kalendář akce texty zápisky audio
setkani   U.S.   knihy odkazy
Na změnu obsahu tohoto situ tě upozorní krátký mail.

Zápis ze setkání prostějovských chlapů

Datum a místo: 13.10.2003 – „Klub U krbu“, fara Vrahovice
Přítomni: P. Petr Vaculík, Luboš Nágl, Pavel Neckař, František Moravčík, Pavel Šmidra, Ján Tomčiak, Jaroslav Lízner

Byl typický podzimní večer: všude chladno, sychravo, nevlídno. Ale nebyl to zas až tak úplně obyčejný večer, neboť mělo se opět konat setkání prostějovských chlapů na faře v „Klubu u krbu“ ve Vrahovicích. Nad šálkem čaje, tématem Rohrovým, zpěvem a bubnováním a modlitbou chlapskou. Polínka už v krbu praskala (dík patří panu domácímu) a příjemně vyhřátý Klub čekal na své chlapy.

A dočkal se. Přišlo nás 7 statečných. Po vzájemném přivítání se ujal slova Luboš, neboť měl připravené téma (tak jak se na posledním setkání dohodlo) „Co je na tom skvělého být katolíkem“ a „Chvála stvoření“ z knížky Richarda R. „Proč být katolíkem“. Téma to bylo zajímavé (řekl bych téměř výbušné) a podnětné k následné diskuzi. A jelikož v tomto tématu bylo katolictví pojato pozitivně (ono pozitivní skutečně je) a i následná diskuze se začala vyvíjet pozitivně formou chválení, ozvaly se u mě zcela neočekávaně a neplánovaně opačné reakce, plynoucí z neblahých zkušeností. Zejména se otevřela diskuze o katolickém tisku v souvislosti se zánikem ÁDéčka. Ale všechno má svůj smysl a své důvody a být katolíkem, znamená mít svou víru opřenou o bohatou tradici, zakoušet pomoci svatých, sytit svého ducha svátostmi, což nikde jinde nenalezneme. Katolictví je navíc úžasné i v tom neustálém slavení.

A protože i tentokrát byl důvod chválit Stvořitele a slavit, neboť jeden z nás prostějovských chlapů vyzdobil s přispěním své ženy tento svět dalším krásným něžným stvořením a připsal si na své konto počestného svazku manželského v pořadí už páté dítě, nemohli jsme porušit starou dobrou katolickou tradici a neslavit. Naopak. Pěkně po katolicku jsme Bohu vzdali chválu a novopečeného otce poplácali po rameni. „Dobrou slivovici jsi uchoval, chlapče“. A tak jsme si nakonec ještě i hezky zazpívali a zabubnovali a po modlitbě otce Petra jsme se spokojeně rozešli do našich domovů, vydávat každý svým způsobem svědectví o katolické víře a odškrtnout si v nekonečném seznamu další z řady definitivně zodpovězených otázek.

Proč být katolíkem? Protože.

Zapsal: Pavel Šmidra