![]() |
|
| |
Na změnu obsahu tohoto situ tě upozorní krátký mail. |
Datum a místo:25.2.2002 u Palátů v chaloupce
Temné údolí, šumění vzdáleného potoka, chatrč ozářená jen nesmělým plamínkem petrolejky, zachvívajícím se v temných tónech bubnů a bubínků. Malý prostor naplněný 11-ti muži, jejich hovorem i nasloucháním, modlitbami pronikajícími ze srdcí nesměle skrze jejich ústa, lulky s dýmem pronikajícím všude...
Tak nějak se mi vybavuje obrázek našeho pondělního setkání. Sešli se Petr
Janda, Roberto Scavino, Jarda Peška, Jarda Černý, Mirek Benešovský, Martin
Šmídek, Jára Ševela, Jirka Brauner, Luboš Raus, Zdeněk Michalec, Ota Palát.
Většinu účastníků chválím za včasný příchod (vesměs přišli dříve než hostitel - tedy včas). Ostatní nám udělali nejméně stejnou radost tím, že vůbec přišli. Povídání, sdílení. Modlitba, Pánova oslava, vyznání toho co nás strhuje dolů a prosby o sílu vykročit z tohoto kruhu, úpěnlivé prosby za naše nejbližší i přátele,..
![]() |
Mirek letmo kontempluje, byv Otou
konfrontován s mazáním chlebíčků |
Toho večera jsme zabývali další kapitolou z Rohrova "Divého muže" a totiž "Kontempláciou a konfrontáciou". Tohle je téma, které mi trochu zalézá za nehty, cítím, že jsem toho večera nebyl schopen ani sobě, ani ostatním položit otázky, které se mi teď docela intenzivně derou na povrch. Ale ono je to asi tak, jako zrovna v téhle kapitole píše Richard, že některé věci se musí spíše odžít než prodiskutovat.
Ota
![]() |
Chybějící šéf - toť chmura i úsměv |
Tentokrát jsem přišel až hrubě po polovině setkání, protože jsem byl se ženou v divadle. Představení se nám moc líbilo (Koločava v Městském divadle). Zdá se, že i chlapi byli potěšeni, protože se díky mé nepřítomnosti jednou taky dostali ke slovu.
Oslovilo mě povídání o úhlech pohledu. Z toho, že věci vidíme různě, nutně nevyplývá, že jeden pravdu má a druhý ne. Jenom koukáme z jiného úhlu. Pokud si tohle uvědomíme, pomůže nám to líp rozumět postojům druhých lidí. A jestli se nám podaří pohnout z místa a kouknout se na problém trochu odjinud, bude naše poznání úplnější, budeme bohatší.
Richardovo tvrzení, že naše lpění na zakonzervovaných postojích nás mnohdy stojí víc bolesti než kdybychom se odvážili něco změnit, je bohužel velice pravdivé. A jsme zase u toho: nebát se změny, nebát se dělat chyby!
Další setkání bude kvůli jarním prázdninám až za čtyři týdny (25/3/02), a to asi u nás na zahradě.
Zdenek Michalec
Děkuji moc za pondělní setkání, děkuji vůbec za to, že jsem se do té romantické chatky uprostřed srázů a divočin vůbec doštrachal. (i když už jen s pomocí "třetí nohy")
Pán si pro letošní postní dobu pro mě opět připravil specialitku v podobě mého artrotického kolena (loni to byla nadledvinka), které mi můj úhel pohledu na svět a události okolo mě změnilo radikálně. Všechno je opravdu relativní, protože, když si vzpomenu na mé podzimní depky z nové práce a pod, tak vlastně z toho dnešního pohledu mi bylo moc fajn, protože jsem mohl poměrně rychle přicházet a zase odcházet kam jsem potřeboval, aniž bych si uvědomoval, jak velký dar, v podobě zdravých nohou každý z nás dostal.
![]() |
Petr volá přítelkyni a ptá
se na neznámé slovíčko |
Jinak schůzka byla velmi zajímavá a poučná: kromě Robinova životopisu, který jednou zřejmě, pro svou dramatičnost dostane písemnou podobu, aby oslovil tisíce čtenářů, jsem si doplnil svůj slovník o některá slova, která mi až do mých 42 let zůstala utajena. Musím přiznat, že mi udělalo škodolibou radost zjištění, že moje žena to hlavní slovíčko také neznala. Hned jsem si připadal jako menší blb.
Silný dojem na mě udělal náš šéf Zdenda, který nám s celým svým šarmem dal nahlédnout do své druhé tváře nezodpovědného požitkáře, když podstatnou část večera věnoval, místo chlapskému sdílení ukájení se na Ulrychovském koncertě. Při triumfálním vsupu do chatky svým manažerským nadhledem odhalil okamžitě několik zásadních nedostatků, čímž potvrdil svou pozici a s nenarušeným sebevědomím s námi strávil zbytek večera. Holt máme se ještě všichni co učit...
Ještě mám jeden postřeh, možná by se vyplatila otrošku víc řízená diskuse (kolečko), aby se dostalo na každého, protože někteří méně výřeční jedinci se za celý večer nedostali ke slovu což je škoda nejen pro ně, ale i my se ochuzujeme o další názory.
Petr Janda
Jistě jste si všimli, že když položíte ruku na buben ve chvíli, když ostatní bubnují, cítíte jako by buben sám hrál. Efekt je tím výraznější, čím je váš buben podobnějších rozměrů s ostatními. (Rezonance se tomu tuším říká, ale není to podstatné a nerad bych zase někoho frustroval cizím slovem ...)
Cylindr petrolejky má poloviční výšku jako (můj) buben. A myslím, že náčrtek dobře ilustruje, že na úpatí a vrcholu cylindru musí po úderu do bubnu vznikat slušný rozdíl tlaku. A to má za následek, jak se vědecky domnívám, že ten komínek různě luftuje. A tím mrká to světlo. Svíčka je na to moc mrňavá a navíc nemá žádný komínek.
Všimli jste si, že buben (djembe) a kalich mají podobný tvar?
Napadlo mě, jak mocný duchovní ráz se asi šíří vesmírem v okamžiku
Proměnění? A co/kdo mu odpoví svým vlastním záchvěvem či zábleskem?
Mimochodem, čistě v té fyzikální analogii: pokud má naše srdce normální tj. lidské rozměry
pak by v rezonanci mělo být.
Je-li ale malé a scvrklé, vezme si z Lásky tak málo,
jak nahý plamínek svíčky z úderu do velkého bubnu.
![]() |
Opravdu lituji, že nevyšel
i zvukový záznam :-) |
Pondělní setkání nebylo přirozeně o fyzice.
Bylo o sdílení, radosti i smutku.
Povídalo se o pobytu na poušti,
zazněl neuvěřitelně pestrý a dobrodružný příběh z Robertovy rodinné kroniky.
Zvláštním dojmem zapůsobilo Jirkovo svědectví ze Zlatých hor o utrpení
kněží v temných dobách komunismu. Zvláštním proto, že bylo právě
výročí "Vítězného února".
Trefný doklad toho, že některá vítězství ústí do pekel.
Kéž jsou ta naše vítězství trvalejší a bohu-libější ...
Vraťme se ale ještě na chvilku do přírodovědy :-) mám připraveno ještě něco z geometrie: Pokud svým úhlem pohledu nevidím dobře problém svého bratra, tak mám 2 možnosti:
Martin Šmídek