|
|
|
|
| |
| Na změnu obsahu tohoto situ tě upozorní krátký mail. |
První ode dveří seděl u stolu Franta Moravčíka, napravo od něj Pavel Šmidra, dál pak proti směru hodinových ručiček Vojta Faltýnek a Vítek Albrecht. Především jeho zásluhou se přihodila tato událost, kdy se sešlo devět mužů různého věku, sošných postav a rozličných povah okolo prostého stolu, ozdobeného skromně tak, jak to lahodí oku muže: celozrnné chlebíčky se salátem a rajčaty, zdobené snítkou petržele; BigChlap jednohubky s loveckým salámem a jejich drobnější odrůda pak s olivou, tonoucí v pikantním krému. To vše pro nás chlapy připravil Vítek rukama své ženy Hanky, energické mladé paní v osmém měsíci těhotenství. Doplněno pro úplnost nápoji dle vlastního výběru. Vzpomínám-li dobře tedy: jedna kofola, jeden tonik, nealkoholický budvar, pět šálků čaje, dva radegasty, tři kávy.
V kruhu mužů po Vítkově pravici proti směru hodinových ručiček dál seděl Jenda Tomčiak, Pavel Kabelka, já a po mé pravici pak dva Josefové, oba proti směru hodinových ručiček. První z nich - Josef Záboj, můj kolega, měl menší potíže najít místo setkání a minutu před půl osmou, kdy jsme měli plánovaný začátek, telefonoval, že stojí v ulici před jakýmsi nočním barem a neví, jestli má jít doprava nebo doleva. Dovnitř nechtěl. Bylo to naštěstí nedaleko, jen asi sto metrů a tak vzápětí po korekci směru dorazil na správnou adresu. Předtím ovšem v počínajícím zoufalém tápání ještě stačil uvést do rozpaků jednu občanku, když se, zazvonivše u domu č.p. 47 (jak si byl jist, že je uvedeno v pozvánce) dotazoval, zda je správně na akci a jestli už jsou tam i ostatní chlapi. Ta dobrá žena pravila, že nejsou, že doma je jen ona a její dcera. Na obou stranách pak propukly značné rozpaky. Josef je ovšem katolík, uvěřil té ženě a dále již nenaléhal. Dobře udělal, ostatní muži byli v domě č.p 74.
Posledním v kruhu chlapů, který seděl proti směru hodinových ručiček po pravici Josefa Záboje, byl Jožka Bartoník. Místo setkání nás chlapů zvolil Vítek velmi citlivě s ohledem právě k charakteru mužů. Ve starém opuštěném hospodářství po manželčiných rodičích, respektive po otci, který tam předtím žil již delší dobu sám a interiér světnice tomu odpovídal. My muži jsme se v tomto prostředí cítili od první chvíle svobodně a volně, protože vstoupit bylo možno (ba dokonce nutno) bez přezutí a v místnosti zaskládané po strop krabicemi od banánů s nejrůznějšími věcmi, bylo pořád ještě dost místa pro stůl, židle a nás devět chlapů. Program večera zahájil Vítek zevrubnou informací o důvodech, které vedly k dnešnímu setkání. Bylo to nutné, protože v Křižanově na Richardu Rohrovi nebylo šest z přítomných devíti. A tak se znovu vynořily archetypy muže krále, válečníka, magika-mudrce a milovníka s komentářem Richarda a skupinovou prací Stevena.
Následovalo Vítkovo ujištění, že nejsme jediní, že i jinde zvedají muži hlavy. K Praze a Brnu se tak připojil i strategicky významný Prostějov. Ano, v tomto moravském městě, přezdívaném Hanácký Jeruzalém (díky nejpočetnější předválečné židovské obci) vznikl včerejšího večera nový Klub. Nás, kteří jsme byli při tom, spojovalo mnohé: především to, že jsme muži, jsme manželé a mnozí otcové a máme společnou víru v Boha. To je ustavující programové prohlášení klubu a zároveň i jeho program dalších setkání.
Prvních devadesát minut setkání uběhlo a přišel čas společné modlitby. Osobní modlitba chlapů - čas díků, vyznání a proseb. Intimní chvíle dlouhých minut modlitby i mlčení. Podle nepsaných pravidel pak přichází v programu setkání po modlitbě na řadu obvykle nějaké téma a diskuze. Vzhledem k tomu, že byť prostějováci rodilí či naturalizovaní, neznali jsme se my přítomní chlapi dobře úplně všichni, dostal každý prostor dle svého uvážení v představovacím kolečku Od Jožky přes Frantu a Pavla kolem stolu proti směru hodinových ručiček. A tak se před námi stručně odvíjely obyčejné i neobyčejné okamžiky a fragmenty života nás chlapů, co spolu od pondělního večera mluvíme. Bylo nás devět.
Zapsal: Luboš Nágl