kalendář akce texty zápisky audio setkani   U.S.   knihy odkazy
	Na změnu obsahu tohoto situ tě upozorní krátký mail.

Zápis ze setkání chlapů v Brně

Datum a místo: 3.6.2002 Orlovna Telnice
Přítomni: Jirka Brauner, Jirka Brtník, Honza Hauser, Ivan Hudec, Libor Kabát, Zdeněk Loučka, Zdeněk Michalec, Jarda Peška, Honza Šlachta, Martin Šmídek, Karel Štěpánek, Vašek Ťulák, Jirka Zich

Toto setkání na již více-méně tradičním místě – telnické Orlovně - začalo netradičně: kromě hostitele přišli všichni po půl osmé a do limitu opozdilecké čtvrthodiny se vešlo jen 6 ze 13 v konečné fázi přítomných chlapů, někteří to nezvládli ani do osmi. Takže těch 5 ze 6 chválím, protože hostiteli pomohli připravit stoly, ale vás 7 ostatních důrazně napomínám. Na setkání nás navštívil Ladislav Šustr, poslanec parlamentu, ústřední starosta Orla Č.R. a kandidát v červnových volbách, jinak též stavitel telnické Orlovny. Udělal chybu (ke své škodě) - mohl si s námi užít. Taky přišel pozdě a bohužel musel hned odejít na nějaké jednání, ani nestihl agitovat před volbami pro sebe. Udělal jsem to za něj.

K tématům setkání chci přítomným připomenout pár poznámkami některé naše postoje a zkušenosti, jež zazněly na setkání ?mimo poznámky z přípravy na setkání - zamyšlení na internetu – (mimochodem poznámky na internetu jsou výborný systém přípravy k setkání – díky, Martine)? :

Téma č.1 – Odvaha ke stresu:

• Téma navazuje na předchozí téma Důsledky nedostatku – o mužské energii a činorodosti. Jedná se o odvahu vstoupit do situace, v níž budu něco dělat, tvořit, ale budu vystaven napětí.
• Stresová situace pro její úspěšné zvládání vyžaduje mít tuto situaci určitým způsobem v rukách, a to formou ztotožněním se s tím, co mám dělat. Pokud se neztotožňuji, nechce se mi, a je to ještě horší, pokud se mi nedaří.
• Stres nastavuje zrcadlo – mohu uvidět, co mám uvnitř. Ptám se, zda jsem si tlak, zejména nepřiměřený, nezpůsobil sám. Nepustit bouři „dovnitř sebe“.
• Je to o hranicích.
• Jsou 3 druhy stresu – stres školní (písemky, zkoušky, …), stres při velikém úkolu až přesahujícím naše možnosti, stres ve vztazích, kde sám o sobě představuje velký a někdy i neřešitelný problém.
• Při stresu máme jedinečnou příležitost k prozkoumání svých priorit a provedení jejich korekce.

Téma č.2 – Kuželky

Podrobné hodnocení je předmětem samostatného pojednání, jež bude provedeno na základě analýzy dosažených výsledků – tabulky a grafy. Ale jedno však lze konstatovat hned:

Ne všichni jsme dobře zvládli dnešní nosné téma - stresovou situaci. Spočívala v tom, že se možná budeme muset pochlapit, případně něco poplatit. Přítomným i nepřítomným připomínám, že tato situace vznikla po té, kdy nám Laďa Šustr sdělil, že ten, kdo hodí devítku, platí všem ferneta. Protože víme, kdy to Laďa řekl, víme taky, kdy došlo k citelnému zhoršení výkonů předtím jinak výborně házejících borců. Z tohoto kritického hodnocení vyjímám jen Jirku Zicha, který byl z formy od začátku a opravdu zkušené borce v oblasti řešení stresu – Zdeňka Michalce a Honzu Šlachtu, kteří se naopak zlepšili.

Webmaster se omlouvá, že zde nejsou dosud zařazeny výsledky tradičního klání. Nechci svalovat vinu na ty, co si mysleli, že poslali výsledky včas! Natož je jmenovat, nebo upozorňovat, že zapomínají do mailu připojit slíbené přílohy. Jen na okraj zde poznamenám, že se mi u Honzy H. líbí, jak je pokorný, když je přátelsky upozorněn na svoji chybu. Berme si z něj příklad! Fotografie taky budou - berte si příklad i ze mě.
Odvážil jsem se k předčasnému uveřejnění nehotového zápisu jen proto, že jsem se neodvážil předložit vám následující bod v původně plánovaném nedělním termínu. Při představě Karlova rozlobeného majestátu jsem zbaběle podlehl časovému stresu.

Téma č. 3 – Volby

Připomínám pro zaryté apolitické spoluchlapi, že já považuji za nejlepší:

Jít volit

– svou neúčastí dávám svůj hlas i těm, které bych určitě nevolil (například i komunistům)

Volit kandidátku č.25

– je to jediná rozumná varianta pro naši společnost – bez socialismu – (ČSSD v zájmu „prospěchu všech“ naše lidi odnaučí aktivně pracovat v jejich prospěch, zlikvidují malé a střední podnikatele) a bez raného kapitalismu (ODS – nás učí sobeckosti a vrací nás do 19.století - bohatí mají být ještě bohatší a nebohatí pak budou ještě chudší ).

Kroužkovat na ní č.5 – Šustr a č. 8 – Gabriel.

Oba jsou to lidé pracující ve prospěch svých bližních, mládeže, regionu, často se vyskytují ve stresových situacích a obvykle potvrzují schopnost řešit je a přinášet do svého okolí pokoj a radost. Osobně mám s oběma velmi dobré zkušenosti.

Nebojte se politiky. Když v politice nebudou slušní lidé, jako jste vy, pak to všechno může být jenom horší. Když ne my, tak kdo? Nestrkejme hlavu do písku. I Richard Rohr, a nejen on, nás vyzývá k aktivitě.

Od stresu k aktivitě

Každý z nás má se stresem bohatou zkušenost. Ať už jde o stres motivující k výkonu nebo naopak zcela paralyzující. Výsledky naší debaty bych ze svého úhlu pohledu shrnul asi takto: Stres má v našem životě určitě své místo. Pokud chceme ve světě hrát aktivní roli, nesmíme se mu úplně vyhýbat. Na druhé straně není určitě naším posláním prožít ve stresu celý život. Hledání rovnováhy mezi těmito extrémy není jednoduché. Je k tomu potřeba kus moudrosti a otevřenosti Božímu vedení. A taky chlapské odvahy stresující úkoly přijmout, nebo je i někdy odmítnout. To už se dostáváme k tématu „Hranice“ a ke knize, kterou většina z nás zná.

Ještě pár slov k volebnímu tématu. Rozhodně netoužím po tom, aby se z našich setkávání stal politický diskusní klub. Na druhé straně mi pořád zní v uších výzvy p. Rohra i biskupa Malého, abychom se neuzavírali do sebe, byli otevření světu a snažili se ho změnit k lepšímu. Zdá se mi, že v těchto volbách se ještě víc než jindy nerozhodujeme mezi pravicí a levicí, ale mezi slušností a neslušností, pravdou a lží, otevřeností a uzavřeností atd. Naprosto souhlasím s Karlem, že je nutné jít volit. Je pravda, že partaje, které se uchází o naši přízeň, mají k ideálu hodně daleko. Vylučovací metodou se ale dá rychle dobrat k těm, kde lepší převládá nad horším. Pro mne byla v tomto ohledu velmi poučná debata pánů Špidly a Klause. Velice rychle mě přesvědčili, že bojují o zcela jiné voliče, než jsem já. Výkřiky o obraně „národních zájmů“, o spálené nebo zadlužené zemi, kterou zanechali ti druzí, příp. ujištění, že „Jim tu katedrálu nikdy nevydáme“, to bylo silné kafe. Takže nám všem přeji moudrou volbu, která by pomohla ke změně k lepšímu. Zároveň bych vás chtěl vyzvat k modlitbě na tento úmysl. Myslím si, že správa věcí veřejných je určitě jednou z věcí, které mají v chlapské modlitbě své místo.

Účast na příštím setkání (až 24/6/2002!!) předběžně slíbili i Ludva Hegrlík a Pavel Hrdina. Bude povídání o jejich návštěvě Nového Mexika.