kalendář akce texty zápisky audio
setkani   U.S.   knihy odkazy
Na změnu obsahu tohoto situ tě upozorní krátký mail.

Zápis ze setkání "brněnských" chlapů

Datum a místo: 11.2.2002 Orlovna Telnice
Přítomni (zleva doprava): Zdeněk Michalec, Honza Hauser (j.h.), Jarda Peška, Jiří Brauner, Ota Sey Palát, Zdeněk Loučka, P. Martin Holík (j.h.) Petr Janda, Jiří Brothánek, Jarda Černý, Jaromír Ševela, (klečící) Martin Šmídek a Roberto Scavino, Karel Štěpánek (pozdní příchod).

Jedna pozoruhodnost hned na úvod. V tomto kalendářním roce jsme se sešli třikrát, na každém setkání nás bylo 14 a přitom pokaždé přišel někdo nový. Zákonitě tím zase narostla množina možných účastníků dalších setkání. Až se jednou všem zadaří a sejdeme se v plném počtu, bude to zajímavé. Zvláště pro hostitele.

Na kuželky jsem se velice těšil. Moje forma v průběhu minulého turnaje gradovala a tak jsem při vší skromnosti počítal s předním umístěním. Bohužel jsem však zřejmě nezvolil nejlepší model přípravy. Cesta z Prahy, kterou jsem bezprostředně před setkáním absolvoval v novém traťovém rekordu, nepřispěla k ideální koncentraci na hru. Výsledky byly vpravdě žalostné. Ústředním bodem turnaje se měl podle všech předpokladů stát souboj top-managementu rádia Proglas, otce Martina a bratra Martina. Naše očekávání se však nesplnilo. Otec Martin, přestože tvrdil, že kuželky hraje poprvé, drtil svého podřízeného brilantními hody. A když se konečně štěstí unavilo, nesedlo na bratra Martina, nýbrž ten začal obratem hrát ještě hůře. Byl proto nařčen ze servilnosti vůči představenému. Je on by mohl říci, jestli to nebylo aspoň trochu oprávněné.

V průběhu turnaje se dostavil i hostitel, který byl do té doby zastupován (více než dobře) přítelem Jardou. Důvod jeho nepřítomnosti je tak strašný, že bych o něm raději pomlčel. Pokud tak nečiním, je to jen pro výstrahu budoucím generacím. Přítel Karel totiž nebyl na pohřbu, svatbě, v nemocnici apod. On byl na schůzi výboru jedné nejmenované politické strany!! A tady se právě ukazuje, že nejsme jen tak obyčejní chlapi, ale křesťanští chlapi. Napřed jsme mu vynadali, pak jsme si navzájem odpustili, objali se a už se zase máme rádi.

Diskusi nad pokračováním Divého muže jsme tentokrát vzali opravdu zgruntu. Nejsem si zcela jistý, zda jsme se na závěr shodli na výkladu pojmů tvoření a udržování, které každý z nás interpretoval po svém. Příště bychom v takové situaci mohli zavolat Richardovi Rohrovi, aby nás rozsoudil. Časový posun oproti Novému Mexiku je pro to příhodný. Já osobně jsem úlohu muže v přetváření světa vzal natolik za své, že jsem na závěr setkání vynadal všem přítomným a na dálku i nepřítomným chlapům za jejich pasivitu. Doufám, že mi to bude s typicky mužskou velkorysostí odpuštěno.

Poznámka - V průběhu debaty byla řeč o dvou knihách, které zde na přání některých chlapů připomínám (obě mohu zapůjčit):
   Aldous Huxley: Konec civilizace
   Ray Bradbury: Marťanská kronika

Rekord v délce setkání jsme tentokrát pouze vyrovnali. Končili jsme opět okolo půl druhé v noci.

Příští setkání v pondělí 25.2.2002 bude v zahradní „rezidenci“ rodiny Palátovic v Bystrci. Ti, co prožili (resp. přežili) minulé setkání na tomto místě, doporučují extrémní výbavu v rozmezí „tundra – Sahara“. A pro hostitele malá poznámka na závěr: Oto, neboj se! Pravděpodobnost jevu zmíněného v úvodu, že přijdou všichni možní návštěvníci, není zase tak veliká. V nejhorším si budeme sedět na klíně a po dvaceti minutách se budeme střídat.

Zdenek Michalec

Na setkání chlapů jsem se moc těšil, mimo jiné i na to, jak se budeme modlit skrze naše bubny, kterých neustále přibývá a tím se stává naše bubnování nejen mohutnější a hlučnější, ale také meditativnější, strhující až k vnitřní extázi. Má to fakt něco do sebe, kdo neokusil, těžko pochopí. Třeba už to nebude trvat tak dlouho, až se první skupina bubeníků objeví v katolickém kostele na mši.

Počáteční nepřítomnost Karla jako hostitele byla samozřejmě mrzutá, ale dobře se jí snažil vyvažovat domácím uzeným a dobrým pivem, které nám nachystal před svým úprkem.

Tohoto večera jsem se také bál z důvodu mého churavého kolena, jestli dokážu obstát v tvrdé konkurenci kuželkářských borců, kterými naše skupina bezesporu oplývá. (Což dokazuje statistika zápasu, která je doufám přiložena.) Avšak po pivní léčbě koleno brzy přestalo bolet a já mohl dát do zápasu všechny své psychické i fyzické síly… O to horší bylo ranní probuzení, kdy mně to dalo to mé hloupé koleno pořádně „vyžrat“ Připadal jsem si jako Rocky Biboa po osmém kole.

Tentokrát chyběl náš komik Honza Šlachta, proto byla druhá polovina setkání mnohem vážnější, a jednoznačný názor Richarda Rohra, že tvoření má přednost před udržováním byl důkladně prozkoumám, místy až zpochybněn. Ale nakonec převládl všeobecný názor že obě části, tvoření i udržování musí být v harmonii a to ve všech oblastech ať je to umělecká činnost, nebo život v manželství.

Za zmínku stojí i závěrečná modlitba. Díky kuželkám nám vypadla modlitba „hlavní“ a vypadalo to, že tento večer bude „spláchnut“ pouze úvodním a závěrečným požehnáním. Ale najednou když jsme se na závěr ztišili, byla ze všech stran cítit touha po spočinutí v Pánu a spontánně se nám tato chvilka protáhla na dvacetiminutovku. A pak že se chlapi neradi modlí. Je to moje velká touha objevit pro nás chlapy pravou živou modlitbu, která skutečně sytí, utěšuje a naplňuje, ze které odcházíme posilněni a povzbuzeni, nikoliv unaveni a otráveni. Kéž nám k tomu pomůže i postní čas, který k nám právě přichází.

Petr Janda

Tentokrát, poučen fiaskem z minula jsem se vybavil dvojí sadou baterií do foťáku. Rád tedy nabízím pár zachycených vzpomínek.

Karel poté co opustil schůzi jisté unie jsme se my ve hře slabší těšili, že nás trochu protrénuje. Místo toho se ale věnoval hračkám pod záminkou, že musí něčemu přijít na zub. Blue touth tomu říkali a mělo to prý spojit dva mobily do unie. No - doufám, že se té unii, (která je teď s těmi dvěma uniemi co jsou už vlastně jedna unie), podaří Karlovi ta spolupráce lépe!

Jinak ovšem všechna čest přípravě sálu i důstojné krmi... Chuť domácího uzeného skvěle ladila s ostatními duchovní zážitky našeho setkání.

Ale zpět do hry:

Petrovi jsme se po "Bohunické nule" smáli za zády do očí... Pak nám ale ukázal, co je v něm ukryto. Bravo! Tomu říkám šťastné vkročení do postní doby!


Marně se někteří borci snažili, když jim rozhodčí Jarda zapnul odkláněč koulí do boční zelené dráhy (on to dělal vždycky, když jsem se nedíval - například, když jsem házel). Ani Jirkovi jeho soustředění v tomto kole nebylo ke kýženém užitku.


A takhle to má přátelé vypadat: nejprve od staršího borce odkoukat jeho propracovaný styl (všimněte si prosím práce nohou: protipohyb k pravé ruce přesně ve směru dráhy koule). No a potom Honza přidal vitalitu mládí a příslovečné štěstí začátečníka - a vítězství bylo jeho!

Honzovi také děkujeme za tradičně přehledné grafické znázornění lítého boje.



Jen snad ještě Zdenku k tvé hypotéze servility: všimni si, kdo měl v posledním kole nejvíce!

Martin Šmídek !

Poznámka webmastera: k následujícím dojmům nováčka je třeba s úctou podotknout, že na adresu správce těchto stránek došly v zatím rekordním čase, totiž za hodinu a sedmnáct minut po oficiálním ukončení akce. Radost z tak hbité práce poněkud kalí fakt, že byli částečně psány již během setkání - tedy v době, kdy bylo na místě uctivě naslouchat myšlenkám starších borců. Na naše stránky jsem je nedal okamžitě, jak si autor přál. Zápis totiž obsahuje závažnou myšlenku, kterou jsem chtěl ověřit, veden zásadou nešířit zde zbytečné bludy. Jedná se o druhý bod, druhou větu. Ověřil jsem to, imprimatur, můžete číst dále. Pozn.: znalecký posudek můžete použít i pro případ středně středního věku.

Martin Holík