kalendář akce texty zápisky audio
setkani   U.S.   knihy odkazy
Na změnu obsahu tohoto situ tě upozorní krátký mail.

Zápis ze setkání chlapů v Brně

Datum a místo: 24.3.2003 u Mirka na Cejlu
Přítomni: Václav Bareš, Mirek Benešovský, Mirek Boris, Jirka Brauner, Ivan Hudec, Petr Janda, Zdeněk Loučka, Zdeněk Michalec, Ota Palát, Roberto Scavino, Petr Schnirch, Jirka Sitta, Martin Šmídek a jako host P. Pavel Fatěna

Na programu bylo téma, které pro nás nikdy nepřestane být živé: “Otec a syn”. Úvodní povídání připravil Martin a podařilo se mu zase přinést nové pohledy. Jen málo jsem stihl zaznamenat, přesto však Martinovy myšlenky nezůstanou ztraceny. Ve vlastních řadách se nám totiž podařilo objevit pilného a svědomitého zapisovatele Václava, jehož poznámky jsou důležitou součástí tohoto zápisu. Já se tak mohu věnovat komentování ostatního dění.

I mezi chlapy jsou rozdíly. Někdo se připravil odpovědně doma, někdo to doháněl až na poslední chvíli. A ti zbývající usoudili, že jsou dostatečně připraveni životem.

Stále se mezi námi objevují nové tváře. V poslední době převažují “Bystrčáci”, ať už stávající, nebo bývalí.

Mezi chlapy opět převládala dobrá nálada.

Petr jako muzikant – profesionál první poznal, že “džembe” je nástrojem víceúčelovým.

Příští setkání bude v pondělí 7.4.2003 na obvyklém místě. Na programu je další “mše s vysvětlivkami”, kterou bude opět sloužit bratr Benno.

Zdenek Michalec

Kapitola XV. Já a otec jsme jedno

V Dolních Albeřicích jsem viděl krásnou sošku Josefa s Ježíšem. Josef měl sekeru a malý Ježíš nesl úhelník, který používají stolaři. Na první pohled bylo vidět, že je to otec se synem, které spojuje práce na společném díle.

Dřív bývalo normální, že syn byl s tatínkem při jeho práci. Od malička viděl jak funguje svět a jak je v něm zapojen táta a věděl, že jednou tak bude zapojen i on. Viděl, jak se táta chová, když se mu daří i když se mu nedaří a věděl také proč se mu právě nedaří. Se vznikem továren a kanceláří přestali být otcové doma vidět, jak pracují. Otec žije většinu času v  jiném prostředí, než v jakém vyrůstá jeho syn, a když s ním chce mít vztah, je to vztah umělý (mámy jsou do dětského světa zařazeny přirozeně) a často na přání (nátlak) matek: “Pohrej si s dětmi.” , “Jdi s nimi na vycházku.”

Myslel jsem si, když jsem měl možnost pracovat doma (programovat), že je naučím tvořivosti na počítači. Tvořit program se ale nedá odkoukat, tak jako práce na poli, nebo ve stolařské dílně. Malý kluk vlastně nemůže pochopit, co táta doma dělá. Nanejvýš ho napodobuje a hraje si pak na počítači (více či méně agresivní nebo stupidní) hry.


O co naši chlapci přišli, tím že my otcové nepracujeme doma (a nebo tam nevytváříme něco dětem snadno srozumitelného )?

A o co přišli otcové?

  • O naplnění touhy po vztahu se synem

    • “Já a Otec jedno jsme” řekl Ježíš. Být jedno neznamená, že jsou totožní, spíše tak jako já se svou ženou tvoříme jedno tělo. Otec dává vizi, co má být uděláno a syn to realizuje. Ježíš koná otcovu vůli a dostává nesmírnou energii = požehnání = síla. Jsem jedno se svým synem? Komu se daří mít dobrý vztah se synem, to je požehnání. Kdo neměl jako syn dobrý vztah s otcem, má velmi komplikovaný vztah k Bohu Otci = autorita současně milující a i když chce těžké věci, dává nám taková požehnání ,aby se to podařilo.

    Nedospělý vztah má ten, kdo byl donucen silou. (Ale mezi ztroskotanci nepřevažují lidé s nešťastným mládím)

    Opatrnost! – když se nám něčeho nedostává, ať otcům nebo synům, je přirozené hledat náhradu. -- Hlad po synovství nebo otcovství – čím ho sytíme?

    Do jaké míry jsem doma přítomný – jednak fyzicky a jednak pro děti? -- Jak jsem vidět ve světě svých dětí? Vím jaké mají tužby, problémy ve škole se vztahy a zda se mohou ke mně přiblížit?

    Z diskuse

    Vztah k dcerám je jednodušší, než k synům. Dcera se dívá na tátu jako na vzor, podle něj si bude vybírat partnera. (Vlastnosti nedědíme jen po otcích, ale také po tchánech.)

    Syn v dospívání začne s otcem soupeřit, musí se vůči němu vydělit, že má svůj názor. Je to bolestný proces, ale důležitý, který buduje syna.

    Špatné je, když vztah jako kdyby nebyl – otec se synem se prakticky míjí, mají jiný rytmus dne.

    Nezáleží tolik na množství času stráveného se syny, ale aby poznali, jací doopravdy jsme.

    (Ne, aby ve mně měli nedostižný vzor, že táta nikdy neměl problémy a oni je mají stále).

    Je potřebné nechat děcka vstoupit do svého života (světa).

    Dříve otec předával nejen šikovnost, ale také duchovní rozměr a to mu i dnes zůstalo.

    Jak nás nechal Ježíš vstoupit do svého života, když se předtím vtělil do našeho života? Jak nalákal mě?

    Názory: “ Je-li pravda, že Kristus zemřel na kříži a vstal z mrtvých, pak věčný život je. Je-li věčný život, je tu i pro mne. Jestliže se tedy nabízí, byl bych blázen, kdybych tuto nabídku odmítl.”

    Aby mohl nalákat mne, musel nejprve nalákat apoštoly. Přišel s něčím, co myslel smrtelně vážně a také pro to zemřel.

    Přišel vrátit člověku důstojnost svým utrpením.

    Ježíš nabídl důvěru, přátelství a svobodu. Dopředu měl k lidem (apoštolům) vztah, sledoval je, pozoroval, vnímal, všechno o nich věděl. Zacheus vylezl na strom jen ze zvědavosti, sám by si nikdy netroufl Ježíše oslovit a Ježíš se obrátil na něho a požádal ho. A Zacheus už byl jeho.

    Nabídl férový vztah jako rovný rovnému.

    “Pane, ukaž nám svou tvář a budeme spaseni.”

    Mezilidské vztahy jsou limitovány, ale vztah z Ježíšovy strany nemá limitu, je zcela nesrovnatelný se vztahy s  ostatními lidmi. Cítím a jsem vtahován do Ježíše, že jsem bezvýhradně bezpodmínečně milován se vším tím (svinstvem) jaký jsem. Ačkoliv je to vztah s abstraktnem, pro mne je to vztah zcela konkrétní a krásný.

    Pro syna je důležitá i atraktivnost vztahu - jak otce představuje synovi matka.

    Partnerství mezi otcem a synem vznikne, až se syn oddělí. Do té doby bojuje o svoji samostatnost, osobnost.

    Otec by se měl nabízet, znát svého syna. Nejen objímat (a omezovat) ale i poskytnout svobodu. Syn udělá výboj ven a chce mít jistotu,že se má kam vrátit.

    Odcházející (dospělý) syn chce dokázat, že vše zvládne sám a po svém a otec musí několik let mlčet a nechat mladé dělat co chtějí a jak chtějí. Pak vztah začíná znovu od nuly.

    Velmi záleží na manželce syna, zda umožní znovunavázání vztahu syna k otci (vztahu partnerského = hodnotného).

    Matka “ztrácí” syna x manželka bojuje o manžela. Čím víc je manželka přesvědčena, že musí bojovat, tím méně vztahu umožní k matce i k otci. Přetrvává nedospělý vztah.

    Bůh umožnil přiblížit sebe lidem tím, že se stal člověkem a žil s nimi obyčejný život způsobem, které okolí považovalo i za nedůstojný (a také s nimi chlastal. Na svatbě v Káni Galilejské dal podnapilým dalších šest velkých nádob prvotřídního vína). Šel za člověkem tam, kde věděl, že ho člověk bude poslouchat = bude slyšet, vnímat.

    Nebudu-li dětem natolik blízko a nevstoupím do jejich světa, nemusí mne uslyšet, natož pochopit. Příběh: Syn se stal závislým. Otec chodil za ním i do hospody a tak spolu mohli debatovat - vstoupil do synova světa. Potom mu mohl ukázat i svůj pohled a nabídnout svoji lásku, postupně mu ukázat i jiné způsoby trávení času, ukázat na vztahy. Nakonec získal tolik synovy důvěry, že závislost dokázal přerušit.

    Lásku k dětem nelze převést jen na to děti chápat, ale je také někdy potřeba říci NE (do hospody)

    Ježíš nabízí partnerství, Bůh Otec – otcovství.

    Rodiče svým vztahem dětem hrají Boha (a jakou mají ideologii nemá význam).

    neuspořádané myšlenky z diskuse uspořádal Václav Bareš