|
|
|
|
| |
| Na změnu obsahu tohoto situ tě upozorní krátký mail. |
Datum a místo: 5.-6.4.2002 na půdě fary v Brně - Bystrci
Přítomni: Luboš Imramovský, Zdeněk Michalec, Roberto Scavino
V období okolo Velikonoc se nám pro toto setkání těžko hledal volný termín. Nakonec jsme se stejně nevyhnuli kolizi s jinými akcemi (Český Těšín). A tak jsme se tentokrát sešli jen ve třech.
Na půdě jsem byl už potřetí a čím dál víc si uvědomuji, jak moc to potřebuji. Nejsem takový borec, abych žil ve světě v trvalém vědomí Boží přítomnosti. Moje občasné pokusy o modlitbu jsou spíš zoufalými pokusy o krátké nadechnutí. Těch 24 hodin v tichu je úplně o něčem jiném. „Zvířené“ myšlenky se usadí a najednou je do všeho líp vidět. A občas se Pán ozve s nějakou velmi zřetelně vyslovenou připomínkou. Já jsem tentokrát řešil některé své bolesti týkající se života v církvi. Pomalu jsem si pročítal list Římanům a liboval si, jak „jim“ (tedy nejen židům, ale všem, co mě v naší církvi občas tak štvou) to ten apoštol Pavel pěkně nandal. A pak jsem narazil na následující verše:
Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy, nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe! [Ř 11,17-18]
Ne, že by se mi to četlo lehko. Zpočátku se mi tento způsob Boží výchovy zdál poněkud drsný. Teď jsem ale za to vděčný. Hodně mi to pomohlo v dalším přemýšlení a chápání souvislostí.
Tentokrát jsme byli nuceni náš pobyt trochu zkrátit (cca o 3 hodiny). Ukázalo se, že ten čas nám chyběl. Čtyřiadvacet hodin je asi pro takovou akci rozumné minimum.
A kdy příště? Doufám, že v první květnovou sobotu.
Zdenek Michalec