|
|
|
|
| |
| Na změnu obsahu tohoto situ tě upozorní krátký mail. |
Datum a místo: 6.5.2002 u Michalců na zahradě
Přítomni: Mirek Benešovský, Jirka Brtník, Mirek Dvořák, Rosťa Hadraba, Ivan Hudec, Luboš
Imramovský, Petr Janda, Libor Kabát, Zdeněk Loučka, Zdeněk Michalec, Ota Sey Palát, Roberto
Scavino, Jarda Ševela, Karel Štěpánek, Jirka Zich
S lehkými obavami jsem sledoval předpovědi počasí. Pokud by pršelo, mohlo by při předpokládaném počtu příchozích dojít k destrukci naší zahradní chatky. Něco ve stylu Maxipsa Fíka a jeho boudy, ze které trochu vyrostl. Naštěstí nepršelo a mohli jsme schůzovat pod širým nebem. Díky tomu se naše bubnování mohlo rozléhat do širšího okolí, aby všichni věděli, že chlapi jsou tady. Dojmy sousedů se mi zatím nepodařilo shromáždit. K dispozici je pouze útržek věty, který po cestě zachytil jeden z našich později příchozích. Znělo to prý jako „… kladivem do hlavy…“.
Diskuse se tentokrát rozbíhala hodně doširoka. Z probíraných témat mě zaujalo především následující:
Evidentní je potřeba občasné sebereflexe. Platí to jak pro jednotlivce, tak pro společenství. Je životně nutné občas se zastavit a klást si otázky (někdy velmi nepříjemné) po smyslu toho, co děláme a jak to děláme. Zamyslet se, jestli jsme nepropadli sebeuspokojení nad tím, co možná před časem bylo ještě dobré, ale teď už to neodpovídá současné situaci. Jestli jsme si „nepostavili stany na hoře, protože je nám tady dobře“. Je naše chlapská parta, která zatím velice dynamicky roste, už zralá na takovou sebereflexi? Máme soustředit síly na další růst a formování (tedy směrem dovnitř) nebo už přemýšlet o tom, jak sloužit druhým (vyjít „do světa“).
Velkou pozornost vzbudily Mirkovy myšlenky o chlapské modlitbě. Určitě by bylo dobré se k tomuto tématu ještě vrátit.
Je fajn, že na naše setkání přichází stále noví chlapi. Pořád znovu se tím potvrzuje, že něco takového bylo už dávno potřeba. To, že se nás schází hodně, má ale i negativní důsledky. Přes snahu o důsledné moderování průběhu večera a zařazení „kolečka“, aby se každý dostal ke slovu, chybí prostor na hlubší sdílení. Už víckrát jsem si všiml, že zmínka někoho z nás o problému, který prožívá, zapadla bez povšimnutí. A tak si už delší dobu lámu hlavu nad tím, co bychom měli změnit, aby se aspoň částečně naplnila očekávání, s kterými přicházíme. Měli bychom dát prostor sdílení, modlitbě, vzdělávání, slavení, službě druhým atd. atd. A co uděláme, až se nás někdy sejde přes dvacet? Přiznám se rovnou, že jsem žádné zázračné řešení nevymyslel. To jediné, co jsem našel, jsou slova z Iz 28,16: „…kdo věří, nemusí spěchat.“ Tak jsem zvědavý, co bude dál.
V pátek 24.5 odlétají naši tři vyslanci Ludva, Pavel a Petr znovu za Richardem Rohrem do Nového Mexika. Provázejme je modlitbou, ať jejich cesta přinese hodně dobrého pro nás pro všechny.
Příští setkání by mělo být v pondělí 3.6 v Telnici, z čehož je zřejmé, že hostitelem bude Karel a
že se můžeme těšit na kuželky.