Zápis ze setkání chlapů v Brně
Datum a místo: 6.10.2003 u Mirka na Cejlu
Přítomni:
Václav Bareš, Josef Daněk, Pavel Hranáč (tentokrát nejen duchem ale i tělem), Ivan Hudec, Petr Janda,
Libor Kabát, Zdeněk Loučka, Roberto Scavino, Petr Schnirch, Jarek Ševela, Martin Šmídek,
Jirka Zich (... velmi vám děkuji za doplnění jmen ostatních kamarádů)
Dnešní setkání bylo neobyčejné už tím, že většina přišla včas. Mnohým možná napomohla zkušenost z minula,
kdy jim nezbylo než venku trpělivě čekat až ztichne úvodní bubnování. Dříve totiž nemůže tichý hlas řinčícího
zvonku dojít slyšení.
Večer byl nabitý novinkami, do jejichž tajů nás Petr - průvodce dnešního večera - postupně uváděl a nechal
uvádět. S až nečekanými sympatiemi se setkal návrh programové skupiny dát večeru pevný a srozumitelný ráz.
Zde je ideální představa večera:
- 19:30 sraz
- 19:45 bubnování
- 20:00 modlitba - umožnit být tady a teď, nebát se ticha, prostor pro potřebné
- 20:15 téma - připravené průvodcem večerem, položení otázek do skupinky, ukončení v tichu bez diskuse
- 20:45 svačinka - 10 minut, jde o předkrm, hlavní jídlo bude později - během jídla silentium
- 21:00 skupinky s kolečkem, počet účastníků skupinek pokud možno pod 10
- 22:00 jídlo, volné sdílení - konec připravené části večera
- 22:30 bubnování
- 22:45 různé - zahájí průvodce večera
- 23:30 "oficiální" ukončení
Diskuse zda zařadit či nezařadit po tématu silentium stála členy programového setkání mnoho sil
(tj. promítla se podstatně do závěrečného účtu společnosti).
Malověrně jsme totiž pochybovali, zda bude tento Lubošův návrh přijat...
Praxe potvrdila Boží podstatu jeho vnuknutí.
Obsah jednotlivých setkání dostal nejméně na půl roku pevné obrysy a
návrh probírat knížku Richara Rohra:
Všechno má své místo
"nakousnutou" v Křižanově byl přijat jako samozřejmost.
Myslíme ale, že důležité není porozumět všemu z tohoto úvodu do kontemplativní modlitby, jako spíše prakticky
se připravit na iniciaci, kterou P. Richard plánuje na 5.-9. září příštího roku.
- 6. říjen - téma 1. kapitoly Okraj a střed, provádí Petr
- 20. říjen - téma z 2. kapitoly Vize okouzlení (Mysl začátečníka a Transformativní obrazy), provádí Martin
- 3. listopad druhou půlkou druhé kapitoly provádí Zdenek
- 17. listopad provádí Lubos (asi 1.část 3. kapitoly)
- 1. prosince vstupíme do Adventu spolu s Robertem, tentokráte v domáckém prostředí u Martina
- 15. prosince 3. kapitolu dokončíme provázeni Petrem
- 29. prosince bude vánoční veselice sice bez tématu ale zato s vínem a cukrovím - garantem je Zdenek
- 12. leden tématem bude zřejmě začátek 4. kapitoly
- 26. leden na kuželky nás zve Karel
- 9. únor dokončíme myšlenky 4. kapitoly
- 23. února chlapským masopustem vstoupíme do období
Quadragesima = Čtyřicetidenní přípravy na Velikonoce
(název z Římského misálu, podle Českého misálu "postní doby",
přečtěte si k tomu Václavův článek)
Ale zpět k pondělnímu setkání:
nejdříve jsme se společně s Liborem radovali z jeho prvního syna (po dvou dcerách)
a těšili se až Marka uvidíme mezi námi.
Potom jsme spolu s Robertem zahřáli svá srdce u Pána, abychom se
s Petrem octli na křižovatce svého já mezi Obvodem a Středem.
Na nebezpečné křižovatce mezi nepravým a pravým já.
Snad mé nesourodé poznámky někomu připomenou jeho úmysl poslat své myšlenky
pro obohacení kamarádů.
Okraj a střed
- I když nás mysl odstřeďuje do nepravé identity tak ta není špatná.
Vždyť následná cesta do středu jde skrze utrpení i radost.
Nutně skrze oboje. V životě se utrpení nevyhnu - musím ale zkoumat, zda je z Boží vůle.
- Paradoxy žití - radost z narození Marka, bolest v Izraeli a Palestině - to nezvládneme myslí.
- Naším úkolem není měnit svět ale naučit se správně dívat.
- Po Cestě nekráčíme ale jsme vedeni (dáme-li se). Vstupem je vypnutí mysli.
- Cesta je ... především v přijetí života. Citát:
všichni jste (přinejmenším vnitřně) krásní.
- Připadá nám málo Žít a proto si ukládáme úkoly a pak jsme buďto pyšní nebo nešťastní.
- Ztroskotanci mají náskok do Království, protože už vědí o čem je život. "Hroutíme se zpět do pravdy".
Přátelé: "K Bohu nedoběhneme - zhroutíme se do něj".
- Ukřižování jsme mezi Dobrem a Zlem. To všechno je v Bohu.
- Juliána z Norwiche: „Nejprve je pád a potom je vyléčení z pádu. Ale obojí je Božím milosrdenstvím.“
Petr: "Už rozumím té rozbité hubě - musel jsem přijít o to nejzranitelnější místo.
Nutně někdy přejdu z prvního pozounisty na druhého (míň peněz, víc práce)... Ale teď vím,
že to zranění mě to pomůže přijmout. To nebylo 'Boží dopuštění' ale Boží láska."
- Jak poznáme člověka na okraji? Těžko se s nimi žije
(je roztrpčený - je mnohem snadnější být proti něčemu než milovat)
- Jak poznáme člověka středu? Je příjemný a nezranitelný.
Na jedné straně vstřebal konzervatizmus (úctu k dějinám) ale je i pokrokový, protože nelpí na svém.
- Někdo opouští své hranice dřív než je nalezl. To není moudrost.
Napřed je třeba mít ego a pak je můžeš opustit.
- Pozor na "skeptickou toleranci" = když na všechno seru.
- Musí nám být jasno ne proti čemu ale pro co jsme!
Opravdu se mi líbily Petrovy otázky do skupinek - a nebyl jsem sám! (jen se mi ztratil ten papírek s originálním zněním)
- Kdo/kde opravdu jsem?
- Dokážu být šťasten nebo se musím vymezovat?
- Kde je moje nejzranitelnější místo?
Už se těším se na další setkání! Po tomto jsem se cítil opravdu naplněný. I doslova :-)
díky Zdenkovi Loučkovi.
Na příští setkání si přečtěte první půlku druhé kapitoly - Mysl začátečníka a Transformativní obrazy.
Zapsal Martin Šmídek