kalendář akce texty zápisky audio setkani   U.S.   knihy odkazy
	Na změnu obsahu tohoto situ tě upozorní krátký mail.

Zápis ze setkání chlapů v Brně

Datum a místo:08.04.2002 u Loučků
PřítomniPetr Blatný, Jarda Černý, Mirek Dvořák, Jan Hauser, Luboš Imramovský, Petr Janda, Zdeněk Loučka, Zdeněk Michalec, Ota Sey Palát, Jarda Peška, Roberto Scavino, Honza Šlachta, Martin Šmídek, Jiří Zich

Na tomto chlapském společenství je pozoruhodné, že kterýkoliv z nově příchozích zapadne, jako by s námi chodil odjakživa. Jeho přítomnost vůbec nenarušuje uvolněnou atmosféru, ani důvěrnost sdílení.

Znovu jsme si vyzkoušeli, že zařazení „kolečka“, ve kterém každý dostane 5 minut k povídání o sobě, bylo velice dobrým počinem. Vede to k vzájemnému poznání, prohloubení vztahů a tentokrát to vyústilo do nádherné modlitby za Boží pomoc v řešení problémů některých kamarádů. Věřím, že nám to pomůže modlit se za sebe navzájem i v mezičase mezi našimi setkáními.

Procento zúčastněných, kteří přišli vybaveni základním nástrojem muže (tj. bubnem), opět vzrostlo. Úroveň naší hudební produkce stále roste a brzy odkážeme skupinu TUBABA do kategorie nebohých amatérů.

Zvláštní uznání si opět zaslouží pohoštění, které bylo … no prostě jako u Loučků. Mísy sekané a tlačenky daly rychle zapomenout na postní strádání a potěšily oko i žaludek každého chlapa.

Na závěr se rád podělím o historku, která vás určitě potěší. Odcházel jsem s Jardou o něco dřív a za přítomnosti hostitele jsem na obloženém věšáku hledal svou koženou bundu. Když jsem ji ani po několika minutách nenašel, lehce jsem zneklidněl. Několikrát jsem se nahlédnutím do kapes jediné další kožené bundy v místnosti přesvědčil, že to opravdu není ta moje. Chvíli jsem váhal, zda nedošlo k záměně, protože ještě o chvíli dřív odjížděl Roberto. To jsem však vyvrátil logickou dedukcí, protože v kapse byly klíče od auta, bez kterých by asi neodjel. Nastaly chvíle totální bezradnosti, kdy jsem za polohlasného přesvědčování sama sebe i přihlížejících „vždyť tady přece musí být“ bloudil mezi předsíní a kuchyní. Naštěstí Pán neoslýchá prosby svých věrných a tak po dalších asi 5 minutách Duch svatý osvítil mou zmatenou mysl. S výkřikem „Jsem to ale vůl, tady je!!“ sundal s věšáku svou modrou sportovní bundu. Ta kožená totiž v klidu odpočívala doma. Teď jen přemítám, zda takový poněkud předčasný nástup sklerózy je signálem, že už začínám být moudrým starcem a nebo naopak svědčí o něčem zcela jiném.

Příští setkání v pondělí 22.4.2002 bude u Dvořáků.

Zdenek Michalec

V kostele máme obraz apoštola Petra - má na něm rozmáchlé, k nebi mířící gesto, dlouhý bílý vous a berlu v ruce. Náš Petr se svému patronovi blíží každým gestem, vous sice ještě nemá tu správnou délku a barvu, zato s berlemi plní plán na 200%. Ačkoliv jsme se modlili za jeho uzdravení, neosvědčil svoji víru a v pondělí nastupuje s pochroumaným kolenem do pražské nemocnice. To Jarda je jinší pašák, umí si vážit modliteb kamarádů a lásky našeho Pána. Více se od něj dozvíte na dalším setkání.