kalendář akce texty zápisky audio setkani   U.S.   knihy odkazy
	Na změnu obsahu tohoto situ tě upozorní krátký mail.

Zápis ze setkání chlapů v Brně

Datum a místo: 24.2.2003 u Mirka na Cejlu
Přítomni: Václav Bareš, Mirek Benešovský, Jirka Brauner, Jarda Černý, Mirek Dvořák, Pavel Hranáč, Ivan Hudec, Luboš Imramovský, Petr Janda, Zdeněk Loučka, Zdeněk Michalec, Ota Palát, Roberto Scavino, Jaromír Ševela, Karel Štěpánek a poprvé Petr Schnirch

Zase je nás o jednoho víc. Znovu se opakovala zkušenost, že nově příchozí kamarádi nejen neruší atmosféru setkání, ale naopak za chvilku máme dojem, jako bychom se znali odjakživa.

Tentokrát jsme po delší době začali zase „kolečkem“, ve kterém každý mohl říct pár slov o sobě a o tom, co prožívá. Myslím, že většině z nás právě toto v poslední době dost chybělo.

Téma večera se týkalo otcovství. Je to něco, co všichni žijeme a asi se k této problematice budeme i v budoucnu opakovaně vracet. Jako vodítko pro naše povídání jsme použili přípravu Ivoše Salcmana (díky Ivoši!). Osobně mě zaujal hned úvodní text z Mt 11,27 …. „nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn …“ Hodně v poslední době přemýšlím o tom, jak mě vidí moje děti. Znají mě vůbec? A co pro to dělám, aby věděly, co cítím, jaký opravdu jsem?

Jako obvykle bylo postaráno nejen o duši, ale i o tělo. Tentokrát byl hostitelem Roberto a ujal se této role s láskou (viz foto).

Byla to krmě vpravdě pro chlapy. O královskou korunu soutěžily skvěle uleželé tvarůžky s pětilitrovkou utopenců. Určitě by bylo zajímavé vyslechnout dojmy našich manželek z našich návratů od takto připravené „chlapské tabule“.

Příští setkání bude v pondělí 10.3.2003 na obvyklém místě. Na programu bude „mše s vysvětlivkami“, kterou bude sloužit p. Beno Štivar.

Zdenek Michalec

Chci moc poděkovat všem chlapům, kteří v pondělí vytvořili tak báječnou atmosféru. Díky Zdendově geniálnímu nápadu obnovit zase sdílení v kolečku, jsem po delší době opět odcházel s pocitem naplněnosti, kdy si přišly na své všechny tři části naší osobnosti - duch, duše i tělo. Myslím si, že to naše sdílení je nenahraditelné a má nezastupitelný význam při každém našem setkání. Zároveň si uvědomuji, že zdaleka se na každého nedostalo, čímž se logicky opět nastoluje otázka skupinek. Určitě bych byl pro nějakou část večera strávit v menších kroužcích, kde by mohlo dojít i na hlubší modlitbu, jak o ní mluvil Roberto. Můžeme to ještě probrat, ale předběžně bych navrhoval program: Bubnování – úvodní modlitba – lekce – přestávka (bufet) – skupinky (2-3) – závěrečné bubnování (nepovinné)

Chlapům zdar!

Petr Janda