|
|
|
|
| |
| Na změnu obsahu tohoto situ tě upozorní krátký mail. Chceš-li sem umístit nějaký zápis, tak ho pošli webmastrovi. Dík. |
V každé rodině je kněz, Bůh tuto roli přisoudil muži. Nezáleží na tom, zda studuješ nebo nestuduješ Bibli; pokud jsi muž, jsi kněz.
Bez ohledu na to zda, tomu věříš, zda to přijímáš a žiješ podle toho, nebo zda to ignoruješ, jsi kněz. Práce kněze není jen služba Bohu, ale také těm, kteří mu byli svěřeni. To znamená, že muž musí sloužit své ženě a dětem.
Taková služba je opravdu práce. Aby byla úspěšně naplněna, je na ni třeba opravdového muže. Ale Bůh nám dává ve svém Návodu všechny potřebné instrukce.
Většina mužů si neuvědomuje, že musí naplnit služebnost kněze ve svém domově.
Svědectví jedné ženy:
“Můj manžel je dobrý člověk. Nevynechá jedinou nedělní mši sv. Sotva kdy přijde pozdě. Oba jsme v církvi aktivní. Já vyučuji náboženství, on občas čte při mši. Ale během všech těch let, co jsme svoji, se mnou manžel doma nikdy nemluvil o Božích věcech. Mluvili jsme o všem ostatním, ale prostě mi nikdy nic neřekl o Bohu Až patnáct let po naší svatbě se přede mnou poprvé modlil – a to jenom proto, že jsem byla nemocná a moc jsem ho o to prosila. Stará se o to, aby pro mě udělal vše, co může, ale cítím se hrozně osamělá. Prostě nevím, co bych teď měla dělat. Můj život není úplný, protože mě můj muž nikdy nevedl v modlitbě a nikdy se mnou nemluvil o Bohu.
Když ještě byly doma děti, měla jsem s kým číst Bibli a modlit se, protože tohle jsem s nimi dělala já. Teď však jsou všechny pryč z domu. Poslední syn se oženil a odešel z domu před necelým rokem. Manžel vydělává dost peněz, takže nemusím pracovat a většinu svého času jsem doma. A nejsem osamělá jen proto, že jsou děti pryč. Manžel prostě není mým duchovním vůdcem.
My ženy prostě jen chceme, aby muži vedli naše rodiny v každém ohledu: zvlášť aby nás vedli v modlitbě a četbě Písma sv.
Mám svého muže ráda. Jsem jenom tak hladová po tom, aby zaujal své místo. Nechci se do toho plést a zaujmout to místo sama. To by nebylo správné. Vím, že to mnoho žen dělá, ale já si myslím, že to není správné.”
Kněz rodiny se musí modlit za svou ženu.
Modlitba vytváří intimní vztah.
Začneš mít intimní vztah s tím, ke komu se modlíš, a s tím, za koho se modlíš, a s tím, s kým se modlíš.
Mojžíš vystoupil na horu Sinaj – na místo modlitby - a zůstal tam tak dlouho, až s ním Bůh konečně mohl mluvit jako "přítel s přítelem". Proč? Protože modlitba vytváří intimní vztah.
Ježíš měl při modlitbě s Otcem tak intimní vztah, že na Hoře proměnění z Něj vyzařovala sláva Otcovy přítomnosti.
Ve dni Letnic byli učedníci vyzbrojeni mocí; protože se spolu modlili: Jejich modlitba mezi nimi vytvořila tak intimní vztah, že byli "všichni jedné mysli", a jejich modlitba měla v sobě sílu a moc.
Když se muž modlí se svou ženou, mají spolu intimní vztah. V opravdové duchovní modlitbě vzniká intimnost, která je daleko silnější než fyzická jednota. Intimnost v duchu.
Žena, která se modlí za svého manžela, s ním začne mít hlubší intimní vztah v duchu a ten ji bude k němu přitahovat. Ztotožňuje se s jeho potřebami a tak je pomáhá naplňovat.
Jestliže muž selže a nemodlí se za svou manželku, může ji znát intimně pouze fyzicky, ale nedosáhne s ní opravdové intimnosti v duchu, která vytváří skutečnou jednotu.
Sexuální vztahy - to je jedna věc. Duchovní jednota je věc druhá. Jestliže chceš být opravdu jedno se svou ženou, pak se za ni a s ní modli.
Úsloví "Rodina, která se spolu modlí, spolu zůstane" má něco do sebe.
Každá žena potřebuje být ve svých vlastních očích jedinečná. Muž, který slouží své ženě, pomáhá ji toto vnímat. Ale jestliže se za ni nemodlí, zůstávají její nejniternější potřeby bez povšimnutí.
Každá žena touží po tom mít s mužem intimní vztah. Byla tak stvořena. Když jí manžel tento intimní vztah odepře, začne přirozeně hledat alternativní řešení. Muži, kteří znají své manželky v modlitbě, je také znají v obývacím pokoji, kuchyni i ložnici.
Jestliže ses za svou manželku nemodlil, začni.
Služba není jen kázání.
Služba je modlitba.
Některé ženy se snaží hrát roli Boha. Snaží se přetvářet svého muže ke svému vlastnímu obrazu, podle svých představ o tom, jak by měl vypadat, a nedovolují Bohu, aby ho tvořil k Božímu obrazu.
Tento problém se vyskytuje dokonce ještě před manželstvím. Zdá se, že ženy mají větší tendenci rozhodnout se v případě pochybností pro svého partnera, přestože jeho charakter jeví nějaké trhliny. Existuje množství žen, které se seznámily s alkoholiky, provdaly se za ně a mysleli si, že je po svatbě dokáží změnit tím, že je zahrnou láskou.
Tento omyl bývá klasicky komentován prohlášením: "Já myslela, že všechno, co potřebuje, je láska dobré ženy.”
Jaký je muž za svobodna, takový je ještě víc po svatbě. Pokud nedovolí Kristu, aby ho změnil.
Stejná věc se stává i křesťankám. Touží po tom, aby jejich nespasení manželé přijali Evangelium. A touží po tom tolik, že se často dopouští chyby. Zdá se, že věří tomu, že "nikdo nepřichází k Otci, leč že by ho jeho manželka k němu přivedla."
Žádná žena nemůže přivést muže k Bohu - to dělá Duch svatý.
Mnoho žen dohnalo svá těla, mysli a duše až do stavu šílenství, když se snažily zastoupit Božího Ducha v jeho práci. Kněží říkají ženám stále znovu: "Nehrajte si na Boha."
Muž má být samozřejmě knězem, ale Bůh je ten, kdo ho do toho musí uvést. Nemůže ho do toho natlačit žena. Její pomoc je tu na místě pouze tehdy, když je muž už Božím Duchem veden k tomu, aby se stal tím, kým Bůh chce, aby byl.
Muži mohou změnit své návyky. Ale jen Bůh může změnit povahu.
Ženy nesmí hrát roli Boha.
Muž je zodpovědný před Bohem za to, že se stane knězem rodiny.
Muž slouží své ženě tím, že jí dává jistotu, pocit bezpečí.
Každá žena potřebuje vědět, že je pro svého muže jedinečnou.
Svou ženu ujistíš o tom, že ji miluješ, když jí řekneš, že je ta, kterou Bůh chtěl, abys měl.
Jsme sebevydáni tomu, co vyznáváme.
Manželský slib je vyznání, které vede k sebevydání. Ale nedostatek sebevydání je tím hlavním problémem, kterému dnes manželské páry čelí. Mnoho mužů cítí, že byli k manželství donuceni, že podlehli manipulaci nebo tlaku okolností. Následkem toho se zabývají představou, jaký by byl jejich osud s jinou ženou.
Jak manželé, tak manželky se pak uprostřed takové nejistoty nedívají na svého partnera, ale na někoho jiného a přemýšlejí: "Neměla jsem si vzít jeho?" "Jaké by to bylo s ní?"
To všechno rozkládá manželské vztahy.
Každý manžel si potřebuje uvědomit, že posvátnost manželské jednoty je něco, co Bůh dává na první místo v každém manželství. Každý muž potřebuje ve své mysli ustanovit fakt, že "ona je ta pravá”. Když to udělá, musí to vyznávat sám sobě a jí. Toto vyznání je životně důležité.
Jsme sebevydáni tomu, co vyznáváme.
Sloužíš své manželce, když jí vyznáváš, že ona je ta pravá pro tebe. To je její ujištění, její jistota.
Muži jsou kněží. Musí sloužit.
Služba je mnohem víc než kázání.
Služba znamená milovat.
Muž nikdy nepřestává sloužit. Je to jeho život.
Slouží, když prodává auto, pronajímá dům, montuje počítač, vydává rozhodnutí ve firmě - všechno v životě je služba. Po celodenní službě lidem nemá mnoho mužů náladu sloužit večer ještě doma.
Ženy si společně stěžují na jednu věc: "Můj muž může sloužit celému světu, ale doma ne.”
Muž se hájí svými obchody, únavou, pracovním přetížením, finančním tlakem, starostmi - a slouží celému světu. Jistě, je to namáhavé.
Když přijde domů, chce, aby mu bylo slouženo a ne aby znovu sloužil. Pravda je však taková, že služba v rodině je na prvním místě.
Bůh stvořil muže jako duchovního vůdce a správce.
Muži nic nevlastní, jsou pouhými správci. A z toho co děláme a jak se o to svěřené staráme, budeme skládat Bohu účty.
Muži se dopouštějí chyby, když si myslí, že jsou vlastníky. Takové smýšlení má za následek jednání nezávislé na Bohu. A tam také začínají všechny naše problémy: Adam jednal nezávisle na Bohu.
Muži - nevlastníte lásku svá ženy. Jste pouze jejími správci, protože je to Boží dar pro vás.
Buď dobrým správcem. Buď kněz. Služ.
Je to Bůh, kdo tě povolal být ve tvé rodině knězem.
bratr Benno Štívar
únor 2002