

S odvahou a očekáváním pokračuje Jákob v cestě. Pohotově jedná u studně, pomáhá Ráchel. Po měsíci práce, nabízí Lában Jákobovi mzdu. Chlapi se dohodnou. Ale Lában je starej obchodník a lišák. (Lában znamená bílý s narážkou na bílý úplněk měsíce. Obraz měsíce je proměnlivý, každý den jiný.) Při svatbě Lában podvede novopečeného zetě. Jákob je oklamán. Ale Bůh zaskočen není. Bůh vidí dál - nedostáváme od něj jen to, po čem touží naše srdce, které nemůže vidět dopředu. I skrze podvod člověka nás může Bůh obdarovat. Nikdo a nic jej nezaskočí. Lea bude pramatkou nejdůležitějších kmenů Izraele.

Jákob se dostal do “věřící” rodiny, ale i v ní každý usiluje o “své” svým, někdy nečistým způsobem.

[Gn 30 kap.]

Moje poznámka: Mít harém nebylo pro chlapa tak moc výhodné. Chlapi, buďte rádi, že máte jen jednu.

Narozením Josefa z milované Ráchel je pro Jákoba silným znamením plnění Hospodinových slibů. Jákob se chce vrátit do své země, aby mohl plnit poslání prvorozeného doma. Starej lišák Lában (ctitel bledé luny), cítí v zeti nezaplatitelnou výhodu. Nabízí Jákobovi kšeft. Jákob ví o přízni Hospodina. Tchán si mne ruce nad “prostoduchou” nabídkou zetě. (Ovce bývali většinou bílé, kozy černé nebo hnědé. Strakaté kusy byly výjimkou.) Jákob je člověk přemýšlivý a pozorný. Objevuje fenomén mateřského zhlédnutí. Má za to, že pohled běhajícího dobytka na strakaté věci má vliv na barvu jejich mláďat. (Nenechme se zmýlit, že jeho názor je nevědecký. Věda tenkrát nebyla. I naši předkové ještě nedávno tvrdili, že těhotná žena nemá vidět oheň – aby dítě nemělo “oheň” na tváři, nemá vidět zajíce, aby její dítě nemělo rozštěp rtu. Biblický autor používá tehdejších názorů k vyjádření určité myšlenky.) Jákob nejedná - řečí své doby - nečestně. Proč nepřelstít lakomce a chytráka svou vynalézavostí.

[Gn 31 kap.]

Jákobovy ženy drží s manželem. Ráchel dokonce tátovi krade jeho domácí bůžky, aby jej ochromila. Před tím Lában pomocí kouzel škodil Jákobově rodině. (Ráchel nezapře rysy své rodiny, je taky dost lstivá, ale zde nejedná špatně, bojuje stejnými zbraněmi. Oko za oko, zub za zub, atd. .) Humorným způsobem zde vyznívá nicotnost bůžků, když na nich sedí menstruující Ráchel (žena byla v době menstruace kulticky nečistá – vyřazená z bohoslužebného konání).

[Gn 32 kap.]

Jákob chce usmířit bratra. Jákobova modlitba stojí za pečlivé povšimnutí!

Dále Jákob řekl: "Bože mého otce Abrahama a Bože mého otce Izáka, Hospodine, tys mi pravil: »Navrať se do své země a do svého rodiště a já se postarám, aby se ti dobře vedlo.« Nejsem hoden veškerého tvého milosrdenství a vší tvé věrnosti, které jsi svému služebníku prokázal. Tento Jordán jsem překročil s holí, a teď mám dva tábory. Vytrhni mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezauovy, neboť se ho bojím, aby nepřišel a nezabil mě, matku nad dětmi. Ty jsi přece řekl: »Určitě se postarám o tvé dobro a tvé potomstvo rozmnožím jako mořský písek, jejž nelze pro množství sečíst.«"
[Gn 32,10-13]

Jákob v noci zápasí s někým neznámým… Ve tmě neví o koho jde. Ten neznámý je silný. Ale Jákob bojuje statečně. Jákob ví, že je to kdosi Nepřemožitelný, ale nevzdává se, statečně bojuje. Ukazuje se, že ten Neznámý Jákoba nezabijí, není nepřítelem. Jákob stojí o jeho přízeň - prosí o požehnání.

A té noci vstal, vzal obě své ženy i obě své služky a jedenáct svých synů a přebrodil se přes Jabok. Vzal je a převedl je přes potok se vším, co měl. Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka. Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil. Neznámý řekl: "Pusť mě, vzešla jitřenka." Jákob však odvětil: "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš." Otázal se: "Jak se jmenuješ?" Odpověděl: "Jákob." Tu řekl: "Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls." A Jákob ho žádal: "Pověz mi přece své jméno!" Ale on odvětil: "Proč se ptáš na mé jméno?" A požehnal mu tam. I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl: "Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život." Slunce mu vzešlo, když minul Penúel, ale v kyčli byl chromý. Synové Izraelovi nejedí až podnes šlachu při kyčelním kloubu, protože Bůh poranil Jákobovi šlachu kyčelního kloubu.
[Gn 32,23-33]

Co znamená Jákobovo zápasení, boj s Hospodinem? Jako každý, má i Jákob svou představu o Bohu. Ta představa je ale jiná než jaký skutečně Bůh je. Naše představa je pochopitelně nedostačující, lidská. Jiná ani být nemůže. V našem životě se ale setkáváme s okolnostmi, ve kterých ta naše představa o Bohu nevyhovuje, nepasuje. 1) Bůh se nám zdá v takové situaci divný, mlčící, lhostejný, nespravedlivý, krutý … 2) Lokajská nátura raději drží “hubu a krok”. Ale Bůh si cení toho, kdo “zápasí” se sebou a s Bohem, za Boha a za sebe. Kdo se nesmíří s tím, že by Bůh byl tak nemožný nebo cizí, nechápající a nebo krutý. Takový se vlastně zastává Boha! (Tak jedná třeba Jób.)

Poznámky: 1) Nemohu si stačit se svou představou o Bohu, kterou jsem měl před pěti nebo patnácti léty. Proto si svou představu o Bohu potřebuji opravovat, doplňovat, přestavovat ... (podobně to je s mou představou, poznáním o druhém člověku). Ta moje nová představa bude zase jen nedokonalá, ale snad se bude víc blížit pravdě o Bohu než ta dřívější. (Navíc máme výhodu, že ve svém poznávání Boha nejsme odkázáni jen na svoje lidské možnosti, ale že nám Bůh sám ukazuje – rád – svou tvář.) 2) Této situace pohotově využívá ďábel a zkouši nás ochromit - připomíná: “Copak nevíš, co máš na svědomí? Cos provedl a jak ses zachoval k Bohu? Co bys mohl ty, takový hříšník, očekávat od Boha? … Sliboval jsi, že už to víckrát neuděláš … “ a pod.

Jákob spoléhal na sebe, byl lstivý, vyčuraný. Měl za to, že je u Boha až na druhém místě. Myslel si, že si musí sám zajistit a vybudovat své postavení. (Co si nevybojuji, nezískám, neurvu, to nemám.) Na Jákobovi je cenné, že stojí o dary Boží i o Hospodina samotného. Bojuje s Neznámým. Je typem člověka, který prosí, hledá a tluče, srov. Mt 7,7-8. Jákob hledá, zkouší, je vytrvalý. To, že “zápasí” s Bohem, Hospodin velice oceňuje. “Jsi dobrý, jen tak se nedáš.” Jákob není člověkem otrockého ducha, kejvala, lokajského podřízeného, nevolníka. Hospodin Jákobovi říká: “Líbíš se mi. Jsem s tebou. Nemusíš se prát v životě sám, odkázán pouze na své síly a možnosti. Budeš se jmenovat Izrael (to znamená za tebe zápasí Bůh). Můžeš se mnou počítat ve všem co podnikáš, v práci na sobě i v zaměstnání, v manželství, v rodičovství (dokonce i při zábavě a odpočinku).

Zranění kyčle :
Děláme chyby a často zbytečně bloudíme. To se někdy neobejde bez následků a tak se někdy sami zraníme, něco si sami uženeme, zraníme se, dáme si vlastní branku. A pak všelijak pajdáme a kulháme.

Mimo jiné si můžeme pak dál všimnout, jak se Jákobovi nedaří vychovávat syny. Jak Jákob spoléhal někdy jen sebe, měl spoustu starostí a byl příliš zaneprázdněn vlastním úsilím něčeho dosáhnout, neměl patřičný čas na kluky a ti v něm neměli vždy dobrý vzor. Sám měl tvrdý život a na kluky byl měkký – snažil s jim jejich život příliš usnadnit. Jákobova výchova dětí pokulhávala (i holka šla na pohanský disco - i když věděla, že je to zakázaný. Však ji tam taky ten pohanský kluk “přefiknul” – to nebylo znásilnění)

Přečtěte si tento příběh o Jákobovi. Je-li Jákobův příběh slovem ke mně, pak si mohu odpovědět i já na otázku:

“JAK SE JMENUJEŠ?”

1. Kdo jsi? Jaký jsi ? Jakob přiznal, jsem lstivý, vyčuraný - jaký jsem já?
2. Jaký jsem podle čtyř Rohrových archetypů (milovník, mág, bojovník a král)?
   Kolik a v kterém archetypu potřebuji dorůst a “vykoupit” ? Kdo jsem?
3. Jaké mi rodiče dali jméno?
   Jsem se svým jménem spokojen? Proč, z jakých důvodů mi jej dali? (po tátovi, dědovi, …)
   V čem se jim chci podobat. A v čem ne? (Rosteme do jejich podoby.)
4. Znám svého křestního patrona ? Je mi sympatický?
   Nositelů našeho jména je velká řada – některý nám je sympatický, jiný třeba ne.
   Jiný je třeba sv. Václav a jiný je Václav Havel nebo Václav Klaus.
   Ludvík XIV. je nezaměnitelný s Ludvíkem XV.
   Jan Křtitel byl jiný než Jan Nepomucký. Každý žil v jiné době a měl jiné poslání, byl originálem.
   Bylo by chybou, kdyby se Nepomucký stylizoval do Křtitele.
   Takže, i když máš stejné jméno s jinými, budeš, a máš být, jedinečnou bytostí v kosmu.
   Za rok budeš o něco jiný než jsi dnes. I tvoje představa o tobě se bude, oprávněně, postupně měnit, narůstat. Podobně i Bůh od tebe časem očekává něco jiného za rok než včera. (Je důležité vědět, že Bůh na tebe nespěchá.)

1. Co si v životě přeji? Kým chci být?
2. Jak toho dosáhnout?
3. Jak se uzdravit ze zranění, která mi způsobili jiní nebo já sám?
4. Jak snášet sám sebe (nehotového, hříšného)?
5. Jak snášet druhé?
6. Jak unést dobu, ve které žiji?

Těším se na Vysočinu.

Zkusíme přemýšlet o druhém archetypu – milovníka. Podíváme se na příběh Jónatana. Těším se na společné hledání.

S pozdravem “bez bubnu ani ránu”

Václav Vacek