Y M C A   S e t k á n í 

Stern, Marc

... články

Pesah
Bible

Pesah

následující ukázka je tvořena vybranými částmi z kapitoly Pesah knihy

Marc Stern: Svátky v životě Židů

kterou vydalo nakladatelství Vyšehrad 2002. Kniha obsahuje velmi podrobný popis celého židovského roku, výklad kalendáře, pořadí svátků, rodinnými rituály. Výklad je bohatě ilustrován ukázkami chasidských příběhů. Marc Stern je rabínem a přednáší židovskou teologii na universitě v Osnabrücku.

 

Pesach

Slovo Pesach (svátek se nazývá také macesovým svátkem - tag ha-macot) pochází z hebrejského výrazu pasoach, ti. přeskočit (anglicky passover); připomíná vyjití z Egypta, v jehož předehře Bůh ve svém hněvu usmrtil všechny prvorozené v egyptské zemi, přitom však vynechal domy Izraelitů, jejichž dveře byly označeny krví.

V Tóře se v odstavci o vyjití z Egypta říká, že k události došlo v jarním měsíci (Exodus 13,4). Proto se svátek také nazývá „svátek jara", hebrejsky chag ha-aviv. Aby Pesach vždy připadl na jaro, přidává se ke dvanáctí lunárním měsícům třináctý měsíc, a to sedmkrát za devatenáct let.

Stejně jako jaro znamená obnovu života rostlin, symbolizuje jarní vzpomínka na vyjití z Egypta možnost duchovní obnovy.

Pesachu se také říká z'man cheruťnú, což znamená „čas našeho osvobození".

Pesach se začíná slavit 15. nisanu, v Izraeli trvá sedm dnů (jeden svátek, pět polosvátků, jeden svátek), ale v diaspoře dní osm (dva svátky, čtyři polosvátky, dva svátky).

Šabat ha-gadól - velký šabat

Šabatu předcházejícímu Pesach se říká „Velký šabat" pro „velký zázrak", který se udal před odchodem z Egypta. Došlo k němu o šabatu 10. nisanu, kdy děti Izraele poslušný Božího přikázání obětovaly beránka jako pesachovou oběť a neohlížely se na Egypťany, kteří toto zvíře uctívali jako boha. Jiným důvodem, proč se tomuto šabatu říká „Velký šabat", je to, že haftara z knihy Malachiáš obsahuje slovo „veliký", je totiž psáno: „Hle, posílám k vám proroka Elijáše, dříve než přijde den Hospodinův, veliký a hrozný." (Malachiáš 3,23).

V celém světě je zvykem, že rabíni v každé obci vždy znovu opakují svým členům různá přikázání týkající se Pesachu.

Reb Šneur Zalman z Ljady (první lubavičský rebe) tvrdil, že lidé na tento šabat zůstávají v synagoze mnohem déle, aby vyslechli různá přikázání týkající se Pesachu a vyprávění o zázracích, které se staly v Egyptě. Tento dlouhý čas, kdy zůstávají v synagoze, v nich vyvolává dojem, že den je delší. Hebrejština má pro slovo „dlouhý" stejný výraz jako pro slovo „velký". Proto je tento šabat znám také jako Šabat ha-gadól, „Velký šabat", popřípadě „Dlouhý šaba!.

Existuje ještě další tradice, která říká, že se má na Šabat ha-gadól číst odpoledne část hagady.

Krátce před svátkem

Už přípravy svátků se od svátku Purím řídí pevnými tradicemi.

Několik týdnů před Pesachem se začínají péci macesy - macot, nekvašený chléb - a pečou se až po předvečer svátku.

Po celý středověk až do poloviny 19. století byli Židé neoprávněné obviňováni, že vraždí křesťanské děti a jejich krve používají při pečení macot. Církev a místní úřady vždycky nakonec připustily, že se jednalo o falešná obvinění vyvolaná antisemity. Dnes už na tyto „rituální vraždy" nikdo nevěří.

V upomínku na nekvašené chleby (macot), které se při kvapném odchodu lidu Izraele pekly až cestou na slunci, se během Pesachu nejedí žádná jídla, k jejichž přípravě se používá kvašení nebo která varem ve vodě nabývají na velikosti, např. rýže, hrách, fazole, nudle, koláče, pečivo a také pivo. Těmto potravinám se říká chamec (kvašené).

Den před začátkem svátku se celý dům od tohoto chamecu vyčistí. Nejdříve se všechny vetší zásoby chamecu prodají nežidovským sousedům nebo zavřou do sklepa. Z menších zbytků vezmeme deset kousků chleba, které se ukryjí v domě. Nakonec hledají drobty všichni členové rodiny a snášejí dohromady každou nalezenou částečku chamecu. Na znamení, že je celý dům konečně od chamecu očištěn, se zbytky spálí. I nádobí a příbory používané každý den se na Pesach uloží do sklepa a nahradí se nádobím a příbory určenými jen pro tento svátek. Existují ovšem určité způsoby, jak alespoň část nádobí košerovat, např. kovové příbory nebo sklenice.

Hledání chamecu

Začíná se s ním, když 14. nisanu nastane noc. Nezapomeňme, že kalendářní den začíná, když nastává noc, což znamená tehdy, když jsou na nebi vidět první hvězdy. Hledání tradičné začíná v rodině za pomoci zapálené svíčky a peříčka na smetání drobtů. Po tomto hledání následuje odříkání textu, jehož slova mají zničit všechny drobky, které snad zůstaly nenalezeny. Druhý den se při pálení chamecu ještě jednou odříká text, jehož slovy mají být zničeny všechny zbytky chamecu, které nebylo možné najít

Půst prvorozených

Den před Pesachem je postním dnem pro všechny prvorozené muže na paměť zázraku přežití židovských prvorozenců, když Bůh naproti tomu nechal v noci před vyjitím Židů z Egypta usmrtit egyptské prvorozené. Je zvykem, že se prvorozenci zúčastní studia Talmudu nebo traktátu Mišny. Je to příležitost uspořádat malé pohoštění, při němž prvorození smějí přerušit svůj půst. A ten, kdo se zúčastní obřízky a pohoštění, jež následuje, smí také přerušit půst.

Odpoledne před svátkem je zakázáno pracovat, je však nutné věnovat se všem přípravám svátku. Tato tradice sahá až do doby Chrámu, neboť tehdy se konala pesachová oběť.

V mnoha obcích chodí rabíni a představenstvo obce do místních věznic a snaží se vyjednávat s úřady o propuštění uvězněných Židů. V případě, že to není možné, je povinností členů představenstva obstarat uvězněným různé košer potraviny vhodné pro Pesach.

Přípravy

Na sederový večer (seder = řád, pořádek) v předvečer Pesachu se předčítá pesachová hagada (hagada = vyprávění). Sederový stůl je slavnostně prostřen podle určitého řádu: uprostřed stojí velká mísa a kolem šest malých mističek. Všechny jsou plné určitých jídel, která připomínají exodus lidu Izraele z Egypta:

  • z'roá: kus pečené kostí s trochou masa, připomínající Boží „silnou ruku a jeho vztaženou paži";
  • bejca: vařené a opečené vejce jako výraz smutku nade všemi zemřelými, zahynulými během egyptského otroctví, a nad zničeným Chrámem. Toto vejce připomíná zvláštní oběť tohoto svátku a před obětí pesachového beránka se opečené sní;
  • maror: hořké byliny na paměť trpkých časů v Egyptě;
  • karpas: (V hebrejštině existuje hlásková hříčka se slovem karpas. Hodnota písmen (60) odkazuje na 60 myriád, tj. 600 000 otroků, zotročených „surové" (be-farech, což je v hebrejštině slovo karpas čtené pozpátku), tj. vykonávali velmi těžkou práci.) jednoduchá zelenina (hlávkový salát, čekanka, brambory atd.) připomínající chudé jídlo v době otroctví;
  • charoset: ovocná pěna z jablek, strouhaných ořechů a červeného vina, jež má připomínat hlínu, z níž se vyráběly cihly na stavbu pyramid;
  • chazeret: hořké byliny jako maror, křen, ředkvičky...;
  • macot: ve velké míse leží na sobě tři nekvašené chleby, které symbolizují tři skupiny v rámci Izraele - kohaním (kněze), levity (chrámové zpěváky) a ostatní příslušníky národa;
  • talíř se slanou vodou připomínající mnoho slz prolitých v době otroctví.

Pesachový beránek se u příležitosti tohoto svátku nezabíjí už od posledního zničení Chrámu v roce 70 křesťanského letopočtu, protože směl být Bohu obětován jenom v Božím chrámu. Než začne seder, předsedající muž si dá na židli polštářek, aby měl pocit velkého pohodlí - symbol pocitu uvolnénosti po období otroctví. Je také zvykem, že muž předsedající seder má na sobě bílý kitl. Připomíná oblečení velekněze konajícího službu v Chrámu.

Zatímco o svátku Jóm kipur inspiruje kitl k pokání, o sederové noci má připomínat, že královské ovzduší tohoto večera nesmí vést k nadutosti.

Hagada předepisuje pro seder pevný řád. V průběhu sederu vypije každý účastník celkem čtyři poháry červeného vína. Červená barva připomíná krev obřízky, kterou Židé prováděli před vyjitím z Egypta, a také krev zvířat zabitých pro pesachovou oběť.

...

Průběh sederu

1. Kadeš (kiduš - posvěcení svátku nad vínem):

Muž předsedající sedem pronáší požehnání nad prvním pohárem vína. Každý vypije alespoň půl poháru.

2. U-r'chac („a umyj se"):

Ruce si umyje jen muž předsedající sederu a při mytí neodříkává žádné požehnání. Jedná se o neobvyklý rituál, kterým se má upoutat pozornost dětí, aby je průběh seděni zajímal a kladly otázky, na které by muž předsedající seděni odpovídal. A také proto, aby neusínaly.

3. Karpas (celer):

Vezme se kousek celeru nebo salátu, namočí se do slané vody a sní.

4. Jachac („půlení"):

Muž předsedající sederu vezme prostřední maces, rozpůlí ho a menší polovinu vrátí na místo. Větší polovinu zabalí do ubrousku. Je zvykem, že ji dětí schovají a na konci večeře ji vrátí za slib nějakého dárku. Tato větší polovina se později sní jako afikoman (dezert). Maca se v Tóře nazývá „chléb z nouze". Připomínáme si nouzi našich předků, a jíme rozlámaný chléb jako chudí, jako ti, kteří nemají dost finančních prostředků na koupi celého chleba.

5. Magid („vyprávění hagady"):

Muž předsedající sederu pozdvihne mísu s třemi macot a řekne: „Toto je chudý chléb, který jedli naši předkové v egyptské zemi. Každý, kdo je hladov, ať přijde a pojí, každý, kdo je v nouzi, ať přijde a slaví Pesach. Tento rok zde, příští rok v zemi Izraele. Tento rok otroci, svobodní lidé rok příští."

Z pedagogických důvodů ten nejmladší z přítomných pak musí položit čtyři otázky o průběhu sederového večera a zvědavé očekávat odpověď. Ptá se, čím se tato noc liší od jiných, proč se jí nekvašený chléb a hořké byliny, proč se pokrmy dvakrát namáčejí do slané vody a do charoset a proč se všichni přítomní opírají o opěradlo židle.

Při čtení hagady se hovoří o vyjití z Egypta a odpovídá se tak na otázky dětí. Muž předsedající sederu tedy říká, že slaná voda připomíná slzy otroctví a také Lotovu ženu, která se proti Boží vůli při svém útěku ze Sodomy a Gomory ohlédla zpět na zničená města a za trest se proměnila v solný sloup. Tradice učí, že zemřela tak, jak dříve hřešila. Svým hostům totiž nikdy nenabídla podle zákona pohostinnosti chléb a sůl. Protože její úmrtní den připadá na 15. nisan, udržuje se o Pesachu vzpomínka na ni.

Hlavní micva sederu spočívá ve vyprávění o vyjití z Egypta a o příslušných zázracích s co největším množstvím podrobností.

Tímto způsobem se pomalu, ale jistě prohlubuje víra v Boha a Boží bázeň. Povinnost vyprávět příběh o vyjití z Egypta zmiňuje i hagada: „I kdybychom byli všichni moudří, chápaví, zkušení a učení v Tóře, přesto je naší povinností vyprávět o vyjití z Egypta, a každý, kdo o vyjití z Egypta podrobné vypráví, zasluhuje chválu."

Téměř každý Žid - i když není zbožný - ví, co znamená Pesach a seder a zná také odpověď na první otázku, kterou klade nejmladší účastník: „Čím se tato noc liší od jiných nocí?" Není nic vzácného vidět, jak lidé, kteří nejsou zbožní, jsou večer o sederu jako vyměnění. Uspořádají seder, jedí macot, maror a charoset a vyprávějí o vyjití z Egypta.

...

Povinnost číst hagadu a jíst macot platí pro všechny, i pro ženy. Talmud (traktát Sota 11b) říká, že naši předkové byli osvobozeni z Egypta zásluhou spravedlivých žen. Proto musí ženy slavit seder do všech detailů stejné jako muži.

RaM"A (reb Moše Isserles) napsal, že hagada se musí číst a vykládat v jazyce, kterému rozumějí všichni přítomní. Dále řekl, že jeden rabín z Londýna už dříve přeložil hagadu do angličtiny.

Také se vypráví, že autor knihy „Chatam Sofer" rabi Moše Sofer z Prešpurku (dnešní Bratislavy - pozn. překl.) měl ve zvyku přečíst každý odstavec z hagady nejdříve hebrejsky a potom v jazyce, jímž hovořili přítomní věřící, aby všichni rozuměli celé hagadě.

Hagada nám dále říká, jak máme slavit sederový večer:

Jednou rabi Eliezer, rabi J'hóšua, rabi El'azar ben Azarja, rabi Akiva a rabi Tarfon společně seděli v B'nej B'rak a celou noc rozprávěli o vyjití z Egypta až do chvíle, kdy za nimi přišli jejich žáci a řekli: Rabotejnú („Naši učitelé" - plurál od slova rabín), už přišel čas na ranní modlitbu Š'ma."

Vedle čtveřice otázek nejmladšího účastníka je číslo čtyři charakteristické i pro další prvky sederového večera:

- Čtyřmi poháry vína se připomínají čtyři matky Izraele - Sára, Rebeka, Lea a Ráchel. Čtyři poháry vína by se neměly pít bez určitého pořádku. Každý vypitý pohár vína má své místo v řádu sederové večeře a provází jej určité požehnání. První pohár vína se pije při kiduši, druhý při čtení hagady při vyprávění o vyjití z Egypta, třetí po stolní modlitbě a čtvrtý na konci chvalozpěvu (halelu).

- V Tóře se citují čtyři Boží výroky při záchraně lidu Izraele („vyvedl jsem vás z Egypta, zachránil jsem vás, vysvobodil jsem vás a přijal jsem vás za svůj národ").

- Zároveň s Božími výroky se při čtení hagady vypijí čtyři poháry vína. Pátý naplněný pohár je určen pro proroka Elijáše, který má oznámit příchod mesiášské doby. K tomuto poháru se vztahuje pátý Boží výrok z knihy Exodus 6,8: „Dovedu vás do země."

- V hagadě se učí také o čtyřech různých synech, kteří se ptali každý po svém: moudrý, zlý, prostoduchý a ten, který se už ani neumí ptát.

Moudrý se ptá na různá přikázání. Tomu je třeba vysvětlit všechna pesachová přikázání.

Zlý se od slavnostně stolující obce distancuje a ptá se, proč se utrácí tolik peněz. Někdo by mu měl vyrazit zuby a říci: „Lidé jako ty by neměli být spaseni."

Prostoduchý se ptá jen na to, co se tu slaví. Mělo by se mu dostat odpovědi, že se děkuje Bohu za záchranu.

Poslední se ptát neumí, takže se neptá na nic. Měla by se mu vštěpovat různá vyprávění od začátku do konce. Vedle těchto čtyř synů se často zmiňuje ještě pátý - nepřítomný.

Pátým pohárem vína se vyjadřuje naděje na smíření, kterého dosáhne Elijáš mezi rodiči a syny, aby všichni synové jednou usedli společně ke stolu.

Čtyři synové bývají přirovnáváni ke čtyřem generacím. Moudrý symbolizuje Židy na konci 19. a na začátku 20. století, když dodržovali židovské tradice. S počátkem asimilace nastupuje generace zlého, který se ptá, k čemu jsou náboženské rituály vlastně dobré. Děti tak přestávají základům náboženství rozumět a jako generace prostoduchých se jen ptají, co vlastně to náboženství je. Jejich potomci už praktikování náboženství vůbec nezažili, a nejsou proto schopni se na něco zeptat.

...

Na otázky nejmladšího se odpovídá také připomenutím mnoha Božích zázraků při vyjití z Egypta. Muž předsedající sederu hovoří o deseti ranách, které seslal Bůh na Egypťany, aby je donutil propustit židovský národ: krev, žáby, hmyz, divoká zvířata, mor, vředy, krupobití, kobylky, tma a umírání prvorozených.

Při vyslovení každé rány namočí přítomní prst do vína a lusknou jím. Připomínají si tak žalm 104, kde víno symbolizuje radost Ale Židé, i když byli sami zachráněni, se nemají radovat ze smrti nepřátel. Analogicky se v Tóře vypráví o chvalozpěvu národa po jeho tažení přes Rudé moře (Exodus 14,30-15,19). Andělům však Bůh slavit zakázal, protože i mrtví Egypťané jsou jeho tvory.

Ve stejném smyslu se předčítá od třetího do posledního dne Pesachu zkrácená forma halelu, při níž se první část žalmů 115 a 116 vynechává.

Reb Simcha Bunam z Pšischy říkal, že každá rána, kterou Bůh na Egypťany poslal, byla pro židovský národ léčivým prostředkem. Krev vyléčila Židy z chorob krve, vředy z kožních chorob atd.

Zatvrzelost faraónova srdce vyléčila židovský národ z bezbožnosti a přivedla jej k důvěře v Boha.

Po podrobném vylíčení zázraků se ke cti Boží vypije druhý pohár vína, ještě před jídlem.

Průběh sederu (pokračování)

6. Rochca (mytí):

Všichni účastníci si před jídlem umyjí ruce a poté pronesou příslušné požehnání.

7. Moci (požehnání nad „chlebem"):

Všichni přítomní pronesou požehnání nad chlebem, resp. nad macesy.

8. Maca (macesy):

Nato se pronese zvláštní požehnání nad macesy a teprve po něm se macesy poprvé jedí.

9. Maror (hořké byliny):

Hořké byliny, křen nebo ředkvičky se jedí s charosetem jako vzpomínka na trpký život v otroctví.

10. Korech („společně"):

V této chvíli se s kouskem macesu snědí hořké byliny a charoset v upomínku na vypalování cihel v otroctví. Tento svého druhu sendvič se jí v upomínku na Hilela, neboť se říká: „Tak učinil Hilel v době Chrámu. Spojil macot a maror (hořké byliny) a snědl obojí společně, aby se naplnilo, co stojí psáno: Budeš jíst s macot a marorem".

11. Šulchan orech (prostřený stůl, jídlo):

Vlastní jídlo začíná tím, že vejce namočíme do slané vody na znamení smutku nad ztraceným Chrámem. Není také bez zajímavosti, že první den Pesachu připadá na stejný den v týdnu jako postní den 9. avu. Ten připomíná zničení Chrámu.

K večeři se podávají jen jídla odpovídající pesachovým předpisům o potravinách, které nesmějí nabývat na objemu.

12. Cafun („uschovaný"):

Teprve teď hledá muž předsedající sederu schovaný aftkoman a dostane ho od dětí za slib nějakého většího dárku. Jí ho celá společnost u stolu jako vzpomínku na pesachovou oběť, která se v dobách Chrámu jídávala na tomto místě sederu.

Talmud (traktát P'sachím 109a) učí: o pesachových nocích (tj. při sederu) se vezmou macesy a uschovají se, aby se zabránilo tomu, že děti usnou.

Zvyk vyměnit maces za slíbený dárek nemá žádné jiné opodstatnění než udržet děti až do konce sedem v bdělém stavu.

Obvykle se malý kousek afikomanu odkládá jako dobré znamení. Má sloužit v příštím roce jako ochrana před špatnými časy. Každým rokem se pak spálí společně s chamecem.

Oběť pesachového beránka (podle Mišny P'sachím kapitola 5, mišna 5)

Oběť pesachového beránka se mohla konat jen na dvoře Chrámu. Porážka pesachového beránka se odbývala ve třech skupinách. První skupina zaplnila dvůr, brány se zavřely a začala se porážet zvířata.

Levité přitom zpívali halel a zatroubili na šófar tři různé tóny. Kohaním stáli v řadách a v rukou drželi zlaté a stříbrné džbány. Do těchto džbánů se nabírala krev obětí a pak byla vylita na základy oltáře. Po skončení oběti se otevřely brány nádvoří. První skupina vyšla ven, druhá vešla dovnitř, aby vystřídala první, a totéž udělala skupina třetí.

Maso z pesachového beránka se jedlo v noci na 15. nisan, dokud se lidé dosyta nenajedli, neboť potom se už nemohlo jíst. Večeře musela skončit o půlnoci a zbytky jídla se musely spálit.

Kousek masa z této oběti musel sníst každý, s výjimkou neobřezaných a cizinců.

Beránek směl být jen opečen. Před jeho požitím se proneslo obvyklé požehnání a při jídle se odříkal halel.

13. Barech (požehnání)

Stolní modlitba se odříkává k Boží chvále a za Boží požehnání a také jako poděkování za jídlo.

Při posledním požehnání stolní modlitby se připojuje následující věta: „Ať nám Milosrdný dá dědictvím den, který je dokonale dobrý, den, který trvá věčně, den, kdy spravedliví budou sedět s korunami na hlavách a těšit se z jasu Božího majestátu." Je to narážka na příští svět .

Než se pronese stolní modlitba, naplní se třetí pohár vína. Vypije se hned po stolní modlitbě. Poté se naplní čtvrtý pohár (úplně přesně jako ten, jemuž se říká „pohár proroka Elijáše"). Ten se o sederovém večeru nepije, ale pije se z něho druhý den při poledním kiduši. Pohár proroka Elijáše se vztahuje k verši z knihy Exodus 6,8: „Dovedu vás do země, kterou jsem vám přísežně slíbil" - a je tématem diskuse mezi různými rabíny Mišny.

Rabi Tarfon zastává názor, že se tento pohár vína má vypít Ale jiní rabíni si myslí, že se vypít nemá. My se přikláníme k názoru většiny. Sám prorok Elijáš tyto pochybnosti vysvětlí, až přijde, a proto se tomuto poháru říká „pohár proroka Elijáše".

Jedná se o narážku na budoucí spásu, jejíž naplnění nám bude zvěstovat prorok Elijáš. Umožní se tak opětovné shromáždění do vyhnanství rozptýleného židovského národa v Izraeli a uskuteční se onen verš „dovedu vás do země..."

K poctě proroka Elijáše, a také proto, abychom ukázali, že tato noc je pod Boží ochranou, se otevírají dveře bytů a odříkává se nahlas následující text: „Vylij svůj hněv na národy, které té neznají, na říše, které nevzývají tvé jméno."

14. Halel (chvalozpěv):

Čte se halel (žalmy 113-118 a 136), chvalozpěv na poděkování Bohu. Odříkává se mimoto krásná modlitba Niš'mat jako ráno o šabatu. Tato modlitba vyjadřuje naši závislost na Božím milosrdenství, naši neschopnost ho přiměřeně chválit a naše odhodlání věnovat se jeho službě. Pak se vypije čtvrtý pohár vína.

15. Nirca (souhlas):

Na konec sederu se odříkává modlitba za jeho přijetí, jako kdyby se slavil s pesachovou obětí přinášenou na oltáři Chrámu. V zemích diaspory je zvykem druhý večer Pesachu začít na tomto místě sederu počítat omer. Obvykle se ještě zpívají různé pijutím (verše) a písně a čte se Šalomounova Píseň písní. Seder pak končí toužebným přáním: „Příští rok v Jeruzalémě."

V tomto uspořádání se slaví seder jak večer 15., tak 16. nisanu.

Seder patří k těm micvot, které platí po zničení Chrámu i nadále. Nelze samozřejmě náš seder srovnávat s obřadem konaným v Chrámu a provázeným obětí pesachového beránka. Přesto si náš seder vcelku udržel svou podobu z doby před 3000 lety. Každým rokem doufáme a přejeme si, aby byl Chrám znovu postaven a my mohli slavit Pesach a seder v jeruzalémském Chrámu se stejnou okázalostí jako kdysi. Proto říkáme na tomto místě každým rokem: „Příští rok v Jeruzalémě!"

...

Červená nit sederu: velkorysost vůči bližnímu

Mnoho exegetů vypracovalo červenou nit táhnoucí se všemi 15 body sederu.

K nejznámějším patří práce středověkého exegety ze Safedu - rabího Moše Alšecha.

Reb Mejr Přemyšlanský, jeden z největších mistrů chasidismu, podává následující interpretaci:

  1. Kadeš: Odříkej kiduš, ale také posvěť, pokud chceš být posvěcen...
  2. U-r'chac: a pokud chceš být očištěn od hříchů,
  3. Karpas: (exegeta rozděluje slovo karpas na dvě části - kar znamená „polštářek" a pas znamená v hebrejštině s aškenázskou výslovností „chléb") sedni si na svůj polštářek a vezmi si chleba
  4. Jachac: a půlku z něho dej chudým.
  5. Magid: Přijde-li k tobě chudý, řekni mu:
  6. Rochca: „Umyj si před jídlem ruce!"
  7. Moci: A rozděl se s ním o svůj chléb
  8. Maca: (foneticky znamená „odejmout") a tak odejmeš...
  9. Maror: svému domu všechnu hořkost
  10. Korech: Posaď se spolu s chudými
  11. Šulchan orech: ke svému stolu a nenech je sedět samotné.
  12. Cafun: Odměnou ti bude, že si na své živobytí budeš vydělávat ze zdrojů pro tebe skrytých.
  13. Barech: Budeš děkovat Bohu
  14. Halel: a budeš ho chválit za všechno dobré, co pro tebe učinil,
  15. Nirca: a budeš přijat lidmi i Bohem.

YMCA Setkání

Časopis Rodinný život

Životního partnera je někdy třeba vyhlížet delší čas; jít mu velký kus cesty naproti. Nové číslo časopisu Rodinný život je o hledání protějšku, seznamování i vzájemném poznávání se. Je především plné povzbudivých životních příběhů a svědectví o této životní etapě.

Klikněte na obrázek pro přechod na web Rodinný život.

gn
113
NAVRCHOLU.cz