Zápis ze setkání chlapů v Ochozi
Datum a místo: 22.4.2002 u Dvořáků
Přítomni: Mirek Benešovský, Petr
Blatný, Jarda Černý, Mirek Dvořák, Jan Hauser, Luboš Imramovský, Petr Janda, Zdeněk Loučka,
Zdeněk Michalec, Ota Sey Palát, Roberto Scavino, Honza Šlachta, Martin Šmídek, Karel Štěpánek a
nově Pavel Wavracz
Naše spanilá jízda tentokrát mířila do Ochoze (viz *pozn.) ke Dvořákům. Mirek se ujal role
hostitele s velikou péčí. Za zmínku stojí především mísa lahodných kuřecích stehýnek a pětilitrová
láhev calvadosu, jehož hladina povážlivě poklesla. Chalupa u Dvořáků se také ukázala být rájem
bubeníků. Zasedací místnosti vévodila imposantní souprava bicích, díky které poprvé počet nástrojů
převýšil počet zúčastněných. Přínosné bylo, že jsme nemuseli omezovat bubnování ani v intenzitě,
ani v čase. Na mou opatrnou poznámku, zdali v čase půlnočním nebudeme rušit děti, Mirek
lakonicky odvětil: „Oni jsou zvyklí.“ Škoda jen, že bratr Martin se zdráhal zprostředkovat přímý
vstup naší hudební produkce do noční relace Otce Martina v rádiu Proglas.
Překvapením pro všechny byl příchod Petra Jandy, který měl podle věrohodných pramenů dlít
na nemocničním lůžku v Praze, kde mu mají opravit bolavé koleno. V poslední době se za jeho
uzdravení modlilo hodně lidí. Petr sice zatím neodhodil berle a nepustil se do tance, aby tak
rozmnožil seriál evangelních příběhů o uzdravení, radovali jsme se však i z toho, že se mu konečně
věnuje nějaký schopný doktor. Avšak skutečnost, že Petr vyrazí vybaven kartáčkem na zuby do
nemocnice v Praze, přičemž je očekáván ve vojenské nemocnici v Brně, nás všechny uvedla v
němý úžas. Kdyby Petra to koleno tak nebolelo, mohl se pro nás stát terčem obrovské srandy. Ani
tak tomu úplně neušel. Držme mu všichni palce, ať ho humor úplně nepřejde a to trápení vezme
rychlý konec.
Téma z Divého muže o bezmocnosti moci a moci bezmocnosti upoutalo většinu z nás. Dokonce
natolik, že na webu se před setkáním objevila řada příspěvků do diskuse. Není se asi čemu divit.
Pocity bezmocnosti prožíváme při výchově našich dospívajících dětí stále dokola. Takže si můžeme
udělat docela slušnou představu o pocitech, které má Bůh z nás a z našeho počínání.
Chlapi, díky za vaše kamarádství, za upřímnost a vůbec za nádherný večer.
Příští setkání v pondělí 6.5.2002 bude u Šmídků. Bude to zároveň příležitost k tiché vzpomínce
na zakládajícího člena našeho spolku, Šmídkovic Tygra, který předčasně odešel do kocouřího nebe.
(*) Pozn.: Chlapská setkávání skýtají stále nové možnosti k rozšíření obzorů. Tentokrát se mi
dostalo nového poznání v oboru české gramatiky. Dozvěděl jsem se totiž, že Ochoz je rodu
ženského a skloňuje se podle vzoru „p…l“. Tato skutečnost je tak málo známa z prostého důvodu.
Pedagogové na základním stupni se ostýchají existenci zmíněného vzoru svým žákům přiznat,
natož aby s nimi praktické použití procvičovali.
Zdenek Michalec
Příspěvky k tématu:
Bezmocná moc - mocná bezmocnosť
- Mirek Benešovský, mbenesovsky@berit.cz, 22.4 13:15
- Mne zaujala v 2.odstavci věta: "Je pre mňa symbolom tej časti otca, ktorá od svojich detí
očakáva a vyžaduje, aby objavili to, čo v nich väzí a stali sa tým." Nějak tomu nerozumím, neboť si
myslím, že v sobě můžu hledat jen to co do mne někdo vložil (aniž to musím vědět). Meč je hlavně
jedním ze způsobů jak prosadit Zákon. Bez Zákona je meč pouhým násilím. Bůh vlastně uplatňuje 2
formy prosazení zákona: tvrdost (meč), kdy říká co vyžaduje - v právních termínech pozitivní přístup
a láska, kdy ukazuji nesmyslnost porušování Zákona - vlastně jakési negativní vymezení zákona. V
souhrnu se tedy jedná o to, co je v textu nazváno jako tvrdá láska.
- ing.jiri.brtnik@iol.cz, 20.4 22:49
- Zaujal mne obraz a na něm, musím znovu žasnout nad tím kdo je v čele té pozemské putující
Cirkve-Maria a biskup-Svatý muž, hledící přímo na Boží Lásku. Toje pro mne církev! Ale vyzul bych se
z odpovědnosti, protože církev jsme my a tedy i já, často v úloze hráče z poslední věty úvahy. Je tedy
mým úkolem a nás všech hledět přímo na Boha v Trojici a nevyhýbat se zodpovědnosti za to jakou
tvář církve ukazuji právě já a ne ten, který z lidí stojící právě mimo obraz.
- Honza Hauser, 20.4 17:54
- Souhlas Petře, zvláště s poslední větou. Mne zaujalo "Boh nie je "všemohúci" a nemá všetko v
rukách v tom obvyklom zmysle". Špatně chápaná všemohoucnosti Boží je podstatou tvrzení
nevěřících: Kdyby byl Bůh, nedopustil by války (smrt mého blízkého,...). Prostě lidská optika
vztažená k Bohu. Jako otec jsem mnohokrát zažil ono hledání, kdy být přísný a kdy milující. Bez
pomoci Ducha Svatého často neřešitelný rébus. Smířením "silné" a "slabé" stránky naší bytosti se
stáváme schopnějšími vidět "Božíma očima".
- petr.janda@centrum.cz, 20.4 17:19
- Ten Rohr si fakt dovoluje dost, tentokrát je to hodně silné kafe, bohužel (bohudík) zcela
pravdivé. Nikde jsem neslyšel podobnou úvahu o svaté trojici. A nikoho, kdo by si dovolil říci, že Bůh
má i svou slabou bezmocnou stránku, a že mu svět v jistém smyslu vyklouzává z ruky. Podle mě je v
tomto obraze ta nejkrásnější definice lásky. Dává to skutečný smysl žovota i těm slabým a
nemohoucím, zbavuje to výčitek a očišťuje od falešného hrdinství. Velmi zajímavé je také to
zapouzdření se do fungující instituce, to hrozí myslím každému z nás, jak v práci, vrodině, tak i v
našem duchovním životě.
- mirek, mirek_dvorak@volny.cz, 20.4 13:38
- Otázky k promyšlení: Slabost a síla – věčné téma?
Jako otec: Jsem schopen mocné (vyžadující) lásky vůči svým dětem?
Jsem schopen bezmocné lásky?
Jsem schopen rozlišit, kdy je který postoj na místě? Není to ta holubička na meči (rozlišování - dar Ducha svatého)?
Jako syn: Prožívám Boha v jeho moci? …. v jeho bezmoci? Mám vůbec tyto zážitky?
Jsem syn i otec zároveň, to je cosi z Božské trojice …. viz. příkaz z 1. kap. Genezis - být Božím obrazem….
Jak to dopadne, budu li obrazem jen té dvojice bez holubice, která sedí na meči.
Pak asi budu v nevhodnou chvíli slabochem a v nevhodnou chvíli tyranem.
Kdy jaký postoj zaujmout, kdy je co na místě? To se asi nedá vyšpekulovat.
Je to otázka rozlišování v Duchu. Jako boží vyslanec ve světě:
Přemýšlejme k čemu
nás Bůh vede v této době. Zda projevit slabost nebo sílu.
Zkrátka toto setkání bylo jedním velkým požitkem.
